Zdá se, že děla umlknou...

(úvodník)

Zdá se, že děla umlknou a diplomacie se dostane ke slovu. Na bojišti zůstal výkvět všech válčících národů, jejich naděje, mládež i dospělí muži.

Zpustošeny krajiny, pole, lesy, dědiny a města.

Diplomacie, která válku začala, chce ji ukončit slavnostním zasedáním. Nemá snad býti vítězů ani poražených, jen v zákulisí diplomatů bude si každý z nich mnouti ruce, že to dobře vyjednal, aby si zjednal oporu k budoucím útokům svého státu.

Hohenzollernové chtěli si válkou opatřit prostředky finanční a Habsburkové snažili se všemožným způsobem odcizit sobě obyvatelstvo a způsobit revoluci, což se jim úplně podařilo.

Naši doma upustili od systému kompromisu a politické nedbalosti, v níž jsme byli do války.

Radikální proměny, jež zasáhly život národa, jsou výsledkem války, kterou Rakousko začalo. Válka stala se české revoluci prostředkem k soustředění, k organizaci protirakouské. Jí se prohloubilo a jasně vyslovilo, že český národ žádá si úplné samostatnosti, a to vně Rakouska.

Jestli dnes na bojištích jest příměří, neznamená to příměří na české revoluční frontě. Příměří na frontách neznamená příměří v revoluci, neboť revoluce je hnána jinou silou než vojny diplomatů.

Podstatou její je ctnost radostného sebeobětování a oběti pro budoucnost.

Jestliže příměří a mír znamená podřízení se minulosti přítomnosti, revoluce znamená podřízení se přítomnosti budoucímu zápasu.

Česká revoluce bude pokračovat a půjde svým vývojem přes všechna ujednání diplomatů.

Český revoluční zápas nezná žádné demobilizace. Myšlenku nelze demobilizovat. Již filosofové Fichte a Schelling představují si vývoj revoluce jako vývoj živé bytosti, jež prochází věkem mládí, jinošství a dospělosti.

Prošli jsme věkem jinošství za této války a přecházíme do stavu dospělosti. Rakousko nesmí zůstati Rakouskem po válce. Bude to práce pro nás obrovská, která jasem svého lesku zastíní i slávu válečnou.

Český národ povede s Rakouskem boj na nůž. Revoluce musí zjednat průchod našim požadavkům, když k tomu nestačí jednání u zeleného stolu. Šafařík řekl v březnu 1848, že síla, kterouž vesmír na své centrum tlačí, nevyrovná se síle národa, který hájí svého bytí.

A proto nemějme žádných obav před zelenými stolky diplomatů a jejich poradami, neboť nejlépe my si sami poradíme o sobě a své budoucnosti. Své cíle známe lépe sami než jiní. U nás samo jméno Rakouska budí odpor a zlobu. Je výkvětem nejhrubšího násilí, servilismu a slídičství. My čeští revolucionáři budeme se všemi prostředky snažit vyhladit vše, co nás pojilo s Rakouskem.

Budeme se snažit odstranit zbytečné vzpomínky na minulost českou v rámci Rakousko-Uherska, a proto zápasíme dál a všechny cesty a prostředky nám budou dobré a místné, abychom zničili císařství rakouské a domohli se úplné svobody. Mír musí Rakousko vykoupit bolestnou zkázou, kterou mu přinesou čeští revolucionáři.

A tak my dnes na haldy listin na zelených stolech diplomatů rakouských připisujem k předlohám o příměří jedno slovo, a to je: Revoluce.