Heslo:

Biegler Adolf kadet

Výklad:

Jedna z podstatných románových postav kadet Adolf Biegler, má reálný předobraz v Johannu Biglerovi (někdy psán také Biegler). Jméno kadeta Bieglera, udajně největšího blbce u kumpanie se v románu objevuje celkem 159krát, proto je uveden v ukázce jen první výskyt.  Poprvé se však v Haškově díle objevil již v roce 1917 v novele "Dobrý voják Švejk v zajetí", jeho jméno je zde opakuje celkem třináctkrát.

Podle různých pramenů se jmenoval Hans, prý sudetský Němec, původem z Českých Budějovic, kde se měl narodit v roce 1894 a jeho rodiče zde měli mít  palírnu a prodejnu lihovin  . Po odsunu v roce 1945, pracoval prý jako ošetřovatel v nemocnici v Drážďanech. Toto jsou ale jen pouhé domněnky a mystifikace.

Ve VÚA jsou dochovány kvalifikační listy, které hovoří o Biglerovi zcela něco jiného. Navíc v roce 2013 provedl o rodině Biglerových rozsáhlý výzkum Dr. Gert Kerschbaumer ze Salzburgu. K dispozici jsou i dva dokumenty z tisku. V Literárních novinách 41/1955 vyšla reportáž Marie Tůmové "Kadet Bigler" a v Rudém právu dne 30.1. 1955 článek Zdeny Ančíka "Kadet Biegler ze Švejka se Hlásí". Z těcho materiálů zpracoval Jomar Honsi obsáhlou studii, v rámci galerie osob sovisejících s Haškovým románem, pod názvem Who's who (Kdo je kdo). Všechny tyto materiály byly zdrojem ke vzniku této stránky o kadetu Bieglerovi.

Johann Bigler se narodil *25.12.1894 v Blasewitz, což je předměstí Drážďan, v rodině obchodníka Eduarda Biglera a Eugenie Luisy Johanny von Eichhorn. Rodiče Eduarda, David a Roza Bigler, pocházeli z Jižních Čech, z obce Koloděje nad Lužnicí (dnes součást Týna nad Vltavou) a byli židovského původu. Eduard Bigler, ačkoliv konvertoval v roce 1894 na protestanskou víru, neušel nacistické likvidaci Židů a byl zavražděn v koncentračním táboře Bergen Belsen 4.6.1944. Matka Johanna Biglera zemřela ještě v jeho dětských letech 31.1.1900. Není známo, že by Johann měl nějakého sourozence. V dokumentech je uváděn po otci jako protestant, německé národnosti a po prarodičích získal domovské právo v Kolodějích - (něm. Kaladei,Kaladey), resp. Týnu nad Vltavou - (něm. Moldautein). To vysvětluje, proč byl vojensky příslušný k budějovickému pěšímu pluku IR91.

O jeho mládeneckém životě, studiích toho mnoho nevíme. Víme, že úplně ovládal francouzský a italský jazyk. Jeho poslední bydliště před nástupem k vojsku byl švýcarský Frauenfeld a v rubrice "Zaměstnání" uvedl "Privat" - soukromník.

 Nás hlavně zajímá jeho vojenský život. K 91. pěšímu pluku byl presentován jako vojín jednoroční dobrovolník 26.10.1914, na svobodníka byl povýšen 22.12.1914, na desátníka 24.2.1915, na četaře 6.3.1915, na šikovatele 1.4.1915, kadetem byl jmenován 13.6.1915, podporučíkem se stal 1.8.1915 a poručíkem 1.8.1916. Kadetem byl tedy jmenován ve výcvikovém táboře v Királyhidě, v době, kdy se z náhradního praporu formoval XII. pochodový prapor. Bigler byl zařazen jako velitel čety do 4. pochodové roty, které velel Rudolf Lukas. XII. pochodový prapor opustil Királyhidu 30.6.1915 a dne 11.7. 1915 v Loni [ukr.Лонi] doplnil ztráty pluku. Bigler a Jaroslav Hašek sloužili pod Lukasem, nyní u 11.polní roty, která byla součástí III. polního praporu, kterému velel nadporučík Čeněk Sagner. V bitvě o Sokal (25.- 31.7.1915), jako velitel čety, dne 27.7. u Poturzyce předvedl rychlým zásahem úspěšný protiútok a 26.7. předvedl svůj tah proti nepříteli s velkým úspěchem. Za tyto činy mu byla udělena stříbrná medaile za statečnost II. třídy, "malá stříbrná". Dekorován měl být 18.8. 1915, ale v tento den byl hopitalizován mit Magen Darmkatarrh. Typhöses Fieber (s gastrointestinálním katarem. Břišní tyfus.). Tímto se cesty Biglera a Haška rozcházejí neboť Bigler putoval do špitálu ve Lvově a později v Linci a do aktivní služby se vrátil až 28.11.1915, ale to už byl Hašek v ruském zajetí.

Bigler sloužil v rakouské armádě až do 6.11.1918. Tento den upadl v Srbsku do zajetí, ze kterého se vrátil až 20.6.1919. V seznamech ztrát je uveden jako nezvěstný již od 6.10.1918 s poznámkou Rűckzugsgefechte in Serbien Hőhen nordőstlich Priboj (Ustupové bitvy v Srbsku, výšiny severovýchodně od Priboje). 

17.7.1920 byl přijat do československého vojska jako gážista v záloze. 19.5.1924 mu bylo povoleno vystěhování do Německa za účelem získání tamního občanství a 28.3.1927 je propuštěn z československé branné moci pro cizí státní příslušnost. Poslední stopa po Hansi Bieglerovi je v adresáři Drážďan z roku 1941 Adreßbuch der Landeshauptstadt Dresden 1941 (Page 56) je uveden na adrese Pohlandstr. 20, což je ulice v městské části Blazewitz. Zemřel 13.10.1962. Pohřben žehem 19. 10. 1962 Krematorium Dresden-Tolkewitz.

Jaký vlastně Bigler byl voják v době, kdy v rakouské armádě působil i Jaroslav Hašek? Takto ho hodnotili v kvalifikačním listu v roce 1915 jeho velitelé Lukas a Sagner: Nestabilní povaha, vychloubačný, nepříliš upřímný, vhodný pro výcvikové účely pod dohledem selhal v boji kromě bitvy o Sokal. Žádný smysl pro povinnost....Panovačný, bezohledný, projevuje malé pochopení pro zacházení s obyčejným člověkem, není starostlivý, lhostejný a lze jej použít pouze pod dohledem....Nevhodný pro aktivaci. S náležitě přísným vedením a velením bude schopen rozvíjet svou povahu a charakter.

Ve dveřích se objevil celý bledý kadet Biegler, největší blbec u kumpanie, poněvadž v jednoročácké škole se snažil vyniknout svými vědomostmi. Kývl Vaňkovi, aby za ním vyšel na chodbu, kde s ním měl dlouhou rozmluvu.

Když Dauerling udělal ten večer bilanci celého dne, neboť on byl též druhý Titus, a když některý den nikoho nezavřel a nehnal ke kompanieraportu, zvolal též: "Den jsem ztratil!", po rozmluvě s kadetem Bieglerem, svým nejvěrnějším druhem, přišel k tomu názoru, že s tím batalionsraportem přece jen trochu přestřelil, poněvadž to přijde před majora Wenzla .