Cestou na bojiště

 

 

I

Déšť na cestu nám monotónně zpíval,

v korunách stromů vítr hrál

a celý Bruck se na nás díval,

kdo v lágru zůstal, ten se smál.

 

A na nádraží na cestu nám hráli,

pak domů šli, my jeli dál,

a leccos jsme si cestou zazpívali,

na domov každý vzpomínal.

 

Zda domů se kdy ještě vrátí,

zda se štítem či na štítě ...

Tak sobě cestu každý krátí

a krajina též baví tě.

 

Co hochů jelo touto tratí,

kde jejich tužby, naděje.

V dědinách pustých je to znáti,

že člověk zmizí, než se naděje.

  

II

Když nad Dunajem rozbřesklo se ráno,

my k Pešti drkotali přes Komárno.

A v Pešti potom bez vší velké slávy,

my napili se trochu černé kávy,

a že tak brzo nebude snad mír,

my soudili už z toho,

že nám k tomu dali ementálský sýr.

Také jsme shledávali k svému bolu,

že tam prodávali vše bez alkoholu.  

III

A v jasný, slunný den dál rozbíhá se dráha.

Přes Rákoš, Asot, Hatvanu,

kdos vedle ve vagónu harmoniku tahá

ku osvěžení po ránu.

Kol lány vlnící se kukuřice,

toť požehnaná země Arpáda,

s veselým zpěvem kolem na vinice

tu hejno ptáků zapadá.

 

Tak jak by vojny nebývalo strastí,

vesele vyhlíží požehnaný lán.

Kolem té krásy vagóny však chrastí,

sechs Pferde oder sechsundvierzig Mann.

 IV

Kde krajina je plná vína,

kol silnic samé topoly,

v močálech stáda vepřů líná,

na lukách krávy s buvoly

a čikošové kolem koní,

nic nezměnilo se jak loni

kol velké Kala-Kapoly.

Jen mužové, již zorali ty lány,

kdes na severu v Karpatech

svou krví zjara zúrodnili

hebounký svěží lesní mech.  

V

Tak Füzes. Spousta stromů

je obsypána třešněmi

a bílé kostelíky v řadě čistých domů,

pokoj všem lidem na zemi!

A v polích jak rudý mák

právě potkávám s raněnými vlak.

 VI

Heďalije vrchy nalevo se točí,

napravo výhled do kraje,

na jihu pusty mizí z očí,

zvuk zazní v dáli šalmaje.

Tam pasák starou píseň píská,

v níž milenka si na milence stýská,

jenž v cizí zem šel bojovat

a zapomněl ji milovat.

 VII

Miškovec větší město celkem,

cukrovar a pár továren,

a víc než všech snad domů v městě

fasád tu vidět kasáren.

Tam přijeli jsme za večera,

výlet to věru laciný,

a prohlédli si pěkně v tichu,

kde postaveny latríny.

A nežli dále poté jedem,

v guláši maso hledáš drobnohledem

a k veliké své žalosti a zlosti,

ze šálku lovíš jenom samé kosti.

Nijak se nám tu nedaří -

maso nám snědli Maďaři.

 

Báseň přesně popisuje průběh cesty vojenského transportu, který vezl Haška na haličské bojiště a stejná místa se objevují i v Haškově románu. Báseň, která vznikla během této cesty, dal opsat Janu Morávkovi šikovatel Jan Vaněk, který tvrdil, že Hašek napsal celý cyklus o válečné pouti. Rukopis prý vlastnil jejich velitel, nadporučík Rudolf Lukas. Bohužel se nikdy nenalezl. 

Opět se zde objevuje podobný  motiv jako v románu: Acht Pferde oder achtungvierzig Mann  a zde: sechs Pferde oder sechsundvierzig Mann. [Šest koní nebo čtyřicet šest mužů]. Hašek se nechal inspirovat technickými daty, které byly uvedeny na vagonech zvaných „dobytčáky“, určených v míru k přepravě dobytka. Ve válce se jimi vozilo na frontu mužstvo nebo koně: M.T.46M.6Pf. což znamenalo Militärisch Tracht 46 Mann 6 Pferde [Vojenský náklad 46 mužů 6 koní].