Vyčistěte státní rakouskou registraturu

Roku 1912 mohla být umístěna emise renty rakouské jedině za devadesátiprocentní cenu, za kterou Mexiko a Argentina prodávala své státní dluhopisy.

Neschopnost vyslanců a konzulů rakouských po stránce hospodářské byla pověstnou po celém světě. Rakouská diplomacie skládala se z velmi pochybné společnosti vysoké aristokracie, ve které ani takový nešťastný politik, jako byl hrabě Aehrenthal, se nemohl udržet, poněvadž jeho šlechtictví bylo velmi mladé a původem byl z židovské rodiny Lexů, kteří se stali hrabaty pro své dodávky obilí pro armádu. Velmi něžně se o něm vyjadřovaly kněžny rakouské čistě po vídeňsku: „Böhmischer Saujud.“ (Naše doba, roč. XX, seš. 5.) V diplomacii rakouské panovaly názory čistě středověké a hospodářská otázka státu byla velmi hlubokým tajemstvím, které rakouským diplomatům bylo zahaleno neproniknutelnou clonou.

Volání českých obchodních komor, aby bylo jasno v poměru českého domácího průmyslu a obchodu k poměrům zahraničním, vyznělo naprázdno a ještě na počátku roku 1914 zvláštní oběžník z ministerstva obchodu poučil české živnostenské komory, že se nesmějí zajímat o poměry zahraniční a že musí přenechat zájem o hospodářské úkoly diplomacie rakouské výhradně jen doméně kroužku aristokratické diplomacie.

V 54 miliónech korun, které zaplatilo Rakousko Turecku za přivtělení dvou slovanských zemí Bosny a Hercegoviny k mocnářství, bylo českých peněz šedesát procent, neboť Čechy šedesáti procenty uhrazovaly vždy rozpočet. Bosna a Hercegovina stála ovšem před přivtělením Rakouska 450 miliónů korun, takže Čechy doplatily na třicetiletou okupaci Bosny a Hercegoviny daleko přes 200 miliónů. V těch penězích je zahrnuto i vydržování německých škol v Sarajevu. Na vlastní naše školy u nás museli jsme si sbírat ovšem sami.

To byl tedy jeden z pověstných diplomatických tahů Rakouska, který stál nás Čechy krvavé peníze.

V obrovských přívalech peněz, které se z Čech valily do Vídně, nebyl zastoupen jen takzvaný český kapitál, v těch proudech byly i potoky korun, vyždímané daněmi, přirážkami z českého lidu, z pracujících tříd přímo i nepřímo.

Nemohli jsme v Čechách pracovat pro sebe, vše šlo do Vídně. Všechny výtěžky hymny práce spolkla rakouská diplomacie.

Navázali jsme obchodní a průmyslové styky s Balkánem, rakouská diplomacie si pospíšila a krkolomnými kousky s neobmezenou hloupostí dokázala, že nás Balkán bojkotoval, a rakousko-uherská obchodní smlouva s Ruskem zatarasila nám chytře cestu na Východ.

Nakonec mělo Turecko lepší úvěr než rakouská monarchie a počátkem války celý státní dluh Rakouska činil plných 20 000 miliónů a za války se zestonásobil, takže v Rakousku jen břemeno úrokové činí dnes 1800 korun ročně na každého obyvatele.

A Rakousko dál dělá dluhy donekonečna a do státní registratury zastrkuje položky:
„Čechy zaplatí tolik a tolik, Morava, Slezsko tolika tolik ...“

Nic nebudeme platit! Je něco vyššího nad státní rakouskou registraturu, a to je svobodné sebeurčení národa českého, kterému zůstanou doma všechny obnosy, jež dříve jsme museli odvádět Rakousku ve formě daní domovních, daně všeobecné výdělkové, daně rentové, osobní daně z příjmů. Zůstanou u nás výtěžky z drah v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, což činí ročně asi 100 miliónů korun, zůstanou u nás výtěžky z poštovní dopravy, což činí ročně asi 35 miliónů korun.

V státní registratuře rakouské ležel ten zbytek nevolnosti svědomí, poroby individua, popření osobnosti a jednostranné nadvlády. Musíme Rakousko pokořit, aby vyjednávalo s českým státem jako se sobě rovným státem, aby vyjednávalo pokořené s Čechy, které si zvyklo podceňovat, přezírat a z nichž mačkalo jen peníze. Vyčistíme státní rakouskou registraturu a v přihrádkách té registratury nalezneme sumy, které je nám Rakousko dlužno za ty všechny doby, kdy nás odsoudilo k pasivitě.

Rozbijte Rakousko, to bude naše česká válečná náhrada.

Jinak i my chceme mír bez anexí a kontribucí, jako hrabě Czernin.