| Heslo: |
|
U Špírků |
| Souřadnice: |
|
50°05'10.6"N 14°25'16.8"E |
| Výklad: |
|
Podnik se stejným jménem na adrese Kožná 1024, Staré Město pražské, funguje dodnes, ale již jako restaurant, nikoliv kavárna, a na jeho webových stránkách se můžeme informovat, že byl založen v roce 1870. Správně se má psát s krátkým "i", nikoliv "U Špírků" ale "U Špirků" , protože kavárna je pojmenována po Karlu Špirkovi, který je zde policejně zapsán 12.11.1891[1 2 ] jako kavárník [Cafetier] (ale původním povoláním byl řeznický pomocník). Podle první přihlášky jsme zjistili, že se narodil v Praze 12.10.1858. Zemřel 9.5.1912 v Senohrabech, kde měl letní sídlo. Pohřben je na Vyšehradě [3]. Jméno Špirk se ještě objevuje v povídce "Dobrý pan Špirk", ale zřejmě s kavárníkem Špirkem není žádná souvislost. |
| II-01 |
|
„Poslušně hlásím, pane
obrlajtnant, že jsem jednou četl v novinách, že normální člověk
má mít na hlavě průměrně šedesát až sedumdesát tisíc vlasů a že
černý vlasy bývají řidčí, jak je vidět z mnoha případů.“ A pokračoval neúprosně dál: „Potom říkal jednou jeden medik v kavárně „U Špírků“, že padání vlasů zaviňuje duševní pohnutí v šestinedělí.“ A nyní se stalo něco hrozného. Holohlavý pán vyskočil, zařval na něho: „Marsch heraus, Sie Schweinkerl,“ vykopl ho do chodby, a vrátiv se do kupé, uchystal malé překvapení nadporučíkovi tím, že se mu představil. |
| Dobrý pan Špirk |
| Jaký účinek mělo vypovězeni italsko-turecké války na pana Špirka? Dobrý pan Špirk, který se staral jedině o to, aby v nejlepším rozmaru vypil svých denních pět piv v hostinci „U zlatého klasu“, věděl velice nejasně, kde leží Turecko. K Itálii nechoval též žádných přílišných sympatií, poněvadž jednou se mu potulný italský sochař, nosící hrozné zpotvořené odlitky nějaké madony, dobýval do bytu po čtvrt hodiny a pak, otevřev si paklíčem dvéře, nabídl uděšenému domácímu pánovi hned tři sochy najednou, poněvadž se také lekl. |
|
|
|
|
|
"U Špirků" 16.4.1945, foto Alexander Antonín |
|
|
