Heslo:

theosofistický časopis

Výklad:

Zakladatelka theosofie, dnes teosofie [z řeckého theos (Bůh) a sofia (moudrost)], byla ruská kněžna Helena Petrovna Blavatská (1831 - 1891), která o sobě prohlašovala, že má nadpřirozené schopnosti, avšak v roce 1873 byla nucena  pro podvody Rusko opustit a v roce 1875 založila v New Yorku „Teosofickou společnost“, která se zabývala studiem starověkých náboženství, filosofií a věd, s cílem odhalovat a rozvíjet božské psychické síly uvnitř člověka a vytvářet univerzální lidské bratrstvo. Jednalo se vesměs o nevědecké bádání často s mystickým a fantastickým základem. Například prosazovali nevědeckou teorii o lidských rasách a podrasách, která nakonec měla velký vliv na nacistické teorie o čistotě arijské rasy.

V Praze vznikl v roce 1897 "Theosofický spolek", který si kladl za úlohu prozkoumati theosofické a příbuzné nauky, podporovati jich studium a jejich rozvoj v každém ohledu.

V roce 1908 došlo k přejmenování na "Česká společnost theosofická". Zároveň došlo i ke změně stanov, kde cíle společnosti jsou již usměrněné do humánních, které mají přispěti k utvoření jádra všeobecného bratrství lidstva.

V roce 1927 se změnil název na "Společnost pro mystická studia". Ve stanovách je doplněno  prohlášení, že Společnost pro mystická studia je samostatnou, nepolitickou a necírkevní organisací, jejíž členstvo sdružuje jedině společná snaha  po hlubším poznání a  uskutečnění života a nikoliv společná víra nebo určitý názor životní.

Spolek přežil okupaci, ale znelíbil se Gottvaldovým pochopům a výnosem mninistra vnitra Václava Noska byl v roce 1951 rozpuštěn.

Během své činnosti spolek vydával i časopisy: v letech 1897 -1910 Lotus : orgán theosofického spolku v Praze | 1908-1915 Theosofická revue : časopis České společnosti theosofické | 1922 - 1924 Lotus : časopis theosofický věnovaný šíření duchovního názoru světového.

Z uvedeného je patrné, že během první světové války nevycházel pravděpodobně žádný theosofický časopis, který by mohla manželka kuchaře okultisty vydávat.

Nikdo ho již neposlouchal, neboť Švejk s Vaňkem hrál tahaný mariáš, kuchař okultista z důstojnické mináže psal dál obšírné psaní své manželce, která za jeho nepřítomnosti počala vydávat nový theosofický časopis, Baloun dřímal na lavici, a tak nezbylo telefonistovi Chodounskému než opakovat: „Ano, na to nezapomenu...“