Z cestovního deníku maršála Pilsudského

Z polského originálu přeložil Jaroslav Hašek

Předmluva překladatele

Uzavřením francouzsko-polské úmluvy spěje znamenitě kupředu i vyjasnění našeho česko-polského poměru i naší francouzské orientace. Senzační objevení se maršálka Pilsudského v Paříži provázeno bylo různými úvahami evropského i amerického tisku. Nová etapa francouzské mezinárodní politiky došla ohlasu nejen v nejpřednějších žurnálech světa, ale i v nejširších kruzích obyvatelstva, počínaje Těšínském. Jsem dalek toho, pouštěti se do rozboru mezinárodní politiky, a předkládám prostě úryvky z cestovního deníku maršála Pilsudského. Kvůli zajímavosti sděluji, že překlad zhotoven z originálu deníku a dostal se překladateli do rukou prostou náhodou, nevysvětlitelnou shodou okolností, kteréž tajemství není doposud přístupno veřejnosti. Mohu sdělit jedině, že maršál Pilsudský ztratil svůj deník na zpáteční cestě z Paříže do Varšavy. Jsem přesvědčen, že objevením se překladu bude jistě velmi potěšen, že jeho deník nepadl do špatných rukou a že uveřejnění překladu přispěje k utužení česko-polských styků. Deník sám psán jest prostinkým, vyprávějícím slohem, sice bez zvláštní beletristické ceny, nicméně v každé větě cítí se upřímné smýšlení polsikého pána. Předmluvu k překladu končím motem, kterého použil slavný polský spisovatel Waclaw Sieroszewski na začátku své knihy o maršálu Józefowi Pilsudském: „Ačkoliv proti němu mluví jeho minulost, jeho bude vítězství za hrobem.“

1. stránka deníku

Warszawa

Opět se vypravuji za hranice. Opouštím na čas Varšavu. Z Varšavy jsem byl poslední dobou už kolikrát. Jednou, když bolševici byli pod Varšavou, jednou, když jsem jel do Anglie k Lloyd Georgeovi. Narodil jsem se v listopadu roku 1867 v Žulowie, na majetku Michalowskich, který jsem později ze zármutku nad panstvím Moskalů prohrál v kartách. Mám rukavice čís. 16 a límeček čís. 41. [Ony podrobnosti jsou typickým zjevem v životě maršála Pilsudského, který vystihly i francouzské časopisy, zmiňujíce se při příjezdu maršála Pilsudského do Paříže, že Pilsudský velmi rád vypravuje vzpomínky ze svého života.] Scházeli jsme se tajně za dětství v našem domě a kuli jsme plány proti Moskalům. Ještě dnes mně tkví v paměti píseň, kterou jsme zpívali: „Bude Polska jménem Páně“. Dnes mám z té cesty strach. Bojím se, že Francouzi nezapomněli, že jsem sloužil Rakousku a Německu od 6. srpna 1914. roku až do revoluce v 1918. roce, kdy jsem přešel na stranu Dohody. Mám strach, že ještě někde je ve francouzských novinách zmínka o tom, že jsem vítal císaře Viléma ve Varšavě. Největší strach mám z Anglie. Pokud se pamatuji, že jsem se také s nimi dohodl, že jedině oni budou s námi ve spolku. Když jsem byl posledně v Londýně, tak jsem podepsal, že Anglie a Polsko se dorozumí o solidární akci k hospodářskému zvelebení a že v případě války Polsko vystoupí se svou válečnou silou na ochranu oprávněných zájmů Anglie. Pak jsem si vypůjčil 1 000 000 liber šterlinků a dnes jedu do Francie dělat francouzsko-polskou úmluvu. Tím se ruší úmluva s Anglií, ale to nic nedělá, ať mají Češi zlost. Snad si nemyslí, že oni budou dělat politiku ve střední a východní Evropě. K tomu ke všemu mně dopomáhej Ježíš Kristus a svatá Panna.

2. strana deníku

Odjel jsem dnes z Varšavy po slavnostních bohoslužbách, sloužených arcibiskupem. Přijal jsem tělo Páně. Nato byl banket na rozloučenou se členy vlády. Ministerský předseda vypůjčil si ode mne 1 000 polských marek. Než jsem vlakem opustil hranice Polsky, sloužena byla na poslední pohraniční stanici polní mše a někdo mně odevzdal šavli. Mám už takových šavlí na památku asi šest set. Na hranicích jsem četl Varšavského kurýra a dozvěděl jsem se, že polská marka opět klesla.

3. strana deníku

je polita červeným vínem a text je nečitelný. Ucelen jenom nadpis: Paris, Moulin-Rouge.

4. strana deníku

Paris

Dopadlo to velice dobře. Nemluvilo se vůbec ničeho ani o Anglii, ani o tom, že jsem pomáhal Rakousku a Německu, ani o císaři Vilémovi. Francouzi jsou elegantní a kavalírští, praví Poláci Západu. Přijali všechny mé podmínky:

1) Vyučovat po čas mého pobytu ve všech školách Francie jedině v polském jazyce.

2) Dát koncesi polským uzenářským firmám na výrobu polského salámu.

3) Dát příkaz všem francouzským denním listům, aby uveřejnily články o tom, že Češi vedou rakouskou politiku.

4) Podepsat jedině takovou francouzsko-polskou úmluvu, která by Čechům zlámala krk.

Bylo tam ještě několik bodů, na které se už nepamatuji. Žádal jsem však mezi jiným, aby byl dr. Beneš vypovězen z Paříže, kteráž žádost byla zamítnuta s tím, že žádám příliš mnoho najednou. Z mé strany slíbil jsem Francii, že se přičiním o její hospodářské zvelebení, že Poláci učiní vše možné pro Francii, aby domohla se velmocenského postavení. Až se vrátím do Varšavy, pošlu do Paříže ministra financí. Jak jsem se přesvědčil osobně v Paříži, myslím, že nám něco půjčí. Od Anglie jsme už dřív něco dostali, teď jsme zas s Francií dobře proti Anglii. Až nám dojdou peníze, pojedu do Ameriky a udělám novou americko-polskou úmluvu a vypůjčím si zas a budu zas mluvit proti Francii. Pak zas dám dohromady japonsko-polskou úmluvu proti Americe. Zatím mně to Anglie odpustí a mohu s ní navázat nové styky a nové půjčky.

5. strana deníku

Byl jsem ve třech kostelích a na šesti banketech. Zítra se vracím do Varšavy. Francouzi jsou velice inteligentní národ a dokonce už tříleté dítě umí v Paříži perfektně francouzsky.

6. - 20. stránka deníku

(poslední) byla překladateli ukradena ze zimníku v jedné kavárně.