1914 - 1917

Jubilejní slavnost prvního československého pluku Jana Husi 28. září na den sv. Václava.

Otázal jsem se jednoho z našich hostů, co se mu na slavnosti nejvíce líbí. „Organisační talent českého člověka“, odpověděl, „kterým dovede se za všech okolností representovat“.

Tyto okolnosti nebyly nám nijak na ruku. Představte si vzdálenost místa slavnosti od dráhy (14 verst), naprostý nedostatek stavebního materiálu к úpravě místa slavnosti, a co hraje též důležitou úlohu, hrozící nedostatek nejrůznějšícb produktů, který ohrožoval naši pohostinnost.

Byla tu však dobrá vůle, která to vše, co nás ohrožovalo, přemohla, poněvadž jsme se toho nebáli! První pluk se nesmí bát ničeho. Dokonce jsme si vyjednali i s milým pánem bohem, že nám na slavnost nesmí pršet, a tak den 28. září dopadl к úplné spokojenosti.

Nebyla to jen obyčejná plukovní slavnost. To byl jubilejní den začátku naší revoluční ozbrojené akce. To byl svátek české revoluce na frontě. Z malé družiny, která vyjela před třemi léty z Kyjeva, vyvinulo se hnutí, v jehož důsledcích rozpadne se přežilá rakouská monarchie a vznikne nová epocha v dějinách Čech.

A proto byla to slavnost nejen pluku, nýbrž všech, kteří pozvedli týž prapor odboje. Proto přišlo tolik pozdravných přípisů a telegramů od těch, kteří zúčastnit se nemohli, ale duší svou dleli s námi v prvém pluku, základní to jednotce českého vojska. A těm přečetným hostům a delegacím snažili jsme se zpříjemnit chvíle, trávené v našem středu, a všem jsme vděčni za jich milou návštěvu při naší jubilejní slavnosti. A když ku konci slavnosti rozlehly se zvuky marseillaisy a roty a za rotou odcházely z místa slavnosti, když bodáky se leskly v září zapadajícího slunce, vy, hosté, jste slzeli při pohledu na ty masy, které jsou jen částí velkého díla české reveluce a praporem průkopníků svaté pomsty a nové velké doby. A ještě za Vámi duněly kroky našich praporů a věčně krásná píseň revoluce doznívala nad údolím.

Děkujeme Vám, přátelé, za vaše slzy. Chápeme, proč dnes při pohledu na naši organisovanost, na naši jednotu a disciplinu rozpláče se duše ruského člověka, a chápáme též, proč zaslzeli staří Čechové z Volyně, přibyvší na naši slavnost jubilejní. Velká doba osvobození staré vlasti je napochodu a zvítězí, a co zdálo se být jen krásným snem, již se uskutečňuje. Den za dnem blíže к cíli.

* * *

Přípravy k slavnosti byly ukončeny a den před slavností o ničem jiném se nemluvilo, než o tom, zda-li počasí vydrží. A vydrželo. Dostavila se krásná sluneční pohoda, takže nezbývá nic jiného, než poděkovat timto veřejně sv. Petru v novinách.

Od časného rána procházely zástupy lidí po silnici z Berezna i z Labuně a Titkovců na místo slavnosti, upravené architektonicky postavením slavobrány, tribun a pavilonů pro plukovní hudbu, bufet atd.

Místo slavnosti vyvoleno velmi příhodně na rozsáhlé louce, obklopené kolem dokola, prastarými duby. Opodál jezero s vysokým rákosím, takže celek činil dojem krajiny starého mistra Goye.

Prapory prvního pluku došly na místo slavnosti již o 9. hodině, kdy dostavili se též první hosté.

Kolem desáté hodiny na silnici od Polonnoje do Berezna nepřetržitě přijížděly vozy a kočáry s hostmi z Berdičeva, Žitomiru a Kyjeva. Hosté uvítáni již na nádraží v Polonnoje a na cestě na místo slavnosti zástupci plukovního komitétu před štábem pluku. Přijíždějí hosté z Volyně a z okolí. Přijíždí zástupce Národní Rady prof. Maxa.

O půl 11. hod. objeví se automobil s vrchním velitelem jihozápadní fronty a zástupci armády a komisariátu.

Přijíždějí zástupci výkonných výborů, ukrajinská delegace z Berdičeva v čele se svým předsedou Velké Rady, zástupci polských organisací a polského Sokolstva.

Přijíždějí členové zajatecké organisace v Berdičevě a česká kolonie berdičevská se svým předsedou statkářem Kovaříkem z Radziwilovky. A nové a nové povozy s hosty, dámy i páni, důstojnictvo pluku první českoslov. husitské divise, náčelník štábu divise, pobočník divise, důstojnictvo pluků, ležících v okolí, zástupce kozáků ze Žitomiru a školy junkerů.

Před prostranstvím, kde se slavnost koná, hemží se to uniformami i civilními hostmi. Mimoděk zapomínáte, že jste někde na Ukrajině a na frontě. Na slavnostní bráně vlají české prapory. Na tribunách
hlava na hlavě.

A první pluk stojí pod košatými duby v plné výzbroji připraven na vystoupení. Následuje rozkaz a pluk vchází na cvičiště.

O půl 11. vítá první pluk vrchní velitel jihozápadní fronty krátkou řečí. Vítá bratry Čechy, děkuje jim za jich disciplinovanost, přeje mnoho zdaru českým snahám revolučním. Po něm ujímá se slova delegát výkonného výboru jihozápadní fronty. Přirovnává zápas náš za svobodu s ruskou revolucí a ujišťuje nás podporou všech pravých revolucionářů-demokratů, kteří jdou za heslem svobody národů.

Velitel pluku, kapitán Štěpánov děkuje vrchnímu veliteli a všem hostům a představuje svůj první pluk po stránce vojenské při ceremoniálním pochodu.

Velmi zdařilý obraz vojenské vyspělosti podala celá vojenská paráda. Rota za rotou za zvuků vítězného pochodu kráčí před hosty bezvadně. Řady v jedné přímce. Ručnice s bodáky jakoby se slily v jednu linii. Přesné pohyby našeho dělostřelectva.

Vojenští odborníci neskrblí v obdivem, který tlumočí veliteli pluku kap. Štěpánovi. Následuje oddíl sportovní, závody v běhu s překážkami, štafetový běh a t. d. Cvičiště se proměňuje v jakýsi sportovní stadion. A v tom již trubači troubí k společnému slavnostnímu obědu.

* * *

Jak známo, na sv. Václava bývá u nás v Čechách posvícení. A tak jsme i tento program obohatili jakýmsi posvícením. Přenesli jsme sem z Čech vepřovou pečeni, knedlík, zelí, hovězí s nudlovou polévkou a dobrou buchtu. To již patří k věci. Kolem rotných kuchyň v lese živo, rozdává se po vojensku, ale co hlavní, že obsah je posvícenský, domácí. Místo piva čaj a již všechno vrací se opět na cvičiště s jistou nedočkavostí, neboť odpolední program slibuje něco, čeho zde ještě nebylo, totiž alespoň v Rusku: Šachový turnaj s živými skupinami a figurami. Ubohatit tento program byl nápad br.
por. Syrového a provedení se ujal obětavě br. Gregorovič, který vypracoval celý plán turnaje s velkou skupinou šachistů z pluku.

Na cvičišti vysypána pískem šachovnice v objemu 1304 kv. m. Turnaj představuje srážku rusko-tureckou. Místo vějí kulomety na voze, místo střelců kulomety Maximovy s obsluhou. Jezdci na ruské straně kozáci na koních, na turecké divocí Kurdové. Kroje si ovšem pořídili hoši sami. I fezy byly domácí výroby. Samo sebou se rozumí, že na konec byl sultán zajat, Turci rozprášeni. Partie sama velmi zajímá po stránce šachovní a sehrána s velkým divadelním efektem. Zejména bodákové útoky pěchoty. Novinka měla obrovský úspěch.

Následují sokolská cvičení, která byla zlatým hřebem programu, abych mluvil slovy referentů. Každý prapor měl svůj vlastní program. První prapor předvádí: Skupiny, druhý: Devítky, třetí: Cvičení
s puškami. Je těžko říci, co bylo hezčí, skupiny, devítky, cvičení s puškami, či nakonec prostná cvičení všech tří praporů, kde účinkovalo za zvuků hudby z posledního sletu přes 600 našich hochů z, prvního pluku. Vše šlo krásně ráz na ráz a každý pohyb byl mžikově jednotný. Jakoby se vrátily doby sokolských sletů. Br. šikovatel Novotný ze 7. roty, který cvičení uspořádal, může být hrdý na své dílo stejně jako všichni, kteří na našem malém „sletu" vystoupili a pracovali.

Výkony našich borců sledovány hostmi s nepopsatelným nadšením. Ještě dnes vidím malou polskou sokolku, jak jí oči září a jak volá: „Bardzo piekne, bardzo piekne. Ja bardzo kochám waszich Czechov", Má malá Polko! Kdo by neměl rád hochy od prvního pluku ?

Po sokolském cvičení přešlo se k lehčímu bodu programu, k cirku-varieté s kabaretem. Tím byl program slavnosti ukončen a veškeré masy sešly se k tribuně, aby před rozchodem manifestovaly.

První vstoupil na tribunu člen Národní Rady, český vojenský komisař prof. Maxa. Jeho řeč věnována byla jubileu pluku a celé české revoluční vojenské akci. Vzponěl 28. září 1914, kdy Česká družina |
vyšla z Kyjeva s praporem a jak po třech letech vyvinula se z ní česká armáda. Poděkoval všem, kteří založili družinu, kteří jsou ve vojsku a kteří teprve přijdou. Vzpomněl našich doma, kteří jdou jedním směrem s námi a vyzval přítomné, aby se usnesli na tom, by jim byl poslán rádiotelegram ve formě resoluce, který se rozletí po celém světě. Je to pozdrav od českého revolučního vojska, které se nezastaví na dráze revoluce, dokud nedobude úplné samostatnosti své vlasti a nepotrestá Rakouska.

Za neobyčejného nadšení resoluce přijata. Po prof. Maxovi promluvil nejstarší český dobrovolník praporčík Hejduk, děkuje mu za uznání, které projevil zakladatelům družiny, a vzpomněl padlých borců u Zborova. Plukovník Iljin od třetího pluku pozdravuje bratrský první pluk a prohlašuje, že je hrd na to, že, slouží v české části.

Sekretář plukovního komitétu prvního pluku děkuje prof. Maxovi, zástupcům br. Poláků, Ukrajinců, delegátům soudruhům z výkonného výboru a všem hostům, kteří se zúčastnili jubilejní slavnosti, a končí s výzvou, aby sdělili doma naše heslo: Ve svobodné Evropě svobodná Čechie!

Zástupy smekají čapky a zpívají „Kde domov můj“, „Hej Slované” a „Marseillaisu“.

Hosté odjíždějí na večerní raut do zámku. Za nimi znějí zvuky Marseillaisy, mohutně stupňovaný nápěv hymny odboje, který se dnes vlil do krve každého českého člověka.

A hřmí to krásným podvečerem v melancholickém kraji Ukrajiny jako jásot duše osvobozené z pout otroctví.

A večer potom hostil pluk na zámku polské šlechtičny své hosty. Nejdemokratičtější vojsko na světě v zámku šlechty! Všechno se dá dobře kombinovat, jen chtít.

A zatím, co se k ránu hosté rozjížděli, účinkující na slavnosti a plukovní komitét, který slavnost pořádal, klidně spali po denních dojmech v okolních ukrajinských chatách.

A spali dobře, neboť spali na vavřínech. Poznamenávám ještě, že hosté nejen přijeli, nýbrž i přiletěli. Tak přiletěl na konec slavnosti náš první vojenský letec br. praporčík Skála na aeroplanu, čímž doplnil moderní aranžování slavnosti.

V poli 29. září. Jaroslav Hašek.