Heslo: |
Cesta XII. pochodového praporu, 91. pěšího pluku, z Mostu nad Litavou do Budapešti, na mapě z roku 1910 |
Výklad: |
Podle Vaňkova deníku odjel XII. pochodový prapor z Brucku nad Litavou dne 30.6.1915 v 20:15 hod. Směr první části cesty na ruskou frontu byl dán šifrovanou depeší: Mošon - Ráb - Komarn - Budapěšť. Hašek si při tom tak trochu zahrál na šifranta: Například 7217=M, 1238=O, 375=A, 35=N. Ale neplatí to ve všech případech. Použil snad dál nějaký komplikovanější klíč? Nebo ho šifrování už přestalo bavit a zbytek si prostě vymyslel? Kdo se pokusí toto záhadu rozluštit? Je nutné na tomto místě opět připomenout, že stejnou cestou putoval na bojiště i Jaroslav Hašek |
II-05 |
V tu dobu nadporučík Lukáš
studoval ve své komnatě právě doručené jemu od štábu pluku šifry
s poučením, jak je luštit, a současně sekretní šifrovaný rozkaz
o směru, kterým se bude ubírat maršbatalion na haličské hranice
(první etapa). |
|
První zastávkou byl Mošon, Moson, Wieselburg, dnešní název z roku 1939, Mosonmagyaróvár, vznikl sloučením dvou měst Magyaróvár a Moson v roce 1939. Někde tady začaly kadetu Biglerovi vlerklé zdravotní potíže. |
III-01 |
Měl přitom velice nadšenou řeč a bylo znát, že bral materiál z vojenských kalendářů. Byla to taková dojemná řeč, že když ujížděli na Mošon, Švejk, který byl pohromadě ve vagonu s Vaňkem v improvisované kanceláři, vzpomněl si na ten proslov a řekl účetnímu šikovateli: „To bude moc fajn, jak povídal ten feldkurát, až den se skloní k večeru a slunce se svýma zlatejma paprskama zapadne za hory a na bojišti bude slyšet, jak von říkal, ten poslední dech umírajících, hejkot kleslých koní a sténání raněných mužů a nářek vobyvatelstva, když mu hořejí chalupy nad hlavou. Já mám moc rád, když tak lidi blbnou na kvadrát.“... ...Vlak zastavil se na stanici Mošon. Byl již večer a nikoho nepouštěli z vagonů... „Není to asi po tom koňaku,“ řekl, „mohla by to být spíše cholera. Kadet Biegler pil všude ve stanicích vodu. V Mošoni jsem ho viděl, že se...“ |
|
|
Jomar Hønsi zde vyfotil nádraží, jehož budova určitě pamatuje všechny ty ešalony na ruskou frontu. |
|
Další zastávkou byl Ráb, což je maďarský Győr, německy Raab. Důležíté pro manšaft byla naděje, že dostane 15 dkg uherského salámu. Naděje se ukázala lichou v podobě dvou pohlednic, coby náhrady za ten salám. |
III-01 |
„Za chvíli,“ řekl dívaje se
oknem, „jsme v Rábu.
Meine Herren! Mužstvo zde dostane po 15 dkg uherského salámu.
Půl hodiny rast.“ ...Hejtman Ságner mezitím počal ze zoufalství číst nešťastnou knihu Hříchy otců, a když vlak stanul na nádraží v Rábu, sklapl přečtené stránky a poznamenal: „Tenhle Ludwig Ganghofer nepíše špatně.“... ...„Ty máš nějakýho mladýho dědečka,“ řekl přívětivě, když dojeli do Rábu, „kerej se dovede pamatovat jen na tu vojnu v 66. roce... ...„Dejte mně pokoj se Švejkem,“ zakřičel hejtman Ságner, „nemyslete si, kadete Bieglere, že budete dělat nějaké intriky proti nadporučíkovi Lukášovi. My jsme tam Švejka poslali... Tak se na mne díváte, jako byste si myslel, že jsem si na vás zased... Ano, zased jsem si na vás, kadete Bieglere... Když neumíte respektovat svého představeného, snažíte se ho blamovat, tak vám udělám takovou vojnu, že vy, kadete Bieglere, si vzpomenete na stanici Ráb... Chvástat se svými theoretickými vědomostmi... Počkejte, až budeme na frontě... Až vám poručím jít na offizierspatrolu přes drátěné překážky... Váš raport? Ani ten raport jste mně nedal, když jste přišel... Ani theoreticky, kadete Bieglere...“ ... ...První telegram musel být odevzdán, třebas měl obsah velice překvapující, když je batalion na stanici v Rábu: „Rychle uvařit a pak pochodem na Sokal.“ Adresován byl nešifrovaně na pochodový batalion 91. pluku s kopií na pochodový batalion 75. pluku, který byl ještě vzadu. Podpis byl správný: Velitel brigády: Ritter von Herbert.... ...Poslyš, Lukáši,“ obrátil se k nadporučíkovi, „máš kadeta Bieglera u své kumpanie, tak ho, hocha, cepuj. Podpisuje se, že je důstojník, ať si to v gefechtu zaslouží. Až bude trommelfeuer a my budem atakovat, ať se svým cukem stříhá drahthindernissy, der gute Junge. Á propos, dá tě pozdravovat Zykán, je velitelem nádraží v Rábu.“ ...První telegram musel být odevzdán, třebas měl obsah velice překvapující, když je batalion na stanici v Rábu: „Rychle uvařit a pak pochodem na Sokal.“ Adresován byl nešifrovaně na pochodový batalion 91. pluku s kopií na pochodový batalion 75. pluku, který byl ještě vzadu. Podpis byl správný: Velitel brigády: Ritter von Herbert. |
III-02 |
Vono prej už je na stanici víc stížností, předevčírem prej se ztratil někde vedle někomu krocan, a když jsem mu řekl, že jsme tu dobu byli ještě v Rábu, tak řekl, že taková vejmluva na něho neplatí. |
|
|
|
Některé části nádražní budovy opět mohly být v roce 1915 svědky vojenských transportů. |
|
Jedná se o dnešní slovenské Komárno. Maďarsky Komárom a německy Komorn, tedy nikoliv Komarn, jak je to uvedeno v šiftované depeši:4432 - 1238 - 7217 - 35 - 8922 - 35 = Komarn. Dále se už o něm Jaroslav Hašek v románu nezmiňuje. Náš vlak zde zřejmě nepovšimnut jen projel. |
|
|
Do Budapešti dorazil náš transport
asi 1.7.1915 ráno. Jak jsem
to tak zhruba spočítal, v Budapešti strávil ešalon asi dva dny
namísto plánovaných dvou hodin. Na kterém nádraží však náš vlak
stál? Jomar Hønsi nabízí variantu, která se zdá byt
nejvěrohodnější: Na nádraží bylo velice
živo. Událost s Italy způsobila zde jistou paniku, poněvadž byly
zadrženy dva ešalony s dělostřelectvem a poslány do Štyrska. Byl
zde též ešalon Bosňáků, který tu čekal již dva dny z nějakých
neznámých příčin a byl úplně zapomenut a ztracen. Bosňáci již
dva dni nefasovali mináž a chodili žebrat chleba po Nové
Pešti. Z uvedeného plyne, že vlak zastavil na
nádraži někde u Nové Pešti [ÚJPEST]....„Poslušně
hlásím, pane obrlajtnant, že už se vypravil,“ rozjasněně hlásil
Baloun. „Řekl, že pan obrlajtnant bude spokojen a že panu
obrlajtnantovi budou všichni závidět. Šel někam z nádraží a
říkal, že to tady zná až za Rákospalotu. Na
mapce z roku 1909 je vidět, že Rákospalota leži hned vedle
Nové Pešti východním směrem. Mezi Novou Peští a Rákospalotou
leži velké nádraží Rákosrendező pályaudvar (je označeno žlutě).
Zde, pravděpodobně, stál náš vlak. V románu se pojednává o Budapešti celkem třináctkrát. Zde uvádím jen ty nejdůležitější zmínky. |
III-01 |
Nedokončil, poněvadž
nadporučík Lukáš přerušil jeho příklad ze života slovy: „Vy
troubo jedna! Vysvětlovat vám nic nebudu. Vlezte si zas do
vagonu a řekněte Balounovi, až bude
Budapešť,
aby mně přinesl do štábního vagonu nějakou housku a potom tu
játrovou paštiku, kterou mám dole v kufříku ve staniolu."....
"...Velitel vaší brigády se zbláznil. Byl odvezen do Vídně, když rozeslal od brigády několik tuctů podobných telegramů na všechny strany. V Budapešti uvidíte jistě nový telegram."... ...Nad Budapeští bylo již vidět záři světel a nad Dunajem přeskakoval reflektor... ...„Z Budapešti mnoho neuvidíme,“ řekl hejtman Ságner, „vezou nás kolem. Dle maršrúty máme zde stát dvě hodiny.“ |
|
|
Tato stará budova nádraží Rákosrendező pályaudvar je rovněž dalším svědkem stěhování vojsk. Ale asi už to má spočítané. |