Censor uvažuje o Ferrerovi a o vzdělání

 

 

Můj Bože věčný, Bože Spasiteli,

buď pochválen, žes klidnil moji duši

poslední dobou, jinak věř mně jistě,

bych zbláznil se já chudák zcela,

což asi víš, jsa vševědoucí.

Že Evropa se bouří zčistajasna,

i Amerika Severní a Jižní,

Spojené státy, ba i Guatemala,

i Paraguay a Brazílie také,

pak Řím, Pešť, Paříž, Londýn k tomu

a nakonec též přišla naše Praha,

však tady jsme jim zaťali hned žílu.

Můj Bože věčný, Bože Spasiteli,

buď pochválen, že nezšílel jsem z toho.

Je dneska možno v době strojních pušek

už demonstrovat všude v celém světě

a křičet hlučně, volat hanba hlasně,

a přece všude strojní mají pušky.

Buď pochválen, že klidnils moji duši,

kdy celým světem požár šlehl vzpoury,

kdy protesty pak zněly světadíly.

Tu za nocí jsem bezesných si šeptal,

proč nestal jsem se ani jenerálem,

bych vyrukoval proti oněm davům

a kartáče dal vystřelit v davy

a sekat, píchat, střílet bez milosti,

zatýkat, škrtit, věšet, mlátit, řezat.

Můj Bože věčný, snad se přece zblázním.

Ten Ferrer, který zcela řádně, správně

byl popraven, jak sluší se a patří,

stal miláčkem se potřeštěných davů.

Zločince, Bože, oslavují lidé,

podvratný živel, který žádal, Bože,

dnes školy, zítra třebas nato rychle

svobodu, Bože, Spasiteli drahý. 

Ten chlap chtěl, aby krajani ti jeho

uměli číst, psát, nevěřili kněžím,

nu zkrátka, aby stala se z nich lůza,

která by kněze hladem umučila strašně.

Chtěl, aby znali abecedu také,

aby jim nikdo poroučeti nesměl,

ne, věřte, snad se přece z toho zblázním.

Nechť každý mně dá se vzděláním pokoj,

kdo neumí číst, věří kněžím posud.

V severních Uhrách, Haliči a jinde,

a klidně žijí v božské bázni boží,

o světě neví, skromně žijí, pěkně,

ti hlupáčkové milí, prostodušní.

Když jdeme dál, tu spatřujeme zase,

jak vzdělání má stinné stránky.

Blíž k naší straně lidé už čtou více

a přemýšlí pak, zdali je to správné,

mít špatně se a dřít se stále.

Tu lotr taký, který umí čisti,

se počne bouřit, pracovat by nechtěl,

a ke zpovědi nejde k tomu také.

Pak vzdělanost se vzmáhá stále,

až u nás lid si tropí žerty ze mne

a o mně říká, že mám vodu v hlavě.

Je jistě lepší v hlavě míti vodu

než myšlénky, že svobody nám třeba,

je jistě lepší sloužit přitom vládě

než pro ztřeštěnost zavříti se nechat.  

Kdo vzdělaný je, velká, věřte, chyba,

je nespokojen se vším kolem něho,

já připouštím, že Ferrer také

byl vzdělaným, však co měl z toho?

Nad Barcelonou deset kulí v těle.

Ta jedna koule, že znal abecedu,

ta druhá, že chtěl, aby jiní

též znali číst, a každá koule za něco,

co znal muž ten špatný.

Je špatností to k nebi vzhůru

až volající, že chtěl v onom státě

reformy dělat, svobodu chtěl také.

Což nestačí, když zem je katolická,

tam vzdělanosti není věru třeba,

neb vzdělaností náboženství trpí.

Můj Bože drahý, věčný Spasiteli,

zbláznit se mohu z toho všeho věru,

a na listy já dohledám teď přísně,

v nichž útoky se na církev teď množí.

A přece církev neměla v tom prsty.

Vždyť inkvizicí nikdo v světě nikde

zastřelen nebyl, jenom časem ohněm,

když býlí vzrostlo, vyhlazeno bylo,

a Ferrer přece řádným soudem

byl odstraněn, by nekazil on lidi.

Nevěřil v Boha a zakládal školy,

a tomu lotru volají dnes slávu.

Já myšlénky mám poctivější jeho,

mne nikdo ale nepochválí v listech,

mne každý tupí, mně jen každý spílá

a dobré rady nevděkem jen splácí,

och, je to, věřte, k pláči, jenom k pláči.

Nad světem pláči, který lotry chválí,

když pro brožury popraveni byli,

nad lidmi pláču, kteří umí čisti,

a prohlašuji veřejně teď světu,

král Alfons že je vzorem králů

a Ferrera že zkonfiskuju v listech,

že souhlasím, co v Montjuichu se stalo,

že lituji, že u nás též to nejde,

že naději mám, že však aspoň

já konfiskací poškodím jim listy . . .

 

Francisco Ferrer Guardia *10. 1. 1859 - †13. 10. 1909; byl katalánský volnomyšlenkář a anarchista. Za vlády španělského krále Alfonsa XIII. byl po vyhlášení stanného práva v roce 1909, během tzv. Tragického týdne, zatčen a po krátkém vojenském soudu popraven zastřelením v pevnosti Montjuic v Barceloně.