Vopl’ iz Japonii

Nářek z Japonska

 

Existuje jeden anglický buržoazní list, který se jmenuje Japan Advertor a tiskne se u dvora japonského mikáda v Tokiu.

Kdybychom si přeložili všechny jeho články a pozorně je přečetli, zjistili bychom, že všechny se svorně snaží dokázat nezbytnost amurské železnice a celého Poamuří pro anglický kapitál a obchod.

To za prvé. Za druhé se často píše o rudém přízraku bolševismu, který se vznáší nad Amurem.

Tak jakýsi David R. Francis, bývalý americký velvyslanec v Petrohradě, sděluje anglickým diplomatům a finančníkům, že v Petrohradě bolševici znárodnili všechny ženy a že manželky komisařů v Moskvě koupají své psy v šampaňském.

Nějaký kapitán Robin, člen americké mise na Sibiři, straší anglické kapitalisty a měšťáky mraveništi.

„Padne-li některý Američan nebo Angličan na Sibiři do rukou bolševikům,“ píše, „očekává ho tento osud: bolševici ho svléknou donaha a přivážou ho ke kůlu hlavou dolů do mraveniště.“

Děsivá vidina pro anglického kapitalistu.

Do listu přispívají i zástupci našeho pravoslavného duchovenstva.

Nějaký utečenec, katedrální protopop N. Krugovoj, se obrací k biskupům anglikánské církve, aby podnikli křížovou výpravu proti bolševikům.

Křížová výprava proti bolševikům je však pro Dohodu příliš obtížná záležitost.

Z článků přetištěných v tomto listě z londýnských Times a amerického New York Herald lze vyčíst, jak se imperialisté staví k ruské otázce.

Tak New York Herald vyslovuje silné znepokojení nad tím, že Anglie v důsledku svých obchodních smluv se sibiřskou vládou nepomohla posílit pozice Japonska v amurské oblasti.

Anglické Times jsou silně znepokojeny osudem nalezišť zlata na řece Leně.

Japonský list Niši-Niči je celý nesvůj z politiky Anglie a Ameriky a obviňuje spojence japonského mikáda, že chtějí uchvátit Sibiř, která je výsostným obchodním prostorem Japonců.

Rovněž je velice zneklidňuje Čína.

Tam za Žlutým mořem, proti ostrovu Nipponu, spí obr, jehož úderu se bojí.

To je 400 miliónů ubohých, hladových obyvatel Číny, o kterých doktor Ku, čínský zástupce ve „společnosti národů,“ s obavou píše, že jednoho dne všichni přejdou do tábora bolševiků.

„Je třeba učinit vážná opatření,“ běduje zrádce čínského proletariátu doktor Ku, „Čína se hemží bolševickými agitátory. „

Za tímto článkem je otištěn telegram: „Americký senát ve Washingtone navrhl udělit japonskému generálovi Kikuzo Otanovi zlatou medaili za úspěšné vedení boje s bolševiky v Mandžusku!“

Mám chuť napsat do Advertoru: „Pane redaktore! Linie světové revoluce se posunuje i přes zlaté medaile generála Kikuzo Otany. Tato linie dosáhne i Tokia, Washingtonu a Londýna. Na svém historickém postupu smete i boha katedrálního protopopa Krugového stejně jako svět imperialistů a podnikatelů. Je to největší událost, jakou kdy dějiny poznaly, a lidstvo si samo určí svůj další vývoj i bez Woodrowa Wilsona, Clemenceaua a Lloyda George, kteří zmizí ve vlnách světové revoluce beze stopy.“