Zátka plynárník | Plynární stanice Letná 

50°06'09.9"N 14°25'04.6"E | 50°05'59.8"N 14°25'56.3"E

Podle Švejkova vyprávění byl Zátka jedním z mnoha profesionálních pochůzkářů, lampářů, plynárníků, či jak se jim ještě říkalo, kteří měli za úkol večerní rozžíhání a ranní zhasínání a k tomu provádění běžné údržby plynových lamp (výměna propálených "punčošek", seřízení a čištění hořáků) ve svěřeném okrsku. Původně se plyn zapaloval kahanem na tyči, později, když v lampách hořel trvale malý plamínek, se pomocí tyče ovládala táhla pro zavírání a otevírání ventilu lucerny.

Plynární stanice (strážnice) na Letné byly, podle adresáře z roku 1910, dvě. Jedna v ulici U Královské obory (dnes Nad Královskou oborou) v č.p.138 a druhá v ulici Skuherského (dnes Pplk. Sochora) č.p.724. Ve které stážnici byl Zátka zaměstnán asi nezjistíme, stejně tak nezjistíme zda skutečně existival nebo si historku Hašek vymyslel.

„Co se mý osoby týká, pane rechnungsfeldvébl, když jsem to slyšel, co vy jste vo těch outvarech povídal, tak jsem si vzpomněl na nějakýho Zátku, plynárníka; von byl na plynární stanici na Letný a rozsvěcoval a zas zhasínal lampy. Byl to osvětovej muž a chodíval po všech možnejch putykách na Letný, poněvadž mezi rozsvěcováním a zhasínáním lamp je dlouhá chvíle, a potom k ránu na plynárenské stanici vedl zrovna takový hovory jako vy, jenže ten zas říkal: ,Kostka je hrana, proto je kostka hranatá.’ Já to slyšel na vlastní voči, když mě jeden vožralej policajt předved pro znečištění ulice vomylem místo na policejní strážnici na plynárenskou strážnici.

A potom,“ řekl Švejk tiše, „to s tím Zátkou po čase skončilo moc špatně. Dal se do Mariánský kongregace, chodil s nebeskýma kozama na kázání pátera Jemelky k svatýmu Ignáci na Karlovo náměstí a zapomenul jednou zhasnout, když byli misionáři na Karláku u svatýho Ignáce, plynový svítilny ve svým rayoně, takže tam hořel po ulicích plyn nepřetržitě po tři dny a noci.