Keine Krisen, keine Schroffheiten ¹⁾

Pražské noviny a „Prager Abendblatt“ dovedu si krásně představit v rukou starého četnického strážmistra, třebas tam někde v horách Krušných. Taková četnická idyla. Malá četnická stanice u lesa, odkud rozhled do údolí. Tam se kouří z hald, šachty pracují a vyžadují den co den svou oběť. Zde naproti tomu klid a mír. Džbán piva vedle na lavici napravo, nalevo pytlík s tabákem a uprostřed těchto líbezných věcí trůní četnický strážmistr, protahuje své šedivé kníry, vyklepává a nacpává dýmku, občas sáhne po džbánu a u nohou mu sedí policejní pes.

Les kolem voní a dýchá mírem. Strážmistr je spokojen a policejní pes též. Oba dívají se sobě do očí.

Oba si rozumějí. Representují zde pořádek. Třebas tam dole v údolí, nad kterým valí se a týčí sirnaté výpary hořících strusek, odehrává se pod zemí jedno z dramat synů práce a poplašné signály alarmují první pomoc, sem nedoléhá ten příšerný zvuk. Zde jest ticho.

Policejní pes četnického strážmistra se spokojeně líže a upravuje si chlupy na zadních nohách. Četnický strážmistr, kdyby mu v tom nebránila jeho důstojnost, lízal by se snad taky, neboť tu vznáší se taková intimita pozdního odpůldne, že by člověk vyváděl jakoukoliv hloupost.

Po lesní pěšině, hezky dole, vystupuje postava místního listonoše.

Nese „Prager Abendblatt“, ten rozkošný úřední list, rozesílaný všem četnickým stanicím.

Číslo jest sice od předešlého večera, ale to nevadí. Není třeba, aby četnické stanice kráčely s duchem času.

Policejní pes již jej větří. Vztyčuje se, vrtí radostně ohonem a milým kňučením, při kterém své špičaté vlčí uši staví, vítá již z dálky „Prager Abendblatt“.

Četnický strážmistr pohladí nyní psa a řekne: „Geh, Vieherle, und hol mir die Zeitung.“

Radostný štěkot psího dobytečka jest mu odpovědí, vlčák upaluje k listonoši, ten ho pohladí, neboť dívá se na něho četnický strážmistr.

Nejraději by sice milého vlčáka kopl, poněvadž pes ten má takový zvyk, že jakmile vidí bílé kalhoty listonoše, postaví se k nim a vyzdvihne jednu nožičku, ale listonoš se neodvažuje kopnout. Což kdyby z toho byla urážka úředního pomocného orgánu?

Strčí „Prager Abendblatt“ policejnímu psu do černé tlamy a ten zas vrtí radostně ocasem a upaluje vesele ku svému pánovi, natáhne přední nohy, nakrčí hřbet a skočí pak těma předníma až k obličeji četnického strážmistra, až mu „Prager Abendblatt“ zašimrá do obličeje.

Četnický strážmistr vezme úřední časopis, pohladí psa, a pes si lehne opět k nohám svého pána, postaví uši, aby lépe slyšel, a jemným, příjemně rozechvělým hlasem čte nahlas četnický strážmistr psu Mirkovi název úvodníku: „Keine Krisen, keine Schroffheiten.“, Mirko vrtí radostně ohonem a počne se spokojeně lízat vzadu.

Spadl mu kámen se srdce.

A četnický strážmistr zahloubá se do „Prager Abendblattu“. I jemu spadl kámen se srdce. Keine Krisen, keine Schroffheiten. Tedy všechno v pořádku, jak píše tento úřední list. Jsou možné obstrukce, Giftgeschwollene, hydra už praskla. Konflikt uklidněn.

Prager Abendblatt cituje Kramáře. „Ein wackerer Kerl dieser Kramársch,“ povídá četnický strážmistr ku spokojenému policejnímu psovi.

Mirko na znamení souhlasu opět zavrtí ohonem. Tedy je všechno v pořádku. Pamatuje si, že když jednou přinesl „Prager Abendblatt“ a když četnický strážmistr vykřikl: „Exzesse in Budapest“, že současně praštil ho přes hlavu dýmkou.

Pak běhal strážmistr jako divoch, křiče: „Pustit mne na ně, pustit mne na ně!“ Když se rozzlobil, mluvil vždy česky, dobrý starý četník Pazoureček.

Ale dnes, teď, keine Krisen, keine Schroffheiten! Všechno dle Prager Abendblattu plyne tak krásně, vše je v nejlepší shodě, jasné nebe míru vnitřního klidu se klene nad milým Rakouskem.

Prager Abendblatt svou jemnou a něžnou hudbou naprostého pořádku pomalu ukolébá Mirku a četnického strážmistra v klidný a spokojený spánek.

Strážmistr dopil pivo a nyní usíná na lavici a přede jako kočka mezi dřívím pod krbem.

Ale to netrvá dlouho. Za půl hodiny se probouzí pes i strážmistr a nyní nastává nejdůležitější práce s milým časopisem.

Vážně odnáší četnický strážmistr „Prager Abendblatt“ do místnosti četnické stanice a klade na úřední stůl. Pak přináší nůž a nyní rozřezává „Prager Abendblatt“ na úhledné čtvrtky a odnáší je do nejmenší místnosti na dvoře, do jakéhosi dřevěného malinkého pavilónku s významným okénkem vzadu a věší je na hřebík.

Náhle se zarazí. Rychle listuje a strhne jednu čtvrtku s nápisem: „Personalnachrichten“, kde stojí: „Prinz Filip von Koburg ist nach Lilienfeld abgereist.“

Takové vysoké osobnosti nedá četnický strážmistr propadnout tak hroznému osudu.