Heslo:

Tůmova kavárna - Tůmovka

Souřadnice:

50°04'44.6"N 14°25'12.3"E

Výklad:

Tůmovka byla velká kavárna s velkým kulečníkovým sálem na adrese Praha, Nové Město, Lazarská č.p.10. Její jméno se v románu nevyskytuje, ale Jaroslav Hašek v kapitole "Revolucionář Ziegloser" v "Dějinách Strany mírného pokroku v mezích zákona" popisuje, jak se s tímto, kdysi odsouzeným omladinářem, v kavárně potkal. Podle policejní přihlášky vlastnil kavárnu pan Josef Kejř od roku 1898 (Kafehaus besitzer). V domě i s rodinou bydlel.

Podle slohu a proporcí průčelí byl původní objekt buď zbořen nebo rekonstruován.

E. A. Longen podává ve své knize o historii českého filmu "Od kolébky stále výš", Praha 1935, zajímavé svědectví nejen o "Tůmovce" a prvních krůčcích kinematografie, ale i o panu Kejřovi, který nebyl jen kavárníkem:

Také mne hostila Kejřova kavárna za parného léta jedenáctého roku, kdy jsem byl řízením osudu vržen na vratkou pramici českého filmu. A nikde v Evropě nenašel jsem podobné kavárenské prostředí, jakým tehdy slula »Tůmovka«, se svým dobrým patronem a trpělivě odevzdaným personálem, kterým se nemůže pochlubit žádný podobný podnik na světě. V Lazarské ulici u pana Kejře byl shromážděn celý intelektuální svět i prostí občané, kteří svýma rukama se dopracovali pěkného postavení, není divu, že v té pomíchané a různorodé společnosti doktorů, soudců, herců, redaktorů, literátů, živnostníků i řemeslníků našli se také finančníci pro první české filmy. Ovšem zásluhou ctihodného patrona Kejře, který je dovedl přesvědčiti, že je nutno jíti s duchem času a objevovati nové světy. Neměl jsem ani tušení, že p. kavárník je zakladatelem a předsedou první české filmové společnosti Kinofa.
Vypravoval jsem jednou ve společnosti herců Járy Sedláčka, Lachmana a Branalda o svých pařížských zkušenostech u firmy Pathé Fréres, kde jsem hrál v komparsu a drobné episody. Líčil jsem své zkušenosti z nového a neznámého světa filmu. Tu se za mnou ozval p. Kejř, který vyslechl mé vypravování u vedlejšího stolku: »Tys hrál v Paříži? Tak to nám také uděláš nějaký menší filmeček.« Byl jsem angažován.

Revolucionář Ziegloser
Pamatuji se, že před léty, ‘kdy moje strana ještě neexistovala, přítel Stanislav Minařík, právě tenkrát vyhozený z obchodní akademie, seděl v Tůmově kavárně se mnou a s přítelem Hájkem Domažlickým a díval se upřeně na jeden bod. Bodem tím byl revolucionář Ziegloser. Tu Minařík, dívající se na toho muže, který si utíral skřipec, zvolal: „Tamhle je Ziegloser z Omladiny. Být více takových lidí v Čechách, tak by bylo po obchodní akademii.“