X

Osiřelo dítě

 
Česká lidová
 

Melodie

 

 
Český národ miluje smutné a tragické písně. Přiznávám, že stejně tak, jako tomu dědkovi na "Kuklíku", mi vháněla slzy do očí, když mi ji máma zpívala. O zachování pro další generace plačících dědků a dětí se postaral Karel Jaromír Erben ve své sbírce "Prostonárodní písně a říkadla" pod názvem "Sirotek". Erben píseň představuje ve variantách s několika různými konci. Zde naleznete nerozšířenější variantu, končící smrtí dítěte. V další, ne tak kruté, se dítko s matkou shledá ve svém snu. Ve třetí, hororové variantě, si matka dítě vezme do hrobu, a navíc zakroutí krk zlé maceše. Také melodie písně se krajově liší. Zde je zaznamenána ta nejfrekventovanější. Snažil jsem se, aby to opravdu housle a harmonika zakvílely tak, jak to asi zaznělo na "Kuklíku". Umělecky píseň také zpracoval Otakar Ostrčil. Nevím, co si o tom myslet. Mám raději tu lidovou verzi. Tématu se také chytil Ivan Mládek a Libuše Roubychová z toho udělala takovou bžundu, že člověka hned přejde chuť na nějaký ten žal a dá za pravdu lidem od druhého stolu: „...Odprejsknou s tím sirotkem.“.

 

I-10-01
U samých dveří seděl voják s několika civilisty a vykládal jim o svém zranění v Srbsku. Měl obvázanou ruku, plné kapsy cigaret, které od nich dostal. Říkal, že už nemůže pít, a jeden z té společnosti, plešatý dědek, neustále ho vybízel: „Jen pijte, vojáčku, kdoví jestli se ještě sejdem. Mám vám dát něco zahrát? Máte rád ,Osiřelo dítě’?“
To byla totiž píseň plešatého dědka a opravdu již za chvíli housle i harmonika zakvílely, přičemž dědkovi vstoupily slzy do očí a on zpíval třaslavým hlasem:
Když už rozum bralo,
na mámu se ptalo,
na mámu se ptalo...

Od druhého stolu ozvalo se: „Nechaj si to. Jdou se vycpat. Pověsej si to na hřebík. Odprejsknou s tím sirotkem.“

 

  

 

Osiřelo dítě
o půl druhém létě.

Když už rozum bralo,
na matku se ptalo.

"Ach táto, tatíčku!
kde jste děl mamičku?"

"Tvá matka tvrdě spí,
žádný ji nevzbudí.

Na hřbitově leží
blízko samých dveří."

Jak dítě slyšelo,
na hřbitov běželo.

Špendlíčkem kopalo,
prstíčkem hrabalo.

Když se dohrabalo,
smutně zaplakalo.

"Ach mámo, mamičko!
promluvte slovíčko."

"Mé dítě, nemohu!
mám na hlavě hlínu.

A na srdci kámen -
hoří jako plamen.

Jdi, dítě, jdi domů,
máš tam jinou mámu."

"Ach není tak milá,
jako vy jste byla.

Když má chleba dáti,
třikrát jej obrátí

Když vy jste dávala,
máslem jste mazala.

Když hlavičku češe,
krev potůčkem teče.

Když vy jste česala,
vy jste objímala.

Když nožičky myje,
o škopíček bije.

Když vy jste mývala,
vy jste je zlíbala.

Když košilku pere,
div mne neprokleje.

Když vy jste právala,
vy jste si zpívala.

"Jdi domů, mé dítě,
zejtra na úsvitě
přijdu, vezmu si tě."

Dítě přišlo domů,
položilo hlavu.

"Ach táto, tatíčku!
už vidím mamičku.

Má mamička milá,
celá pěkná bílá!"

"Co, dítě, co děláš?
vždyť mamičku nemáš!

Vždyť nikdo tu není,
marné tvé viděné!

"Ach táto, tatíčku!
chystejte rakvičku.

Má dušička Bohu,
mé tělo do hrobu.

Do hrobu - k mé matce,
ať jí zplesá srdce!"

Jeden den stonalo,
druhý den skonalo,
třetí pohřeb mělo.