Heslo:
Eliščin most; most Františka Josefa I.
Výklad:
Tady se Švejk poněkud mýlí. Jan Nepomucký byl
svržen z Karlova mostu 20. března 1393. Eliščin most byl o hodně
mladší. Dokončen byl v roce 1868 a jmenoval se po císaři Františku
Josefovi I. Lidové pojmenování "Eliščin most" získal po císařově manželce
Alžbětě (Elisabet => Eliška). Byl několikrát, podle politické situace,
přejmenován a v roce 1947, jako Švermův most, zbořen. Nahradil ho nový
Švermův most, dnes Štefánikův. V románu se objevují oba názvy:
I-02
Dřív,“
pokračoval Švejk, „to bejvávalo horší. Četl jsem kdysi jednu knihu, že
obžalovaní museli chodit po rozžhaveným železe a pít roztavené olovo, aby se
poznalo, jestli je nevinnej. Nebo mu dali nohy do španělský boty a natáhli
ho na žebřík, když se nechtěl přiznat, nebo mu pálili boky hasičskou
pochodní, jako to udělali svatému Janu Nepomuckému. Ten prej řval při tom,
jako když ho na nože bere, a nepřestal, dokud ho neshodili s
Eliščina mostu
v nepromokavým pytli. Takovejch případů bylo víc a ještě potom člověka
čtvrtili nebo narazili na kůl někde u Musea. A když ho hodili jenom do
hladomorny, to se takovej člověk cítil jako znovu zrozenej.
III-02
Poručík Dub byl v civilu profesorem češtiny a již v té době jevil neobyčejný
sklon k tomu, aby všude, kde jen to bylo možno, mohl vyjádřit svou loyálnost.
V písemných pracech předkládal svým žákům themata z dějin rodu habsburského.
V nižších třídách strašil žáky císař Maxmilián, který vlezl na skálu a
nemohl slézt dolů, Josef II. jako oráč a Ferdinand Dobrotivý. Ve vyšších
třídách byla ta themata ovšem spletenější, jako kupříkladu úloha pro
septimány: „Císař František Josef I., podporovatel věd a umění“, kteráž
práce vynesla jednomu septimánovi vyloučení ze všech středních škol říše
rakousko-uherské, poněvadž napsal, že nejkrásnějším činem tohoto mocnáře
bylo založení mostu císaře Františka Josefa
I. v Praze.
Most Františka Josefa I. nazývaný jako Eliščin most
