Vzpoura v rakouském loďstvu

Otevřeně se přiznávám, že mám styky s policií. Jsem dlouho hledaným podvodníkem a celé okolí mě považuje za kupce na odpočinku. V restauraci, kde jsem denním hostem, velice si mě váží, půjčuji tam občas jednomu policejnímu komisaři, který kdysi po mně usilovně pátral, peníze do karet. Chodí tam též jeden vyšší policejní úředník od politické policie a my tři, já a ti dva páni od policie, jsme dobrými přáteli. Stýkáme se každý den a není mezi námi žádných tajností.

Ale předešle se stalo, že úředník od politické policie nepřišel na obvyklou partii dardy. Příštího večera sice přišel, ale pozdě a byl velice mrzut.

Pravil, že se přišlo na stopu antimilitaristicko-socialisticko-komunisticko-anarchistickému spiknutí a že dělali u jednoho člověka domovní prohlídku.

„Pánové,“ řekl, „věc jest velice vážná.“

Oddechl si a pak se rozhovořil. „Poslední dobou došel z Vídně na určité úřady pokyn, že v Lisaboně způsobilo námořnictvo převrat. Pak přišel druhý pokyn, že námořnictvo chtělo udělat státní převrat i v Brazilii. Začalo ta s bombardováním a bylo po pořádku. I přišel třetí pokyn, aby byl vzat zřetel i na rakousko-uherské loďstvo, které je chloubou říše a které, jak pevně doufám, získá nám v dohledné době kolonie i na jižní točně, jako kdysi získalo Špicberky a Zemi císaře Františka Josefa u severní točny. Přivtělení jižní točny však k našemu mocnářství vyžaduje přísnou disciplinu u námořnictva. Nyní si však představte, že dole pod Terstem mužstvo jedné torpedové lodice...“

Naklonil se k nám a šeptem dodal: „Chodilo na víno k jednomu muži, jehož bratr měl přítele, který byl sešvagřen s člověkem, jehož sestra udržovala známost s mladým mužem, bydlícím na téže chodbě s jedním socialistickým agitátorem.“

Oddechl si a pokračoval: „Není to však nikterak zapletené, neboť onen mladý muž se jistě stýkal s oním socialistickým agitátorem, slovo dalo slovo, řeklo se to, řeklo se ono, jak se právem domníváme, nakonec sestra onoho mladého muže, pardon, sestra onoho člověka, vzala si onoho mladého muže a tím se sešvagřila s přítelem toho prvního člověka, pardon, chci říci s bratrem onoho přítele toho prvního člověka.“

„Kam,“ dodal šeptem, „chodili námořníci oné torpédové lodice na víno.“

„Jak vidíte, politická policie vypátrá všecko. Prvně zmíněný člověk se stal svatbou sestry mladého muže se socialistickým agitátorem velmi blízký celému podvratnému hnutí, neboť přítele, který měl bratra sešvagřeného s člověkem dříve vzpomenutým, bydlícím na chodbě, ne tak to není. Měl sešvagřeného přítele svého bratra, ne tak to také není. Odpusťte, pánové, je toho příliš mnoho na mne za celý den! Zítra budu pokračovat.“

Pak nám podal ruku a rozechvěně odešel.

Příští večer pak pokračoval: „Včera jsem, pánové, brzo odešel, poněvadž jsem byl velmi unaven za celý den. Dnes si vám dovolím vysvětlit další pokračování oné aféry. Zapomněl jsem vám říci, že onen zatčený výčepník vína měl sedm synů a jeden z nich si vzal za ženu dceru jistého pražského domovníka, s kterou se seznámil ve Vídni. A tato okolnost hraje právě důležitou roli v celé aféře.

Snacha zatčeného měla v Praze bratrance a u toho bratrance jsme vykonali překvapující domovní prohlídku, o které se ještě zmíním. Celá záležitost se zdá být na pohled velmi komplikována, ale je strašlivě jednoduchá. Že šlo o snahu porušit disciplinu u námořnictva vidno z toho, že v Praze zatčený bratranec snachy onoho zatčeného obchodníka s vínem se připravil k životu na moři tím, že udržoval styky s mužstvem Pražské paroplavební společnosti. A na tu kombinaci jsem přišel já.

Zjistili jsme, že byl důvěrným přítelem kapitána parníku, Zbraslav. Toť něco úžasného a ohromujícího! Jezdíval parníkem až do Davle. A na co kladu důraz, snažil se podplatit kormidelníky parníků Chuchle a Bráník, aby mu vysvětlili zařízení kormidla. Znali ho všichni topiči a strojníci od Pražské paroplavební společnosti, kterým platil pivo jedině proto, aby z nich vylákal návod, jak se řídí parní stroj u parníků.

A pak, pánové, není to podezřelé na nejvyšší stupeň, když se vyptával, kolik mužstva bývá na jednotlivých parnících, jako je Vyšehrad a podobně? Nepřipravoval se ten člověk k antimilitaristickým rejdům na moři? K čemu, prosím vás, chodil též do biografů, když je na programu: Přehlídka válečného loďstva? A k čemu by právě takový podezřelý člověk se stal příbuzným onoho zatčeného obchodníka s vínem, nebo opačně řečeno, proč by měl onen vinárník z jihu sedm synů, z nichž jeden si vezme za ženu právě sestřenici člověka, který na parnících Pražské paroplavební společnosti se připravuje k podvratným rejdům na moři?

Muž, který neváhá za litr piva vylákat z kormidelníků parníku Zbraslav tajemství, jak se řídí loď nalevo i napravo, co by asi ten muž dělal na rakouském dreadnoughtu?

Muž ten by jistě obětoval své celé jmění, aby se dověděl, jak se na příkladu dělá u rakouského loďstva zpáteční pára. Muž ten však žádného jmění nemá, ale má přece tolik, že rozdává doutníky strojníkům malých šroubových parníků na řece Vltavě a snaží se osvojit si znalost v malém, jak se parník uvede v chod. A je-li to torpedoborec či rakouská torpedová lodice nebo šroubový parníček Přemysl, v principu to zůstane jedno. Lodní mužstvo svádí z discipliny, prohlíží šrouby, kormidla, kola a nakonec se učí plavat.“

Policejní úředník si oddechl a pak pokračoval: „Toto všechno jsme si dali předem zjistit, než jsme toho muže zatkli. Dva detektivové ho zatkli právě, když vstupoval na parník Zbraslav, aby se dal dopravit do Modřan. Podotýkám, že Modřany mají podobnou polohu, jako rakouský námořní přístav Pulje. Seberou ho tedy a dopraví na policejní ředitelství. Najdou u něho tři dopisy. On se zaříká, že je nevinen. To mu nepomůže, přečtou se dopisy. Lotr!

Na oko objednává kuřata, máslo a sušenou zeleninu. Tvrdí, že nemá žádného příbuzného na jihu a říká, kde bydlí, že je to v druhém patře, že tam není visitka na dveřích. A říká to tak klidně a drze do očí, až hrůza.

Nato ho na oko pustíme domů a já dostanu rozkaz vykonat u něho časně ráno domovní prohlídku. Vezmu tedy detektivy s sebou a jdeme. Jdeme najisto. Číslo to a to, druhé poschodí, žádná visitka na dveřích. ‚Milostpán není doma,‘ praví služka. ‚Aha, ptáček uklouzl!‘ Dáme si otevřít psací stůl, sebereme jeho korespondenci, prohlížíme kamna, vlezeme pod postele, vyházíme všechno ze skříní, uděláme z toho balíky a inspektor Špaček to chce odnést, když vtom se ptáček vrátil do hnízda.

Inspektor Špaček zatáhne nás za kabát a povídá: ‚Proboha, pánové, my jsme v cizím bytě, to není on, to je pan soudní rada!‘ My se tedy omlouváme, že jsme si spletli dveře a vida, vedle v bytě je ten pravý provinilec!‘“

Policejní úředník si setřel pot s čela a pokračoval: „A nyní, pánové, vám dokáži, jak je naše služba těžká. Všechno naše snažení bylo marné. Zabavili jsme korespondenci a pátrali dál. A právě dnes přijde z Vídně telegram, abychom prozatím nechali věc běžet, poněvadž k tomu zatčenému obchodníku s vínem nemohli chodit námořníci z torpédovek na víno, neboť to nebyl žádný obchodník s vínem, nýbrž sluha v obchodě s karfiolem, od mládí hluchý.

A ten druhý chlap, jehož korespondenci jsme zabavili, ten s tím neměl mnoho společného, poněvadž ten vlastní viník, který by to byl všechno spáchal a který chodil na parníky v Praze vyzvídat, umřel před deseti lety.“

Policejní úředník se napil, utřel si šátkem ústa a tím byla vzpoura v rakouském loďstvu definitivně potlačena.