X

Když jsme táhli k Jaroměři

 
Česká vojenská lidová
 

Melodie

 

 

 
Tato stará vojenská píseň jistě patřila mezi Haškovy nejoblíbenější. Vždyť se objevuje v románu celkem třikrát. Poprvé, když Švejk zpívá v blázinci ukázky ze svého repertoáru:
A také to dál neumím,“ vzdychl Švejk. „Znám ještě první sloku z ,Kde domov můj’ a potom ,Jenerál Windischgrätz a vojenští páni od východu slunce vojnu započali’ a ještě pár takových národních písniček jako ,Zachovej nám, Hospodine’ a ,Když jsme táhli k Jaroměři’ a ,Tisíckrát pozdravujeme Tebe’...“

Podruhé si ji zpívá v rámci budějovické anabáze někde na předměstí Tábora:
A za půl hodiny, když Švejka napojili ještě černou kávou a dali mu kromě komisárku balíček vojenského tabáku na cestu k regimentu, vyšel Švejk z Tábora za tmavé noci, kterou zněl jeho zpěv.Zpíval si starou vojenskou píseň:
Když jsme táhli k Jaroměři, 
ať si nám to kdo chce věří...


A nakonec někde u Turowy Wolske při pochodu na pozice:
Jedině Švejk šel neohroženě kupředu i s baťochem, maje ručnici po dragounsku přes prsa na řemen, kouřil z dýmky a zpíval si do pochodu:
Když jsme táhli k Jaroměři, 
ať si nám to, kdo chce, věří, 
přišli jsme tam asi právě k večeři..
.


Existuje mnoho verzí, většinou vojensky obhroublých. Já jsem text zrekonstruoval z několika variant a snažil se zachovat jeho vojenskou drsnost, takže může vzbudit u někoho pohoršeni. Ale tady nejde o morálku či etiku. Je to dokument. I z našich předků, povětšině slušných a spořádaných lidiček, se stali hrubiáni, pokud je oblékli do vojenského eráru. Samozřejmě, že pro outlocitné návštěvníky mám i verzi ve slušném, "estrádním", spořádaném a mravném provedení.
Podle pamětníků, jak uvádí Václav Pletka v knize "Písničky Josefa Švejka" [Supraphon 1968], začínal původní text "Když jsme táhli k Ostroměři...." Ostroměř leží u Sadové, což bylo smutně proslulé místo bitvy prusko - rakouské v roce 1866. Je tedy možné, že píseň vznikla právě v tomto roce.
 

 

Ta slušná "estrádní" asi v polovině záznamu, čas 3:18

 
1.Když jsme táhli k Jaroměři
ať si nám to kdo chce věří
zašli jsme si k starý Káče na večeři
Celou noc jsme nespali,
jak jsme se tej starej Káče nasmáli.

2.Kluci žrali, kluci pili
a při tom si povídali,
co by asi starý Káče udělali.
"Chytneme ji za nohy, stáhneme dolů,
vrazíme  jí do prdele píšťalu."

3.Já nejmladší ze všech dětí
nedal jsem se pobízeti,
píšťalu jí do prdele popozastrčil
Káča jak mocně prděla,
píšťala jí u prdele pískala.

4.Starej hajnej jak to slyšel,
dolů z půdy ihned sešel.
"Co jste mi to udělali s mojí píšťalou?
Jak já ji mám strkat do huby,
když jí měla naše Káča v prdeli?"