Heslo:

Když jsme táhli k Jaroměři

Česká vojenská lidová

Hudba:

I-04

A také to dál neumím,“ vzdychl Švejk. „Znám ještě první sloku z ,Kde domov můj’ a potom ,Jenerál Windischgrätz a vojenští páni od východu slunce vojnu započali’ a ještě pár takových národních písniček jako ,Zachovej nám, Hospodine’ a ,Když jsme táhli k Jaroměři’ a ,Tisíckrát pozdravujeme Tebe’...“

„Nic platno, kamaráde,“ řekl desátník Palánek k Švejkovi, když vyšel z kanceláře, „musíš jít, holenku, pěšky do Budějovic. Máme tam na vachcimře veku komisárku, tak ti ji dáme na cestu.“
A za půl hodiny, když Švejka napojili ještě černou kávou a dali mu kromě komisárku balíček vojenského tabáku na cestu k regimentu, vyšel Švejk z Tábora za tmavé noci, kterou zněl jeho zpěv.
Zpíval si starou vojenskou píseň:

Když jsme táhli k Jaroměři,
ať si nám to kdo chce věří...

Jedině Švejk šel neohroženě kupředu i s baťochem, maje ručnici po dragounsku přes prsa na řemen, kouřil z dýmky a zpíval si do pochodu:

Když jsme táhli k Jaroměři,
ať si nám to, kdo chce, věří,
přišli jsme tam asi právě k večeři...

Tato stará vojenská píseň jistě patřila mezi Haškovy nejoblíbenější. Vždyť se objevuje v románu celkem třikrát. Existuje mnoho verzí, většinou vojensky obhroublých. Já jsem text zrekonstruoval z několika variant a snažil se zachovat jeho vojenskou drsnost, takže může vzbudit u někoho pohoršeni. Ale tady nejde o morálku či etiku. Je to dokument. I z našich předků, povětšině slušných a spořádaných lidiček, se stali hrubiáni, pokud je oblékli do vojenského eráru. Samozřejmě, že pro outlocitné návštěvníky mám i verzi ve slušném, "estrádním", spořádaném a mravném provedení.
Podle pamětníků, jak uvádí Václav Pletka v knize "Písničky Josefa Švejka" [Supraphon 1968], začínal původní text "Když jsme táhli k Ostroměři...." Ostroměř leží u Sadové, což bylo smutně proslulé místo bitvy prusko - rakouské v roce 1866. Je tedy možné, že píseň vznikla právě v tomto roce.