Heslo:

Janeček cikán | Serinek

Výklad:

Švejk zcela jistě hovoří o Janu Janečkovi, vlastním jménem Jan Serinek. Jen je třeba opravit datum jeho popravy, ta se konala mnohem dříve, 9.9.1871. Opravit je nutné i počet dokonalých vražd, ty byly tři. Rovněž další tvrzení Švejka o odkladu popravy kvůli narozeninám mocnáře a dodatačnému omilostnění Janečka, jsou zřejmě produktem jeho fantazie. Trochu se blíží pravdě Švejkovo líčení o pohřbení. Po popravě dal kat pohřbít Janečkovo tělo pod šibenici a teprve v noci jej dal vykopat a pohřbít definitivně za zdí hřbitova U všech svatých.

Pokusím se z dobového tisku rekonstruovat jak se to tenkrát ve skutečnosti odehrálo:

Již 25.9.1869 byli za trestný čin loupeže odsouzeni na 18 let Josef a Jan Janeček. Trest si měli odpykat v Kartouzích (Valdice), ale dne 24.4.1870 z věznice uprchli a stali se velkým postrachem v mnohých českých okresech. Až 26.10.1870 byl zatčen Josef Janeček. Jan byl zatčen 30.10.1870. Za dobu svého útěku napáchali řadu zvěrstev. U soudního přelíčení, zahájeného 22.5.1871, byli žalováni ze spáchání 26. trestných činů. Mimo loupežná přepadení a řadu krádeží to byly čtyři pokusy o vraždu, a hlavně vražda Josefa Markytána a loupežné vraždy Ondřeje Rota a Leopolda Trávníčka. Rozsudek byl vynesen 30.5.1871. Jan Janeček, správně Jan Serinek vinen jest zločinem vraždy, loupežné vraždy a nedokonalé vraždy, dále zločinem loupeže a krádeže a odsuzuje se k trestu smrti provazem. Josef Janeček byl odsouzen k doživotnímu žaláři. Spolu s nimi byli odsouzeni k mírnějším trestům i jejich spoluviníci. Podrobně si můžete celý proces prostudovat v dobovém tisku . Jak bylo řečeno, poprava Jana Janečka se konala 9.9.1871 na prostranství za Plzní, u silnice na Klatovy. Exekuci provedl Jan Piperger, c.k. popravčí mistr pro obvod vrchního zemského soudu v Čechách. Jeho asistentem byl jeho nevlastní syn Leopold Wohlschlager, o kterém Švejk tvrdí, že věší za čtyři zlatky. Byla to předposlední veřejná poprava v Česku. Zúčastnilo se jí odhadem 50 až 60 tisíc čumilů, včetně žen a dětí. Ta poslední veřejná poprava se konala o 75 let později. To byl, dne 22.5.1946, na dvoře pankrácké věznice popraven K.H.Frank. Těch čumilů bylo "jen" 5 tisíc.

Některé prameny uvádějí, že Jan Janeček, nar. 19.10.1840, jeho matka se jmenovala Terezie, otce neznal, byl příbuzný nebo dokonce otcem Josefa. Vyvrací to jednak rozdílná jména matek i samotná Josefova výpověď: Narozen je r.1851, kde, to neví, matka jeho prý se jmenuje Barbora, otec prý opustil rodinu, aniž o něm ví, kde by se nyní zdržoval. Navíc Jan byl snědý, černé vlasy, knír i licousy. Naproti tomu Josef byl bílé pleti, blonďák, světlé vousy.

Jaroslav Hašek napsal ještě povídku o cikánské bandě Serinkově, s názvem „Ich bin Serinek, ein Deutscher!”. Je velmi pravděpodobné, že si vzpomněl na jméno dávno popraveného Jana Serinka a použil ho v povídce reagující na  čachry v rámci sčítání obyvatelstva podle národností, potažmo s volebními hlasy. Povídka byla totiž napsána v roce 1911 a to je rok voleb do říšského sněmu, kam fiktivně kandidoval Jaroslav Hašek za fiktivní Stranu mírného pokroku v mezích zákona.

II-04

„Zkrátka a dobře,“ řekl Švejk, „je to s vámi vachrlatý, ale nesmíte ztrácet naději, jako říkal cikán Janeček v Plzni, že se to ještě může vobrátit k lepšímu, když mu v roce 1879 dávali kvůli tý dvojnásobný loupežný vraždě voprátku na krk. A taky to uhád, poněvadž ho vodvedli v poslední okamžik vod šibenice, poněvadž ho nemohli pověsit kvůli narozeninám císaře pána, který připadly právě na ten samej den, kdy měl viset. Tak ho voběsili až druhej den, až bylo po narozeninách, a chlap měl ještě takový štěstí, že třetí den nato dostal milost a mělo bejt s ním obnovený líčení, poněvadž všechno ukazovalo na to, že to vlastně udělal jinej Janeček. Tak ho museli vykopat z trestaneckýho hřbitova a rehabilitovat ho na plzeňskej katolickej hřbitov, a potom se teprve přišlo na to, že je evangelík, tak ho převezli na evangelickej hřbitov a potom...“

„Ich bin Serinek, ein Deutscher!”

Do Herrensdorfu za Českou Lípou přišla cikánská banda Serinkova....

...Starý Serinek je spokojen a jen jedna věc kalí jeho štěstí, že těch krásných dob neužije i jeho nejstarší syn, který právě sedí na Pankráci pro loupež.
S jakou radostí by ten shrábl ty koruny a jak by mastnou hubou řekl slavnostně: „Ich bin
Serinek, ein Deutscher!“