V tockém táboře zajatců obdrželi
jsme od pí. hraběnky Kallisch-Altenhof, členkyně
missie rakousko-uherského Červeného kříže, bibli
s poznámkou, že nám ji Rakousko posílá, abychom
s důvěrou hleděli na konec války a čerpali z ní
sílu.
Držíme se velice této dobré rady a našli jsme v
bibli místa, hodící se znamenitě pro nás, která
nás opravdu sílí. Dovolili jsme si místy některé
názvy změnit, tak pod slovy Egypt nebo Assyrie
rozumíme Austrii, nebo Habsburgy, takže výňatky
z bible jsou tyto:
"Hlas množství na horách i v rovinách; jakožto
lidu mnohého, hlas shromážděného národa, když
vojsko naše sbírá se k válce.
Na hoře vysoké vyzdvihněte korouhev, povyšte
hlasu k vojsku, dejte návěstí do rukou, ať
vejdem na pochod do bran císařství. (1. Mojžíš
14, 18, 19.)
A mlácen bude tyran na místě svém, jako
vymlacována bývá pleva do hnoje.
A roztáhne ruce své uprostřed něho, jako
roztahuje ten, kterýž plyne k plování.
V ten den navštívíme je mečem svým přísným,
velikým a mocným a zabijeme pyšné.
A přijdem jako příval s krupobitím, jako
vichřice vše vyvracející, jako povodeň vod
prudkých a rozvodněných a prudce je srazí až k
zemi.
Nohami pošlapána bude koruna pýchy od lidu
hrozného z dávna i posavad, od národa všelijak
potlačeného.
A dokoná se hněv a prchlivost naše k jich
vyhlazení. A kdožkoliv nalezen bude z jich
služebníků, bude proboden, a kteříž by se koli
shlukli od našeho meče padnou.
A obrátíme to císařství v poušť a hříšníky
vyhladíme. A jímati budeme ty, kteří nás zjímali
a násilníky své potřem. (Žalm 5, 10, 55, 22.
Řím. 3. 13.)
Svržena bude jich pýcha a červi přikryjí
vysokomyslnost tyranů, nebo vzbudí na ně
Hospodin zástupů bič, jako porážku Madiánských
na skále Goreb.
I stane se v ten den, že projdeme průchody a
přijdeme je hubit jako sekera, když utíná kořeny
nemocného stromu a bodláčí.
A vystoupíme jako řeka, která vyjde ze všech
toků svých a přijde nad všechny břehy své.
(Přísl. 21. 31.)
A se střelami svými tudy půjdeme a hložím a
trním zaroste vše za námi a ruku svou vztáhneme
na ně a porazíme je, až se hory zatřesou a těla
mrtvá jejich, jako hnůj uprostřed ulic.
V tom však se neodvrátí prchlivost naše, ani
naše ruka vztažená a jakož plamen ohně zžírá
strniště a plevy, plamen v nic obrací, tak kořen
jejich bude jako shnilý a květ jejich jako prach
vzejde." (Efez. 5. 25.)
To, paní hraběnko Kallisch-Altenhof, vyčetli
jsme z bible a bude-li vás to zajímat, vybrali
jsme ještě toto:
"A bude vyzdvihnuta korouhev národa a nastane
den soudu. A zástupové naši rychle a prudce
přijdou. Žádného ustálého ani klesajícího nebude
mezi nimi; nebude dřímati ani spáti, aniž se
rozepne pás beder jeho, aniž se strhá řemen
obuvi jeho.
Střely naše ostré a všechny zbraně budou
připraveny. Kopyta koňů jako škremen budou a
kola vozů jako vichřice.
A hlas náš jak hlas lva, a křičet budem jako
lvíčata a hrozný náš křik zvučeti bude nad
císařstvím v ty dny, jako zvučí moře. A zpustnou
města nepřítele, tak aby nebylo žádného v nich
obyvatele, a zpustnou domové vrahů, aby nebylo v
nich žádného člověka, neboť my nesem pohubení a
zkázu.
A rozboříme hradbu císařství a hradba ta přijde
na pošlapání." (Řím. 12, 17, 19.)
Vidíte, paní hraběnko Kallisch-Altenhofová, čemu
všemu je se možno z bible naučit. Poslyšte dále,
co jsme si podškrtli: "Zatvrzena budou srdce
potlačeného národa, uši jeho zacpány a oči
zavřeny, aby neviděl očima svýma prosící o
milost nepřátely a ušima svýma neslyšel jich
lkání a srdcem svým nerozuměl jich prosbám,
neboť bezprávím vším roznícena je vášeň a pálí
je jako bodláčí a trní a potom zapálí i houště
lesů a nepřítel náš bude jako pokrm ohně"
("Kniha Ecclesiastis", Izaiáš 2-10.)
Paní hraběnko Kallisch-Altenhof, dnes snad již
chápete, že tím nepřítelem myslíme Rakousko a
proto díky Vám za darovanou bibli, třebas by Vám
po těch výňatcích jako členu rakouské
aristokracie šel mráz po zádech. |