Černožluté vánoce českého dělníka

Patnácti, šestnácti a osmnáctiměsíční žalář, jehož obětí se stalo dvaatřicet dělníků z Ringhofferových závodů na Smíchově, za to, že protestovali proti nízké mzdě a špatné stravě továrenské; to jsou černožluté vánoce českého dělnictva, které pocítilo strašlivý tlak Rakouska jako státu. Rozsudek ten nesměřuje jen proti oněm dvaatřiceti, jest to rozsudek nad všemi pracujícími třídami v Čechách.

„Kde je v Rakousku zákon a právo?“ táží se v parlamentě při debatě projednávající tento hnusný čin absolutistické vlády. Tak se tázali u nás bezvýsledně již tisícekrát.

Stav českého dělnictva je dnes zoufalý. Vše bylo dnes českému dělníkovi vzato, čeho je třeba k obraně jeho existence proti válečným výdělkářům. Místo aby se zkoumal podklad výbuchu rozhořčení dělnictva, přikročeno bylo ku zmilitarizování podniků, aby český dělník za všech okolností byl souzen vojenským soudem. Každý dělník, který protestuje proti tomu, aby s ním nebylo nakládáno jako s otrokem v pravém toho slova smyslu, každý dělník, který odporuje zkracování mzdy, postaven je před vojenský soud.

Průmyslníci běhají k ministerstvu války, sdělují tam pánům, že požadavky dělnictva ohrožují stát, a ministr války poroučí soudit dělnictvo pro zločin vzpoury. Čím ostřejší jsou prostředky, jichž používá Rakousko vůči českým dělníkům, tím více to ukazuje na jeho slabost. Války využily vládnoucí vrstvy k tomu, aby uvalily na české dělnictvo nesnesitelný výminečný stav.

Není divu, že dnes je český dělník revolucionářem. On prošel trpkou školou dělnického hnutí a válka, která byla proti němu namířena, zocelila ho. Byla to neúprosná životní zkouška, ve které český člověk, kdy hrozily mu rakouské šibenice, zachoval si pevný nezdolný charakter a nesklonil se před Rakouskem.

Co znamenalo pro českého dělníka Rakousko? Uměle násilím ovládanou směs národů, stát s nejmizernější péčí o ochranu dělnictva, invalidy a pozůstalé, stát, kde neexistovala péče o mládež, péče o sociální pojišťování, kde byla nejnevyhnutelnější péče o živnostenské právo dělnické a nejbídnější péče o nezaměstnané. Na každém kroku shledával v Rakousku názory nejzastaralejší a zákony, které vyháněly na severu děti českého dělníka z českých škol, zákony, které dávaly za pravdu těm, kteří ovládali celý mechanismus policejního - militaristického rakouského státu.

Tři léta Golgoty za války má již české dělnictvo za sebou a dnes slaví již čtvrté černožluté vánoce. Stojíme již před dobou, kdy český národ musí uvažovat o prostředcích vybaviti se definitivně z hranic státu. Český dělník čeká svého vykoupení. Evropou žene se vlna revoluční demokracie, kterou bude sražen každý, kdo by chtěl jí zastoupit cestu. Český dělník přidává své síly k převratu, ví, že upravit poměry českého dělnictva může jedině samostatný český stát, a proto jde ruku v ruce se všemi českými revolucionáři, aby letošní vánoce byly posledními černožlutými vánocemi českého dělnictva.