Sanok

49°33'16.8"N 22°12'02.9"E

Podle Vaňkkova válečného deníku dne 30.6.1915 ve 20:15 začíná cesta XII. pochodového praporu, jehož velitelem byl podplukovník Wenzel, vlakem přes Raab, Budapest, Hatvan, Füzesabony a Miskolc na haličské bojiště. Trasa přesně odpovídá románu až do stanice Zastaw [dnes polský. Zagórz], kdy skutečný vlak, oproti románovému, nejede do Sanoku, ale míří přes stanice Kroscienko – Chyrow [ukrajinský Хирів] – Felsztyn [ukr. Скелівка] - Wojutycze [ukr. Воютичі] do Samboru [ ukr. Самбір], kam dorazili dne 4. nebo 5.7.1915.

 Je tedy zřejmé, že XII. pochodový prapor v Sanoku nikdy nebyl. Haškova mystifikace zabrala na plné obrátky. Již na nádraží se můžeme dočíst že: Je odpoledne, 15.července 1915. Na nádraží císařsko - královské železnice v Sanoku dorazila 11. rota pochodového praporu, pěšího pluku 91.  Z cedule se nezasvěcený poutník též dozví, že se v Sanoku nacházel štáb "Železné brigády", do které byl začleněn i pěší pluk 91.

Datum 15. července 1915 nemůže být datem, kdy XII. pochodový prapor dorazil do Sanoku. V té době se přesouval IR91 již směrem na Sokal a 13. až 15.7. se pohyboval v prostoru obcí Пiдгайчики (Pidhaichyky) a Yбинi (Ubyni) východně od Lvova.

Nenašel se ani důkaz, že by zde byl štáb "Železné brigády", tak se říkalo 17. pěší brigádě, kam patřil i IR91. V deníku feldkurata Eybla je záznam z 19. července 1915: Večer včera brigáda 17. z Dalnicze [ukrajinsky Дальнич] do Batitycze [ukrajinsky Батятичі]. To jsou vesnice na východ od Lvova, kde se formovala vojska na střet s Rusy u Sokalu.  Že štáb brigády Hašek umístil do Sanoku je zjevně jeho literární licence, aby ukázal, jak bylo velení rakouské armády neschopné, když „železná brigáda“ se svým štábem soustřeďovala pochodové prapory sto padesát kilometrů v týlu, když šla v té době fronta od Brodů na Bug a podél řeky severně k Sokalu.

Objevilo se, když se přijelo do Sanoku, že vlastně na tom voze s polní kuchyní jedenáctky, kde prděl blahem nasycený Baloun, měli celkem pravdu, že bude večeře, a dokonce kromě večeře že tam bude rozdáván nějaký komisárek za všechny ty dny, kdy nedostal batalion ničeho. Objevilo se také, že vlastně v Sanoku, když vylezli z vagonů, nalézá se štáb „železné brigády“, ku které batalion 91. regimentu patřil podle svého křestního listu. Ačkoliv odtud bylo spojení železniční neporušeno pod Lvov i severně na Veliké Mosty, bylo vlastně záhadou, proč štáb východního úseku udělal tyto disposice, aby „železná brigáda“ se svým štábem soustřeďovala pochodové prapory sto padesát kilometrů v týlu, když šla v té době fronta od Brodů na Bug a podél řeky severně k Sokalu.

Informační cedule na nádraží v Sanoku. Do textu se vloudila malá chybička. Rudolfa Hrušínského přejmenoval autor na Hrubinského. Nevadí. Všichni vědí o koho jde....

...a dobový snímek nádraží, kde Švejk zcela jistě nebyl.

...Ale přece jen tu Švejk sedí.  Toto je Ławeczka Józefa Szwejka w Sanoku, Ulica 3 maja, kde si též odpočinul Jomar na své pouti po stopách Švejka a Haška v roce 2010

Skutečná cesta IR91 od Samboru po Chorupany