|
Vždy s oblibou čtu od Odbočky zprávy:
„Vše v pořádku a nic se nestalo.“
„Jsou všichni s námi," Čechoslovák praví
a ze všeho se těší nemálo.
Dál s úsměvem pak líčí ještě páni,
že Turek chce vzít sobě Ardagan,
na Ukrajině Němec bez trestání
kdejaký béře požehnaný lán.
Tisíckrát píší o té těžké chvíli,
již Rusku přines potupný mu mír,
na tváři Klecandy je úsměv milý,
jak se vším točí politický vír.
Rumunsko s Čermákem už také nejde
a Němce pouští klidně v Oděsu -
co slavjanofilům už na tom sejde,
bij po hubě, já se otřesu!
Ta naše neutralita, toť velká práce,
toť skvělý, slavný revoluční čin,
je zachráněna celá situace
a do Francie jede české matky syn.
Radostná zpráva z Anglie nám letí,
ministr Balfour mluvil v Londýně.
Do Omska rychle všechny české děti,
co nejdřív ať jsme, hoši, na Rýně!
A jiná zpráva přišla z Itálie,
ministr řečnil, slavný Sonnino.
A proto, hoši, všichni do Francie,
na artyčoky, koňak, na víno!
Nic od vás nechcem, v lágru bude Stát,
toť význam politický, vznešený,
do Vladivostoku jeď pro atestát,
co se zde děje, pro nás bez ceny.
Zde sovětská vlast, a ty naše duše
se smutně chvějí jako osika
v truchlivě trapné té předtuše,
že bolševismu voják přivyká.
Jsme z toho všeho, věřte, přenervózní,
jsme měšťáci a máme z toho strach,
a proto do Francie té ženerózní,
jinak zde na nás čeká smutný krach.
My páni jsme a ostatní jsou chátra,
z nás každý veličina, věřte, je.
Oficír na vojně, ten nezná svého bratra,
když ve slávě se před ním zaskvěje.
Co řekne Maxa, to je pravda svatá,
i Klecanda ten pravdu svatou dí,
a slova Kudely jsou slova zlatá,
lhát žádný z nich se nestydí.
Když řeknou, že dnes slunce svítí,
buď ujištěn, že dávno zapadlo,
s většími mlýny nesešels se v žití,
jež slavně melou, co jim napadlo.
O usilovné práci slavných frází
z Odbočky teče neskonalý proud
a celý korpus do vlaků se sází,
přes oceán kams do neznáma plout.
Ty všechny tisíce pár lidí řídí,
jimž schopnost schází, trochu rozhledu,
kdo v politiku jejich, hoši, vidí,
ať řekne jim: „Já nikam nejedu!
A ke všem čertům jděte, páni, sami,
my vzbouřenci jsme, vojsko barikád,
dřív nešli vy, dnes nejdeme my s vámi,
dnes nikdo už vás nemá, páni, rád.
Jste měšťáci a cesty se nám kříží,
my nalevo, vy jdete napravo,
nás k staré vlasti jiné směry víží
a historie dá nám za právo.
Náš tatík Žižka Maxi nebyl vůdce,
byl komunistou, všechny pány bil,
a kdyby dnes byl vůdcem revoluce,
tu Odbočku by celou upálil.“ |
