|
V úřadovně městského fyzikátu v
oddělení pro zkažené potraviny dívalo se pět
pomocných úřednických sil s velkou úzkostí na
dveře, kudy čekali, že vejde městský fyzik dr.
Předhoř. Dnes šel totiž s celou komisí slídit po
krámech po zkažených potravinách.
Celému úřednímu personálu v tomto oddělení bylo
značně nevolno. Před měsícem zabavil na trhu
maso z pošlého vepře, pak to v laboratoři vařili
a všichni praktikanti i s asistentem musili býti
svědky toho, jak pan městský fyzik krájí s
velkou vášní kusy masa a museli prodělat
nejstrašlivější muka, když jim podával po malé,
ale dostačitelné porci s vyzváním, jen aby
okusili, že skutečně jest to maso k požívání
nezpůsobilé, nebo městský fyzik byl velice
svědomitý a přál si mít vždy hojnost svědků,
kteří by mu dokázali, že jednal úplně správně,
zabaviv dotyčné potraviny.
S pocitem nevolnosti dívali se tedy do budoucna.
Konečně se dveře otevřely a vítězoslavně
vstoupil do kanceláře městský fyzik a za ním
nesl magistrátní sluha malý soudek. Na velký
stůl, kde bývaly konány pokusy se chcíplými
telaty, položil sluha soudek a celý personál i
se sluhou s velkou uctivostí obstoupili pana
městského fyzika.
Dr. Předhoř posadil se na židli a bylo vidět dle
jeho vzezření, že pronese před soudkem se
získanou kořistí nějakou řeč.
„Zde vidíte, pánové,“ pravil po chvíli, „opět
nový doklad hříšné a trestuhodné nesvědomitosti
některých obchodníků, kteří nedbajíce zákonitých
předpisů, prodávají potraviny k požívání
nezpůsobilé. Vědom své povinnosti jako obyčejně,
strkal jsem dnes svůj nos všude tam, kde se toho
nejmíň nadáli. Dlouho nic nemohl jsem vypátrat,
co by bylo nutno zabavit, až konečně tento malý
soudeček s ruskými rybičkami, kterých již byla
polovička prodána oním nesvědomitým obchodníkem,
upoutal mou pozornost, čichl jsem k němu, kývl
jsem tady na pana Jakuba a povídám: ‚Seberte
to!‘ Ten byl ještě tak smělý, onen obchodník, že
vám říkal, že jsou úplně čerstvé a vzal si jednu
a sněd ji přede mnou, jako kdyby to bylo zboží
první jakosti.“
Vstal a odkryl víčko malého, dřevěného soudečku
s ruskými rybičkami, naloženými v cibuli, jaký
prodává se po dvou korunách a zavolav si
asistenta, řekl: „Pane Drvoto, čichněte si.
Smrdí?“
„Smrdí, pane rado!“
A nyní to šlo podle stáří personálu. Jeden po
druhém přistupovali k soudečku, čichali k jeho
obsahu a slavnostně prohlašovali: „Smrdí, pane
rado!“
Dr. Předhoř opět se uspokojeně posadil na židli
a promluvil: „Vidíte, pánové, jaká nesvědomitost
panuje mezi některými obchodníky s potravinami.
Oni nemyslí na to, že když někdo sní takovouto
rybičku, že může vážně onemocnět, jim je jedno,
když prodávají takovýto předmět, zdraví lidskému
nanejvýše nebezpečný. Jim je to jedno, když mají
malý výdělek, že hazardují s cizími lidskými
životy. Pane Jakube, přineste sem vidličku.“
Všichni zbledli.
„Tak pan Drvota to začne. Tady máte vidličku,
pane asistente a jen s chutí do toho, abyste se
přesvědčili, že jsou úplně zkažené, je to dobré
pro zdravotnickou praxi.“
„Zajisté, pane rado,“ koktal pan Drvota a píchl
dovnitř soudku, zamhouřil oči a s takovým
smutným výrazem v obličeji spolkl čtyři.
„No tak, pane asistente, popište mně tu chuť. Že
jsou nahořklé?“
„Jsou hodně, pane rado.“
„Dobře, tedy napíšeme do protokolu ‚chuti
nahořklé‘. A což, nezdálo se vám, že přitom mají
takovou nakyslou příchuť, víte, takovou
odpornou!“
„Ani jsem nepozoroval, pane rado. Snad tady pan
Kaceřovský by mohl.“ Pan asistent měl totiž na
pana Kaceřovského dávno již pifku.
„Tak jen s chutí, pane Kaceřovský,“ vybídl pan
městský fyzik nesmírně ztrápeného mladíka, který
se krčil u dveří.
„S největší radostí, pane rado,“ pravil uctivě
Kaceřovský a napíchl odhodlaně pět rybiček a aby
se svému šéfovi zavděčil, žmoulal je v ústech,
až se mu kolena třásla.
„No tak vidíte, pane Kaceřovský. Co jste
pozoroval? Pozoroval jste zajisté nejen onu
nahořklou chuť, ale i odpornou nakyslost,
není-liž pravda? A což tak jako hnilobnou
příchuť, to nic?“
Kaceřovský zavrtěl hlavou.
„Tak, teď přijde na řadu pan Vosáhlo. Jen směle,
jen směle,“ s velkým nadšením volal doktor
Předhoř. „Tady jde o praxi, mladý příteli.
Musíte přesně vyjádřit svou diagnózu. Podepřít
vývody vlastní zkušeností. Vždyť tu jde o přečin
proti bezpečnosti života.“
Třesoucí se pan Vosáhlo, když mechanicky spolkl,
kolik se mu jich na vidličku nabodlo, prohlásil,
že mají příchuť hnilobnou.
Pak polykal rybičky Řeháček, jehož diagnóza
zněla na nasládlou příchuť. Totéž potvrdil
praktikant Pachner a rychle vyletěl ze dveří.
Zbyl tu jen ustrašeně před sebe hledící
magistrátní sluha pan Jakub.
„No, pane Jakube, ať máme jistotu,“ vybídl pan
zdravotní magistrátní rada městský fyzik dr.
Předhoř. „Ochutnejte vy také a řekněte, co o tom
soudíte.“
Pan Jakub jako v somnambulistickém spánku píchl
vidličkou do soudku a nevytáhl nic. Píchl
podruhé, opět nic. Konečně se podíval dovnitř,
jeho obličej se rozjasnil a vykřikl radostně:
„Pane magistrátní rado, už tam není ani jedna.“ |
