|
Heslo: |
|
Nemrava |
|
Výklad: |
|
Pan Nemrava, o kterém vypráví Švejk, má skutečně reálný základ. Dne 19.6.1905 byl odsouzen voják Vilém Nemrava ke dvěma letům žaláře, protože odmítl vzít do ruky pušku. Předtím, než byl v říjnu roku 1904 odveden do císařské armády rakousko-uherské monarchie, živil se jako číšník a nic výjimečného se v životě tohoto menšího modrookého blonďáka nedělo. Ke zlomu došlo krátce po narukování do vojenské služby kdy 22letý infanterista Nemrava odmítl z náboženských důvodů přísahat a sloužit se zbraní. Lékař jej prohlásil za duševnì zdravého a dne 17. prosince 1904 byl zeměbraneckým soudem v Krakově odsouzen k pětiměsíčnímu žaláři pro odepření poslušnosti a porušení subordinace. Prodělaný žalář však jeho odpíračskou hlavu nenapravil a službu v armádě odmítl i podruhé. Za to, jak už jsem psal v úvodu, byl odsouzen na dva roky. Trest si odpykal v terezínské pevnosti. Po propuštění byl po intervencích řady poslanců říšské rady, včetně T.G. Masaryka, Vilém Nemrava v listopadu 1907 superarbitrován a prouštěn z vojenské služby. Že to nebyl žádný beránek svědčí poslední stopa. V Lidových novinách, dne 4.6.1931 je zpráva, že před senátem v Olomouci se ocitl obchodník se starožitnostmi Vilém Nemrava, pro zpronevěru obrazů a starožitností v hodnotě 342.000 Kč. Dostal za to půl roku vězení.
Citace jsou z článku Milana Krejčího
"Odpírač Vilém Nemrava (1882 -?)", který vyšel ve Zpravodaji obce Hněvotín v
dubnu 2014 |
| II-04 |
|
„Ale to je hodnej člověk,“ řekl Švejk, „ten je zde proto, poněvadž nechtěl narukovat. Von je proti vojně, vod nějaký sekty, a je zavřenej proto, že nechce nikoho zabít, von se drží božího přikázání, ale voni mu to boží přikázání vosladějí. Před vojnou žil na Moravě nějakej pan Nemrava, a ten dokonce nechtěl vzíti ani flintu na rameno, když byl odvedenej, že prej je to proti jeho zásadě, nosit nějaký flinty. Byl za to zavřenej, až byl černej, a zas ho nanovo vedli k přísaze. A von, že přísahat nebude, že je to proti jeho zásadě, a vydržel to.“ |
|
|
|
|
|
|
