Z dob sčítání lidu

 

 

Místo děje: Okresní soud ve zněmčeném území.

Osoby: Soudce, obžalovaný, svědkové a soudní znalci.

Soudce k obžalovanému: „Jmenujete se Hradčanský, není-liž pravda?“ (Zjišťuje generálie obžalovaného.) „A byl jste již někdy trestán?“

Obžalovaný: „Celkem třikráte. Předloni při protičeských výtržnostech rozbili mně Němci okna v bytě. Dostal jsem za to čtrnáct dní. Loňského roku přepadli mne němečtí demonstranti a rozbili mi hlavu. Byl jsem za to odsouzen na pět dní do vězení a k náhradě škody, poněvadž jeden z nich měl ebenovou hůl a tu o mne přerazil. Letošního roku odpykal jsem si trest v trvání tří dnů, poněvadž jsem si četl na lavičce v parku české noviny.“

Soudce (vlídně): „Tak vidíte, Hradčanský, do jakého morálního bahna stále zapadáte! Kvůli bláhové domněnce, že jste Čechem, dáte se zavírat, ztratil jste místo! Řekněte mi, Hradčanský, není vám líto vašich dětí a vaší manželky? Ta jistě domnívala se, že po vašem boku nalezne štěstí, ale zatím jste i ji přivedl do kriminálu. Víte dobře, že byla odsouzena na tři neděle, poněvadž vyprovokovala demonstrace, když povolala k sobě českou porodní babičku. Nevíte, že stojí v bibli: ,Běda těm, skrze koho pohoršení pochází?‘ Mohl jste za ty tři roky, jež jste strávil mezi námi v Provinz Deutsch-böhmen, nabýt zkušenosti, že hlavou zeď neprorazíte, což by ostatně zahrnovalo v sobě pokus poškození cizího majetku. Vy jste se však nepolepšil a zodpovídáte se dnes z klamání úřadů, jehož jste se dopustil při sčítání lidu, přihlásiv sebe, manželku, tchána a své čtyři děti k obcovacímu jazyku českému. Tím pokusil jste se uvésti v omyl úřady, neboť dokáže se vám během líčení, že jste Němec. Již vaše jméno Hradčanský nezvratně poukazuje na váš německý původ, jak vysvětlí páni soudní znalci z oboru mluvy germánského jazykozpytu. Vaše výmluvy, že váš otec byl Čech a vaše matka též, jsou naprosto liché, neboť dovoláváte se svědectví lidí zemřelých před deseti lety. (K dozorci): Ať vstoupí svědkové!“

Svědek Siegfried Nochmals, městský strážník, potvrzuje, že není nijak znepřátelen s obžalovaným. Obžalovaného znal od vidění již po dva roky. K bližším stykům došlo však mezi ním a obžalovaným teprve přel půlrokem, kdy obžalovaného v noci zpolíčkoval. Na přímluvu manželky obžalovaného upustil však od trestního oznámení a spokojil se pouze tělesným potrestáním. Domnívá se, že obžalovaný zapírá svou německou národnost, poněvadž jej asi česká národní rada podplatila.

Soudce: „Řekněte nám, pane svědku, jak to bylo, když jste přinesl do bytu obžalovaného archy, určené ku sčítání lidu. Nehleďte nijak na své přátelské styky s obžalovaným.“

Svědek: „Pozdravil jsem slušně a řekl k obžalovanému: „Da hast du, du Saukerl, schreib, dass du ein Deutscher bist, drin, sonst bekommst du a Paar Watschen.“

Soudce: „A co obžalovaný na to?“

Svědek: „Odešel s archem do pokoje a napsal, že ta všechna holota doma i s ním jsou Češi.“

Soudce: „A co vy jste učinil, pane svědku?“

Svědek: „Vytasil jsem šavli, rozsekal židli, stojící u dveří a šel pro pana starostu.“

Svědek starosta města JUDr. Wilhelm Roller potvrzuje obsah obžalovacího spisu. S obžalovaným nežije v nepřátelství a pokutoval ho jen čtyřikrát, poněvadž nechtěl vyvěsiti velkoněmecké prapory z okna svého bytu. Posledně při slavnosti Vzdělávacího odboru Turnvereinu, o kteréž slavnosti se obžalovaný posměšně vyjadřoval, že nakonec pilo se pivo z nočníku, v němž plavaly okurky. Svědek se diví, proč tento bod programu při večírku Vzdělávacího odboru Turnvereinu byl právě trnem v očích obžalovanému. Svědek sám přivezl úplně nový porcelánový nočník z Liberce a byl nucen obžalovaného předvolati na radnici, kde mu pohrozil zavřením.

Soudce: „A nemyslíte, pane svědku, že obžalovaný jest dědičně zatížen fixní ideou, že patří k české národnosti?“

Svědek: „Nemyslím, spíše mám za to, že tak činí jen ze svévole, aby měl oplétání s radnicí a že poslední věc provedl ze zlomyslnosti a že s předsevzetím snažil se oklamat úřady. Obžalovaný jest dle mého mínění svému okolí nebezpečný a nerespektuje vůli svých spoluobčanů. Když mne strážník přivedl do jeho bytu, nedal si vymluvit, že není Čech, nýbrž tvrdil mně zcela drze do očí, že nikdy nebyl ani on, ani jeho předkové Němci A neustoupil od svého tvrzení, ani když jsem mu pohrozil, že bude vypovězen z města a jeho děti že přijdou do polepšovny.“

Soudce: „Děkuji, pane svědku, a nyní prosím pány soudní znalce z oboru jazykozpytu, aby pronesli své mínění o původu jména obžalovaného Hradčanského.“

První znalec profesor Habensdorfer: „Slavný soude! Dříve než odůvodním německý původ obžalovaného, zmíním se stručně o dějinách Němců v Čechách. Praobyvateli Čech byli odpradávna Němci a to zprvu Markomani, pak Alemani a později Gótové. Tito dali jména všem městům, vesnicím i řekám. Slovo Labe není nic jiného než počeštěné Elbe a Prag, slavný soude, není od slova Praha, nýbrž od prágen (raziti), neboť zde staří Alemani razili první groše. Historie nám dokazuje, slavný soude, že pověstná Libuša byla dcerou gótského vůdce Kroka, kteréž jméno jest staroněmeckého původu a vyskytuje se ještě dnes v anglosaském slově grog a značí silný. A Libuscha, die liebte Busch, chápete nyní význam toho slova a pojmenování dcery z lesů a křovin pragermánských? A Libuša vystavěla si hrad a u toho hradu byla zahrada, Garten, gótsky Garden nebo Harden či Hraden. A přezděli v písních staří Germáni tomu místu zdrobněle (zahrádka) Gartein, gótsky Gardein nebo Hardein či Hradem, nebo Hradschein čili později Hradtschin, což Češi ukradli a přezděli na Hradčany. A nyní shrnu to v celek, z něhož vyplývá: Jméno Hradčanský dokazuje, že nositelé tohoto jména pocházejí z dob, kdy založena byla Gartein, Gardein, Hardein či Hradein nebo Hradschein a že jsou tedy původu staroněmeckého, jak též souhlasně může potvrditi pan kolega.“

Druhý znalec, profesor ar. Königgrätz: „Slavný soude! Garten, Garden, Harden, Hraden, Gartein, Gardein, Hardein, Hradein, Hradschein. Slavný soude! Rodiče pana Hradčanského stavěli Hradschein, Hradein, Hardein, Gardein a byli jako všichni v té době ve střední Evropě Germány.“

Německý odrodilec pan Hradčanský dostal tři neděle pro klamání úřadů.