Čeňkovi Strakovi

Pak přijde skvostné tiché letní ráno,

když noc již člověk prohýří,

vždyť nikdo neví, co je v hvězdách psáno

a navečer kam zamíří.

Kde ona nízká, dusná krčma leží,

v které se city utlumí,

ty city mládí, poetické, svěží,

je ztracen, kdo pít neumí.

A v kavárně pak malé, drsné, ranní,

kam člověk potom zabloudí,

zde třebas domů píše tklivé psaní,

jež z očí slzy vyloudí.

Jak život těžký a jak krutě strádá,

studie, samé studie,

jak plynou v bídě léta jeho mladá,

co také člověk užije.

A doma na vsi, v horách chudých kdesi,

se za chudáka pomodlí,

tam v horách bídných brambořiště, lesy,

a nikde žádné pohodlí.

A tatík prodá, kde co ještě zbylo,

však nahradí syn kdysi to,

nač žádat na něm, by se živořilo,

talentu by se ubilo.

Zas přijde skvostné letní tiché ráno,

peníze synek prohýří,

vždyť člověk neví, co je v hvězdách psáno

a navečer kam zamíří. . .

Nepodařilo se zjistit, kdo byl Čeněk Straka, kterému byla báseň věnována.