U jednoho popa jsme našli
kulomet a několik granátů. Když jsme ho vedli na
popravu, pop se dá do pláče.
Chtěl jsem ho uklidnit a dal jsem se s ním do
řeči o zmrtvýchvstání, které ho podle jeho víry
nemine.
Neúčinkovalo to. Brečel na celou vesnici. Dále
jsem s ním pohovořil o tom, proč se duším
spravedlivým přisuzuje po smrti věčná blaženost
a proč se jim přisuzuje začátek blaženosti už
před posledním soudem.
Pop se rozbrečel ještě víc.
Neuklidnilo ho ani líčení budoucího života a
blaženství duše.
A když jsem si s ním nakonec promluvil o užitku,
který pro něho může mít rozjímání o smrti,
vzkříšení a posledním soudu, o věčné blaženosti,
pop to nevydržel, padl na kolena a zařval:
„Odpusťte, už po vás nebudu střílet.“ |