|
V článku „Jak distribuujeme literaturu“
otištěném v Pravdě píše soudruh Preobraženskij:
„Máme nedostatek papíru a literaturu pro dělníky
a rolníky vydáváme ve velmi omezeném nákladu.
Zdálo by se, že v takové situaci musíme
literaturu rozdělovat co nejúčinněji, a zatím je
tomu právě naopak.“
Totéž lze říci o distribuci v armádě. Každému,
kdo sleduje práci expedice i rozdělování
literatury přímo u jednotek, je jasné, že
expediční aparát postrádá organizaci, a to i
teď, kdy se armáda zastavila a je nejvhodnější
chvíle, aby se expedice rozběhla naplno a
zlikvidovala všechny nedostatky z minulého
období, kdy armáda postupovala, kdy se neustále
měnilo postavení linií, a kdy tedy o správném
rozdělování a dodávání literatury k jednotkám
nemohla být dost dobře řeč.
Hlavním zlem je v současné době šablonovitost.
Expedice je součástí zásobovacího oddílu a s
literaturou se zachází jako s proviantem.
Neexistuje žádné ideologické třídění. Všechno je
šablona. Na muže u jednotky připadá tolik a
tolik.
Expedice nebere v úvahu ani politické složení
jednotky, ani potřebu stranické organizace, ani
gramotnost, ani hlad po četbě.
Armádní expedice nemá spojení s aparátem
expedice u útvarů a naopak.
Zářným dokladem toho je náčelník expedice
divizní politické správy, umístěné v jednom
městě s politickou správou armády, který ani
jednou nebyl v expedici armádní politické
správy.
Expedice armádní politické správy není ve
spojení s administrativou železnice, takže mnozí
náčelníci stanice, jako např. ve stanici
Michajlovo nebo Utulik, odmítají přepravovat
knihy.
O nic lépe to nevypadá ani s některými
agitačními středisky, jako např. ve stanici
Tajga, kde není nikdy nikdo, aby zásilku
převzal.
V Kansku leží zásilka knih několik dní, a
přestože tam stojí několik oddílů, nikoho si pro
knihy neposílají.
Spojení s oddíly je prabídné a mnohé se k
literatuře staví lhostejně.
Expedice nemá ponětí o rozmístění oddílů a stává
se, že se knihy honí sem tam po trati.
Ještě donedávna dostávaly jednotky v oblasti
stanice Tajga literaturu z ústřední expedice
armádní politické správy v Irkutsku, ačkoliv
přímo u nosu v Novonikolajevsku mají oddělení
naší expedice, a tak do Tajgy přicházela
literatura s dvanáctidenním zpožděním.
Nejsmutnější kapitolou je pak rozdělování
literatury u jednotek. Stranická literatura se
dostává k lidem, kteří ji velice málo potřebují
- k bezpartijním ve štábních jednotkách; jen v
nepatrném množství přijde mezi gramotné řadové
krasnoarmějce a do stranických skupin, kde by
mohla být široce využita. Zvlášť chmurný osud
mají ústřední deníky ve štábech a na
velitelstvích. Bezpartijní „kancelářské krysy“
jich používají k balení proviantu.
Ústředí píše a tiskne, jak říká soudruh
Preobraženskij, pro masy pracujících, které
touží po vědomostech, avšak literatura na místo
určení nedochází.
Zcela oprávněně žádá soudruh Preobraženskij, aby
ti, kdož svou nedbalostí berou pracujícím masám
literaturu, byli postaveni před soud.
Tuto pohrůžku musíme v armádě proměnit ve
skutečnost, a také to uděláme.
Potrestání nesvědomitých požíračů literatury je
zárukou ozdravění expedice u jednotek. Stranické
skupiny musí bedlivě sledovat, kdo literaturu
dostává, kolik jí dodává expedice armádní
politické správy a kolik jí přichází k jednotce.
Literatura nesmí nikde trčet, musí být v pohybu.
Na druhé straně pak armádní expedice musí vést a
řídit práci expedičního aparátu v oddílech, musí
instruovat, být s oddíly v živém styku a musí
práci kontrolovat. Zlepšení a reorganizace
expediční základny armádní politické správy se
musí plně projevit i v zlepšení expedice u
jednotek.
Ústřední expedice armádní politické správy se
musí zbavit šablony, nesmí být mrtvým výkazem
cifer. Musí disponovat nejen přesnými údaji o
počtu a rozmístění oddílů, ale hlavně musí
vědět, jak tam vypadá politická a kulturně
osvětová práce.
Musí brát v úvahu stupeň politického vzdělání i
třídní složení krasnoarmějců v každém oddílu a
podle toho si vypracovat křivku dodávání
literatury.
Informační, organizační a kulturně osvětové
oddělení armádní politické správy musí dodat
expedici materiál a donutit ji, aby šla cestou,
kterou určuje rozhodujícím způsobem živá
potřeba, a ne mrtvé cifry.
Totéž musí ovšem sama vyžadovat u jednotek. |
