|
Pánové Harrach a Havelka byli
zapleteni na Slovensku do velice zajímavých
obchodů, které se jim nikdy nedařily, ačkoliv
nebyly příliš reelní. Je totiž známo, že na
Slovensku se daří právě jen nereelním obchodům.
Tak zkrachoval v Bratislavě bankovní závod
Harrach a Havelka. Jen ztěží se vyhnuli oba
pánové soudnímu stíhání, když chtěli namluvit
jednomu zámožnému Američanovi, stiženému
progresivní paralysou, že objevili v údolí Váhu
pod Beckovem ohromná zřídla čistého benzinu a
ligroinu.
Jen tak tak že do toho nezapletli ministerstvo
obchodu, které začínalo o to jevit velký zájem a
v parlamentních kruzích začalo se mluvit o tom,
že Beckov bude asi i s benzinem a ligroinem
prodán nějaké anglo-francouzské společnosti.
Potom pánové Harrach a Havelka chtěli stavět
lanovou dráhu na Kriváň a málem by již byli
dostali koncesi, když ministerstvo N. O. podalo
dobrozdání, že taková lanová dráha ze
strategických důvodů jest nepřípustná.
Tento problematický podnik odnesl jenom jeden
nadšenec, který se přihlásil za prvního
akcionáře a ten ještě na svůj podíl vystavil
falešnou směnku.
Taktéž se nezdařil nový nápad obou pánů prodat
výhodně malý pozemek, který zakoupili nad
Báňskou Bystřicí, jednomu Angličanovi, který
šmejdil po Slovensku a chtěl tam zbohatnout.
Namluvili mu, že objevili ohromné ložisko
ametystů, topasů a tak zv. marmarošských
diamantů. Na tom strašně prodělali, poněvadž je
stála jedna drůza ametystů, dva kousky topasů a
hrstka marmarošských křišťálů hromadu peněz a
Angličan se nespokojil tím, když jeden najatý
cikán to všechno doopravdy vykopal, ale kvůli
další zkoušce najal polovinu cikánské vesnice a
celý pozemek rozkopal a rozryl, jako by tam
řádilo stádo divokých kanců.
Pánové Harrach a Havelka šli ho doprovodit na
nádraží, ujišťujíce ho, že je třeba kopati do
hloubky čtyřiceti metrů. Co se našlo nahoře, to
že jest jen vyplavenina a bylo-li toho tolik
nahoře na povrchu, co toho teprve musí být dole.
Angličan neříkal na to nic, vstoupil do vlaku a
když se vlak měl rozjet, zavolal je k oknu
vagónu, rozbil oběma nos, nepromluviv při tom
opět ani slova.
Pánové Harrach a Havelka vrhli se tedy na jiný
obor, tentokráte méně nebezpečný. Počali v
Bratislavě vyrábět pilulky proti alkoholismu,
které byly vyrobeny z chlebových kuliček s
přimísením mentholu. Návod k používání byl zcela
prostý a založený na psychologickém podkladě.
Začátek, t. j. předmluvu, vypůjčili si z
nějakého letáku profesora Baťka, přeložili do
slovenštiny a přidali k tomu poučení:
„Jakmile dostaneš chuť na kořalku, polkni rychle
za sebou tři pilulky a pomodli se třikrát
otčenáš a zdrávas!“
Vzhledem k výchovné tendenci dostali též státní
podporu na výrobu, ale jako naschvál i tu je
pronásledovalo neštěstí. Asi na dvaceti místech
najednou, podle přiloženého návodu, spolklo
dvacet lidí v dvaceti krčmách, když byli již
úplně opilí a dostali novou chuť na kořalku, po
pilulce a zadusili se, poněvadž jim pilulka
vnikla do hrtanu, takže neměli čas podle
přiloženého návodu pomodlit se ještě třikrát
otčenáš a zdrávas.
Orgán Hlinky a jiných slovenských ľudovců
vystoupil ihned proti českému řádění na
Slovensku. Všechny slovenské listy lidové strany
přinesly velký článek pátera Hlinky pod názvem:
„Čo sa opät u nás robí?“
Z obsahu článku vyjímáme: „Naši vrahovia, Česi,
vydumali nový zástoj proti nášmu ludu.
Individua, sediacie v Bratislave, rozsielajú po
ňašich krajoch obiavlenia, týkajúcie sa noveho
preparata proti alkoholízmu. My stojíme pred 20
sviežimi mohylami ich žertv.“
Ministerstvo vnitra vidělo se nuceno, aby
předešlo vzbouření v některých župách na
Slovensku, zakázat rozšiřování pilulek proti
alkoholismu firmy Harrach a Havelka.
Stejně ztroskotal jejich pokus nachytat nějakého
křena na aeroplánovou dopravu mezi Bratislavou a
Košicemi. Na jejich inzeráty přihlásil se jen
jeden občan z hronské stolice, který jim nabídl
ke koupi vrtuli z aeroplánu, kterou vyoral na
svém poli. Potom se přihlásil ještě jeden
člověk, který se dostavil k firmě Harrach a
Havelka a nabídl své služby jako aviatik.
Vzápětí pak za ním přišli detektivové státní
policie, poněvadž neopatrný občan byl již přes
rok hledaný vyzvědač, hejtman Savanyj.
Po této podivné shodě okolností následovala
přirozeně policejní prohlídka u firmy Harrach a
Havelka a po půlroční vyšetřovací vazbě obou
pánů společníků byli konečně propuštěni na
svobodu a vyplaceno jim na policejním
ředitelství v Bratislavě deset procent z odměny
dvou tisíc korun čs., vypsaných na odhalení
nebezpečného vyzvědače hejtmana Savanye.
Ve vyšetřovací vazbě dostala firma Harrach a
Havelka nový nápad, který hlásal sám o sobě
kulturní poslání firmy na Slovensku.
V „Nár. politice“ objevil se tento inzerát:
„Hledáme spisovatele, který by psal lidové
romány. Kauce podle ujednání při osobním
představení. Nabídky na firmu Harrach a Havelka,
Bratislava, Ttranzentálská ul. 96. Osobní
představení nutné! Práce stálá, byt a strava v
místě.“
Nabídek dostali větší množství, ale oferenti se
nezmiňovali nijak o kauci, naopak několik
spisovatelů lidových románů žádalo předem zálohu
s ujištěním, že napíší román doma, v Čechách a
přivezou ho potom na Slovensko. Až konečně
jednoho dne objevila se u firmy Harrach a
Havelka starší dáma, která se vykázala
spořitelní knížkou a výstřižkem ze zábavné
přílohy „Národní politiky“, ve kterém pod jménem
Anna Brumlíková byla uveřejněna tklivá povídka o
nešťastné šafářce, které vymřela celá rodina na
souchotiny za čtrnáct dní a nejstarší dcera,
komptoiristka v Praze, zpronevěřila svěřený
obnos, který měla odevzdat na poštu, aby mohla
vypravit pohřeb svému otci a svým sourozencům.
Po pohřbu se šafářka s dcerou šly utopit, ale
bylo jim v tom zabráněno četníkem, který již
hledal dceru pro zpronevěru a matku pro
spoluúčastenství. A přes strniska vál chladný,
podzimní vítr...
Slečna Anna Brumlíková vyprávěla firmě Harrach a
Havelka velice mnoho o svých zklamaných
nadějích, o tuposti nakladatelů. Několik tuctů
románů, které napsala a které jsou opravdu
lidovými romány, poněvadž jde ve šlépějích
Zahradníka-Brodského, putovalo po všech možných
nakladatelských firmách a několik desítek se
jich ve světě ztratilo. Přivezla s sebou ukázky
tvorby lidových románů, je toho veliká bedna na
nádraží.
Firmu Harrach a Havelka spíše ovšem zajímala
otázka spořitelní knížky. Objevilo se, že peníze
v obnosu sto padesáti tisíc korun může si slečna
Anna Brumlíková vyzvednout ihned, byla tedy
požádána, aby peníze vyzvedla a přivezla je z
Čech do Bratislavy. Oba pánové byli tak
roztomilí, že slečnu Annu Brumlíkovou
doprovázeli po celé cestě, aby se snad s penězi
neztratila.
Když tedy kauce byla již v pokladně firmy
Harrach a Havelka, byla tam též dopravena bedna
s lidovými romány Anny Brumlíkové a poukázáno jí
místo u jednoho stolu v prázdné kanceláři firmy,
aby tam dále pokračovala ve své spisovatelské
činnosti.
„Musíme ji předplatit na obědy a na večeře,“
řekl starostlivě pan Harrach, „aby nám nechcípla
dřív, než ji to omrzí.“
„Vydání jedné novely toho blázna, o šedesáti
čtyřech stránkách, bude nás stát asi čtyři
tisíce korun a kdyby za tu dobu projedla tisíc
korun, zbude nám ještě sto čtyřicet pět tisíc
korun z její kauce,“ řekl s dobráckým úsměvem
pan Havelka.
A potom pravil rozvážně pan Harrach: „Řekneme
jí, že kniha nešla na odbyt, že jest velká
ztráta, že nás ruinovala, pošleme ji domů, do
Čech, aby se tam pokusila napsat něco lepšího a
úspěšnějšího.“
„Domníval jsem se,“ řekl pan Havelka, „že bude
větší příliv spisovatelů s kaucí, poněvadž byl
přece nedávno inzerát v novinách: Dám deset
tisíc korun čs. tomu, kdo vytiskne mé básně. Zdá
se však, že ta nevzdělaná holota reflektuje
patrně na honorář.“
„Až ji vyženeme,“ s obchodní hbitostí řekl pan
Harrach, „musíme si zas něco jiného vymyslit.
Slovensko je nová Amerika, jenže o něco
hloupější. Potřebovali bychom tu zařídit poutní
místo se zázračnou vodou a továrnu na ostatky
svatých. Prozatím si trochu odpočineme, když zde
máme tu ženskou.“
Slečna Anna Brumlíková nezasloužila si opravdu
této poslední věty. Pro oba společníky nastaly
hrozné doby, neboť slečna Anna Brumlíková
předčítala jim hlasitě své náměty na lidové
romány. Jednou ji dokonce zamkli v kanceláři,
ale Anna Brumlíková vypáčila dveře a přepadla
oba pány v kavárně, kde opět zcela nenuceně jala
se jim předčítat svoje náměty na nové lidové
romány.
Nemohli se nikde před ní skrýt, našla je všude.
V nejzpustlejší krčmě dunajského přístavu,
stejně jako v nejelegantnější vinárně. To co jim
předčítala, byly věci tak tragického zabarvení,
tak dojemné, kdy všechna špatnost nakonec došla
zasloužené odplaty.
Jeden strojní zámečník, který odcizil svému
zaměstnavateli velociped, aby mohl hrát v karty,
vyprávěl zcela cynicky v bytě své milenky o
provedeném činu a hned vzápětí strhl na sebe
hrnec vařící vody a opařil se. Jeden baron,
který pod slibem manželství svedl industriální
učitelku, při poslední rozmluvě s ní v jejím
bytě, při kteréž se ďábelsky chechtal nad slzami
svedené oběti, sklouzl na prahu a upadl prsama
na pracovní stolek, na kterém se nalézala
nedodělaná ruční práce a vrazil si háček do
srdce.
Syn, který chtěl vydřít poslední úspory své
matce, vdově pradleně a v hádce uhodil svou
rodičku přes hubu, byl rozdrcen, vycházeje z
domu, nákladním automobilem.
Krotitel zvířat, vlákav první balerínu cirku,
která odmítla jeho milostné návrhy, s vražednými
úmysly do klece ledních medvědů, byl sám jimi
sežrán, přičemž ubohá balerína klečí uprostřed
ledních medvědů nad zbytky proradného krotitele
zvířat a do řevu šelem splývá jí z úst hlasitě
modlitba: „Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé...“
Pánové Harrach a Havelka už neplakali, ale řvali
na celé kolo. Potom dostali pěnu u úst a jenom
skučeli.
Nyní trávívali celý den na Dunaji, projíždějíce
se na vypůjčené loďce a cítili se bezpečnými až
do té doby, kdy jednoho dne zpozorovali, že se k
nim blíží ve vodě v modrém koupacím triku slečna
Anna Brumlíková, rozrážejíc vodu španělským
tempem a držíc v zubech, jako když pes aportuje
z vody hůl, známý jim černý sešit s obálkou z
černého plátna a červenou ořízkou.
Firma Harrach a Havelka začala zuřivě veslovat,
slečna Anna Brumlíková přidala však do tempa a
dohnala je s neodvratitelnou rychlostí.
Když již počala lézti do loďky, pan Harrach
vstal, pokřižoval se a praštil ji veslem přes
hlavu.
Pustila ze zubů sešitek se svými náměty, který
plul po hladině Dunaje k jihu a definitivně se
potopila.
Ale prozřetelnost nedala na sebe dlouho čekat.
Na Dunaji zkoušeli právě nový hydroplán a
přeletěli s ním těsně nad loďkou firmy Harrach a
Havelka. Vrtule urazila oběma společníkům hlavy.
Tak zanikla firma Harrach a Havelka. |
