Heslo:

Pech rekrut | Moc lajtnant | Rohell major

Výklad:

Tři aktéři z kratičké epizody v poslední kapitole druhého dílu, vyprávěné Švejkem. Opět se nepodařilo objevit žádné reálné osoby, které by mohly být Haškovi inspirací. Máme zde opět důkaz o tom, jak Hašek dokázal využít ve svém  vyprávění řadu informací, které si někde přečetl. V tomto případě je to čtvrtý díl Ottova slovníku naučného, který cituje v přednesu Pecha téměř doslovně

„Docela dobře řečeno,“ pravil Švejk. „Na to nikdy nezapomenu, jak zavřeli rekruta Pecha. Lajtnant od kumpanie byl nějakej Moc a ten si shromáždil rekruty a ptal se každýho, vodkud je.

,Vy rekruti zelení, zatracení,’ povídá k nim, ,vy se musíte naučit vodpovídat jasně, přesně a jako když bičem mrská. Tak to začnem. Odkud jste, Pechu?’ Pech byl inteligentní člověk a vodpověděl: ,Dolní Bousov, Unter Bautzen, 267 domů, 1936 obyvatelů českých, hejtmanství Jičín, okres Sobotka, bývalé panství Kosť, farní chrám svaté Kateřiny ze 14. století, obnovený hrabětem Václavem Vratislavem Netolickým, škola, pošta, telegraf, stanice české obchodní dráhy, cukrovar, mlýn s pilou, samota Valcha, šest výročních trhů.’ A tu už po něm skočil lajtnant Moc a počal mu sázet jednu po druhý přes hubu a křičel: ,Tu máš jeden výroční trh, tu máš druhej, třetí, čtvrtej, pátej, šestej.’ A Pech, třebas byl rekrut, hlásil se k batalionsraportu. V kancelářích byla tenkrát taková veselá pakáž, tak napsala, že jde k batalionsraportu kvůli výročním trhům v Dolním Bousově. Batalionskomandantem byl major Rohell. ,Also, was gibst?’ otázal se Pecha a ten spustil: ,Poslušně hlásím, pane majore, že v Dolním Bousově je šest výročních trhů.’ Jak na něho major Rohell zařval, zadupal a hned ho dal odvést na magorku do vojenskýho špitálu, vod tý doby byl z Pecha nejhorší voják, samej trest.“