Heslo:

Ibl | Eybl vrchní polní kurát

Výklad:

Není pochyb o tom, že postava vrchního polního kuráta Ibla je inspirována Janem Evengelistou Eyblem, vojenským knězem, který sloužil u IR91 od 1.11.1914 do 1.1.1917.

Jan Evangelista Eybl se narodil v obci Mahouš č.p.8, dne 15.11. 1882 v rodině chalupníka Václava Eybla a jeho manželky Veroniky rozené Malečkové. Studoval na českém gymnáziu v Českých Budějovicích v letech 1894 - 1902. Studium ukončil maturitou s vyznamenáním . Poté se věnoval studiu teologie a v červenci roku 1906 byl vysvěcen na kněze . Duchovní službu vykonával nejprve v Prachaticích a od 1.3.1913 sloužil jako kaplan v Netolicích. Po vypuknutí války byl dekretem C. k. polního apoštolského vikariátu ve Vídni, dne 20.11.1914, jmenován polním kurátem u IR91. Celou Eyblovu životní pouť skvěle zpracoval Jomar Hønsi, proto zde uvádím pouze to nejdůležitějši.

Jan E. Eybl si vedl po celou dobu své služby v první světové válce deníky. Naštěsti v SOkA Beroun existuje jeho pozůstalostní fond, jehož součástí jsou i tyto deníky. SOkA Beroun ve svém sborníku "Minulostí Berounska" č.17/2014; 18/2015 a 21/2018 vydal částečnou transkripci těchto deníků z období od 24.11.1914 do 6.11. 1918. a Jomar to opět zpracoval na své stránce . Já jsem se o něco podobného pokusil rovněž, ale transkripce je pouze z období od 4.7.1915,  kdy Eybl přicestoval do haličské Łonie (sem byl také transportován i Jaroslav Hašek se svým XII. pochodovým praporem dne 11.7.1915). Tato transkripce končí datem 24.9.1915. To je den, kdy Hašek, s mnoha dalšími, upadl u Chorupan do ruského zajetí. S Jaroslavem Haškem se museli určitě setkat, protože v deníku se o něm zmiňuje. Poprvé dne 20.9.1915 u Chorupan: U 7. setniny se slzami v očích Hašek dobrovolník než jsem se vpravil do těch poměrů  a 23.9. 1915: Ráno jsem byl na procházce s ??? Daňkem? a Lukáš –Hašek.

Eybl byl 14.10.1916 během bitvy u Doberda - Nova Vas, při dělostřeleckém útoku, raněn do paže. Byl zde společně se svým bratrem Martinem, který mu dělal osobního sluhu a který bohužel útok nepřežil. Eybl se poté léčil ve vojenské nemocnici v Českých Budějovicích a pak působil jako kapitán duchovní služby v záloze. Byl vyznamenán Jubilejním křížem 1908, Záslužným křížem pro duchovenstvo II. třídy, vojenskou záslužnou medailí Signum Laudis, Karlovým vojenským křížem a vyznamenáním Červeného kříže.

Po porážce monarchie byl Eybl převelen do československé armády, ale dál aktivně nesloužil. Jako kněz působil na různých farnostech budějovického kraje. Naposledy, před vypuknutím druhé světové války, působil v letech 1932–1938 v Kamenném Újezdě. 1.10. 1939 se odstěhoval do Berouna, kde se zapojil do odbojové činnosti. Byl však v roce 1942 odhalen gestapem a nakonec vězněn v koncentračním táboře Dachau až do osvobození. Vrátil se do Berouna, ale v roce 1955 přesídlil do Hrusic, kde 21.6.1968 zemřel.

Rozdíly oproti románu: V žádném případě Eybl - Ibl nebyl vrchním polním kurátem. Je to patrné z fotografie s bratrem Martinem, kde označení na rukávu odpovídá polnímu kurátovi. A také nesloužil v Királyhidě polní mši, protože z deníku je patrné, že v té době byl na ruské frontě někde u Podmanasterze, kde byl dne 29.6.1915 dekorován Záslužným křížem.

V románu se Iblovo jméno vyskytuje celkem čtyřikrát.

Nežli se dospělo k tomu okamžiku, aby se lezlo do vagonů, uplynulo několik dní, a přitom se stále hovořilo o konservách a zkušený Vaněk prohlásil, že je to jenom fantasie. Jaképak konservy! Takhle ještě polní mše, poněvadž i při předešlé maršce tak bylo. Když jsou konservy, tak polní mše odpadá. V opačném případě polní mše je náhražkou za konservy.
A tak se objevil místo gulášových konserv vrchní polní kurát Ibl, který zabil tři mouchy jednou ranou. Odsloužil polní mši najednou pro tři pochodové prapory, dvěma z nich požehnal do Srbska a jednomu do Ruska.

Fotografie J. E. Eybla v různých etapách jeho života a společná fotografie s bratrem Martinem.