|
Moto: Ministerskému tajemníkovi
v ministerstvu financí Jaroslavu Vyžrálkovi bylo
zemskou politickou správou povoleno, aby přijal
a užíval jména Blatenský. (Národní politika ze
dne 18. ledna t. r. Rubrika Zprávy osobní a
rodinné.)
Pana ministerského tajemníka v ministerstvu
financí Jaroslava Vyžrálka neznám a myslím také,
že bych se o něj čerta staral, kdyby mně byl
nepadl do ruky výše citovanou zprávou v Národní
politice.
Muž, který je ministerským tajemníkem v
ministerstvu financí a jmenuje se Vyžrálek po
celá desetiletí a najednou si vzpomene a dá se
přejmenovat poetickým jménem jako básníci z dob
probuzenských, Blatenský, je zjevem pozoruhodným
nejen všeobecně, nýbrž hlavně v souvislosti se
svým úředním postavením.
Muži tomu, který se dal vlastně odhmotnit, je
třeba věnovati úvahu a ostře přitom pokárat
zemskou politickou správu, aby mužům, kteří jsou
tak velice blízko ministerským křeslům a jmenují
se Vyžrálek, Vyžranda, Vyžírka, Vyžírač apod.,
nepovolovali v zájmu veřejného pořádku změnu
jmen, poněvadž to tak vypadá, jako kdyby se k
něčemu přiznávali.
Podobně také vzkazuji panu ministrovi financí,
aby příště hleděl vyhnout se podobné ostudě tím,
když na taková vysoká místa v ministerstvu
nedosadí žádné Vyžrálky, kteří svým nomen omen
přímo lid strhují k nejrozmanitějším kombinacím,
ale přímo ať dosazují na taková místa tajemníky
s poetickými jmény již odpradávna.
Teď je už pozdě, že tam bude sedět v
ministerstvu financí nějaký Blatenský, když už
tam tak dlouho seděl Vyžrálek, jehož jméno je
teď ve všech novinách.
Při celé tragédii je to nejsmutnější, že on to
sám rozhlásil celému světu, jak se mu protiví to
slovo Vyžrálek v souvislosti právě s
ministerstvem financí. Měl to nechat klidně
plavat a nikdo té shody okolností si tak dalece
třebas ani nevšiml.
Pane ministře financí, já doufám, že zavedete se
svým tajemníkem disciplinární vyšetřování, že
pobouřil tak najednou beze všeho veřejnost.
V ministerstvu financí jsou ještě dva úředníci
podezřelého jména. Jeden se jmenuje Lis a druhý
Press.
Teď abychom čekali na osobní zprávy v novinách,
že pan Lis z ministerstva financí dostal
povolení zemské politické správy, aby se mohl
jmenovat Vinařický a pan Press Jablonským.
Blatenského již znáte a tak může ministerstvo
financí vydávat poetický almanach, který se bude
bezplatně rozesílat všem poplatníkům, aby trochu
duševně pookřáli z těch daní a nezblbli úplně z
berního šroubu a jiných zařízení finanční
inkvizice.
Pan Jaroslav Vyžrálek si tedy nijak neposloužil.
Jestli myslil, že je to všechno v pořádku, tak
se hrozně zklamal. Nadešla pro něho chvíle, kdy
octl se v situaci člověka, který si chtěl pomoci
najednou na nohy a sakumpak zkrachoval.
Jestli dřív v jeho úzkém kruhu přátel vítali ho:
„Á, pan ministerský tajemník pan Vyžrálek již
jde,“ říkali tak bez přízvuku, tak jako když se
obyčejně mluví: Vyžrálek sem, Vyžrálek tam.
Nikdo na nic nemyslil. Ale dnes?
S jakým gustem jeho nejbližší přátelé budou
klást, důraz na to slovo Vyžrálek, jak budou
dnes chutnat každou tu slabiku: Vy-žrá-lek - a
jak řeknou: „Vítáme vás, pane Vyžrálku, pardon,
pane Bla-ten-ský.“
A v ulici, kde bydlí, budou ukazovat na něho
prstem a budou říkat: „To je ten blatenský
Vyžrálek z ministerstva.“
A portýr v ministerstvu, který dříve říkal:
„Máte tady nějaké psaní, pane ministerský rado,“
s takovým podivným úsměvem dnes dodá: „Pane
ministerský rado, pane Blatenský.“
A až se splete ministr financí a kamarádsky
řekne u telefonu: „Poslyšte, Vyžrálku.“
A Vyžrálek zajíkavě na to: „Dovoluji si
upozornit, pane ministře, na osobní zprávy v
‚čubičce‘ ze dne 18. ledna t. r.“
A ministr Novák začne se kuckat a směje se: „Já
už vím, pane Blatenský, che-che-che - ale máte
prej s tím, che-che-che, nějakou obtíž,
che-che-che.“
Vidíte, kam vede ukvapenost, pane
Vyžrálku-Blatenský! I v této kombinaci vypadá to
jako něco ze zoologie.
A jestli vám říkají „pane Blatenský“, tak jste
tím také nic nevyhrál, poněvadž to jméno
Blatenský nemá příliš dobrý historický zvuk.
Nějaký Václav Blatenský byl roku 1520 úředníkem
v Roudnici a rozčtvrcen pro krádež městských
pečetí. Šunky vašeho nového předka visely na
bráně až do roku 1541.
Zikmund Blatenský, který držel tvrz Jištirby na
Litoměřicku, byl pověšen v Litoměřicích roku
1528, poněvadž přepadal litoměřické kupce. O
Jiříkovi Blatenském dočtete se v archívu (můžete
tam poslat sluhu z ministerstva), že roku 1589 v
Praze na mučení vyznal, že otrávil svou sestru
Annu, vdovu po Mikuláši Světeckém z Černic. I
tento váš nový předek zemřel rukou katovou.
Potom docela nedávno nějaký Blatenský zavraždil
v Svatobořicích na Moravě výminkářku.
To poslední se ovšem dá spravit. Napíšete prostě
do Národní politiky: „Pan ministerský tajemník v
ministerstvu financí Jaroslav Blatenský sděluje
s námi, že není v žádném příbuzenském poměru k
loupežnému vrahovi Blatenskému, o kterém nedávno
náš list přinesl zprávu.“
Tím to tedy bude vyřízeno!
Ale celkem prašť jako uhoď. Nijak jste si změnou
svého jména z Vyžrálka na Blatenský nepolepšil.
V samotné Blatné říkají o sobě:
já jsem z Blatný
a není to nic platný...
Tedy dobrou noc, pane Blatenský! |
