|
Místo děje: Okresní soud ve
zněmčeném území.
Osoby: Soudce, obžalovaný, svědkové a soudní
znalci.
Soudce k obžalovanému: „Jmenujete se Hradčanský,
není-liž pravda?“ (Zjišťuje generálie
obžalovaného.) „A byl jste již někdy trestán?“
Obžalovaný: „Celkem třikráte. Předloni při
protičeských výtržnostech rozbili mně Němci okna
v bytě. Dostal jsem za to čtrnáct dní. Loňského
roku přepadli mne němečtí demonstranti a rozbili
mi hlavu. Byl jsem za to odsouzen na pět dní do
vězení a k náhradě škody, poněvadž jeden z nich
měl ebenovou hůl a tu o mne přerazil. Letošního
roku odpykal jsem si trest v trvání tří dnů,
poněvadž jsem si četl na lavičce v parku české
noviny.“
Soudce (vlídně): „Tak vidíte, Hradčanský, do
jakého morálního bahna stále zapadáte! Kvůli
bláhové domněnce, že jste Čechem, dáte se
zavírat, ztratil jste místo! Řekněte mi,
Hradčanský, není vám líto vašich dětí a vaší
manželky? Ta jistě domnívala se, že po vašem
boku nalezne štěstí, ale zatím jste i ji přivedl
do kriminálu. Víte dobře, že byla odsouzena na
tři neděle, poněvadž vyprovokovala demonstrace,
když povolala k sobě českou porodní babičku.
Nevíte, že stojí v bibli: ,Běda těm, skrze koho
pohoršení pochází?‘ Mohl jste za ty tři roky,
jež jste strávil mezi námi v Provinz
Deutsch-böhmen, nabýt zkušenosti, že hlavou zeď
neprorazíte, což by ostatně zahrnovalo v sobě
pokus poškození cizího majetku. Vy jste se však
nepolepšil a zodpovídáte se dnes z klamání
úřadů, jehož jste se dopustil při sčítání lidu,
přihlásiv sebe, manželku, tchána a své čtyři
děti k obcovacímu jazyku českému. Tím pokusil
jste se uvésti v omyl úřady, neboť dokáže se vám
během líčení, že jste Němec. Již vaše jméno
Hradčanský nezvratně poukazuje na váš německý
původ, jak vysvětlí páni soudní znalci z oboru
mluvy germánského jazykozpytu. Vaše výmluvy, že
váš otec byl Čech a vaše matka též, jsou
naprosto liché, neboť dovoláváte se svědectví
lidí zemřelých před deseti lety. (K dozorci): Ať
vstoupí svědkové!“
Svědek Siegfried Nochmals, městský strážník,
potvrzuje, že není nijak znepřátelen s
obžalovaným. Obžalovaného znal od vidění již po
dva roky. K bližším stykům došlo však mezi ním a
obžalovaným teprve přel půlrokem, kdy
obžalovaného v noci zpolíčkoval. Na přímluvu
manželky obžalovaného upustil však od trestního
oznámení a spokojil se pouze tělesným
potrestáním. Domnívá se, že obžalovaný zapírá
svou německou národnost, poněvadž jej asi česká
národní rada podplatila.
Soudce: „Řekněte nám, pane svědku, jak to bylo,
když jste přinesl do bytu obžalovaného archy,
určené ku sčítání lidu. Nehleďte nijak na své
přátelské styky s obžalovaným.“
Svědek: „Pozdravil jsem slušně a řekl k
obžalovanému: „Da hast du, du Saukerl, schreib,
dass du ein Deutscher bist, drin, sonst bekommst
du a Paar Watschen.“
Soudce: „A co obžalovaný na to?“
Svědek: „Odešel s archem do pokoje a napsal, že
ta všechna holota doma i s ním jsou Češi.“
Soudce: „A co vy jste učinil, pane svědku?“
Svědek: „Vytasil jsem šavli, rozsekal židli,
stojící u dveří a šel pro pana starostu.“
Svědek starosta města JUDr. Wilhelm Roller
potvrzuje obsah obžalovacího spisu. S
obžalovaným nežije v nepřátelství a pokutoval ho
jen čtyřikrát, poněvadž nechtěl vyvěsiti
velkoněmecké prapory z okna svého bytu. Posledně
při slavnosti Vzdělávacího odboru Turnvereinu, o
kteréž slavnosti se obžalovaný posměšně
vyjadřoval, že nakonec pilo se pivo z nočníku, v
němž plavaly okurky. Svědek se diví, proč tento
bod programu při večírku Vzdělávacího odboru
Turnvereinu byl právě trnem v očích
obžalovanému. Svědek sám přivezl úplně nový
porcelánový nočník z Liberce a byl nucen
obžalovaného předvolati na radnici, kde mu
pohrozil zavřením.
Soudce: „A nemyslíte, pane svědku, že obžalovaný
jest dědičně zatížen fixní ideou, že patří k
české národnosti?“
Svědek: „Nemyslím, spíše mám za to, že tak činí
jen ze svévole, aby měl oplétání s radnicí a že
poslední věc provedl ze zlomyslnosti a že s
předsevzetím snažil se oklamat úřady. Obžalovaný
jest dle mého mínění svému okolí nebezpečný a
nerespektuje vůli svých spoluobčanů. Když mne
strážník přivedl do jeho bytu, nedal si
vymluvit, že není Čech, nýbrž tvrdil mně zcela
drze do očí, že nikdy nebyl ani on, ani jeho
předkové Němci A neustoupil od svého tvrzení,
ani když jsem mu pohrozil, že bude vypovězen z
města a jeho děti že přijdou do polepšovny.“
Soudce: „Děkuji, pane svědku, a nyní prosím pány
soudní znalce z oboru jazykozpytu, aby pronesli
své mínění o původu jména obžalovaného
Hradčanského.“
První znalec profesor Habensdorfer: „Slavný
soude! Dříve než odůvodním německý původ
obžalovaného, zmíním se stručně o dějinách Němců
v Čechách. Praobyvateli Čech byli odpradávna
Němci a to zprvu Markomani, pak Alemani a
později Gótové. Tito dali jména všem městům,
vesnicím i řekám. Slovo Labe není nic jiného než
počeštěné Elbe a Prag, slavný soude, není od
slova Praha, nýbrž od prágen (raziti), neboť zde
staří Alemani razili první groše. Historie nám
dokazuje, slavný soude, že pověstná Libuša byla
dcerou gótského vůdce Kroka, kteréž jméno jest
staroněmeckého původu a vyskytuje se ještě dnes
v anglosaském slově grog a značí silný. A
Libuscha, die liebte Busch, chápete nyní význam
toho slova a pojmenování dcery z lesů a křovin
pragermánských? A Libuša vystavěla si hrad a u
toho hradu byla zahrada, Garten, gótsky Garden
nebo Harden či Hraden. A přezděli v písních
staří Germáni tomu místu zdrobněle (zahrádka)
Gartein, gótsky Gardein nebo Hardein či Hradem,
nebo Hradschein čili později Hradtschin, což
Češi ukradli a přezděli na Hradčany. A nyní
shrnu to v celek, z něhož vyplývá: Jméno
Hradčanský dokazuje, že nositelé tohoto jména
pocházejí z dob, kdy založena byla Gartein,
Gardein, Hardein či Hradein nebo Hradschein a že
jsou tedy původu staroněmeckého, jak též
souhlasně může potvrditi pan kolega.“
Druhý znalec, profesor ar. Königgrätz: „Slavný
soude! Garten, Garden, Harden, Hraden, Gartein,
Gardein, Hardein, Hradein, Hradschein. Slavný
soude! Rodiče pana Hradčanského stavěli
Hradschein, Hradein, Hardein, Gardein a byli
jako všichni v té době ve střední Evropě
Germány.“
Německý odrodilec pan Hradčanský dostal tři
neděle pro klamání úřadů. |
