|
Kristus byl komunisticky filosof, který šířil
myšlenky sociální rovnosti mezi chudým lidem v
Palestině. Jeho dvanáct apoštolů bylo
propagátory těchto myšlenek.
Jako sám Kristus byl tesařem, patřili i oni k
chudým rolníkům a rybářům a byli představiteli
Kristovy palestinské komuny.
Ideje sociální rovnosti uložili do evangelia, z
jehož rozboru jasně vyplývá, že Kristus byl
dobře obeznámen s filosofií Lao Tse a Konfucia,
představitelů historického východního komunismu.
Kristus pracoval nejen na sociálním, ale i na
politickém převratu v Palestině.
Palestinský proletariát trpěl v té době nejen
pod vládou římského imperialismu, nýbrž i pod
jhem bohatých židovských farizeů, kteří s
římskými imperialisty spolupracovali.
Kristus miloval utlačovaný chudý lid své země a
nenáviděl boháče a vládu. Vedl lid k povstání.
Řekl: „Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj
dáti na zemi. Nepřišelť jsem, abych pokoj uvedl,
ale meč.“ (Ev. sv. Matouše, 10, 34.)
Ozbrojené povstání palestinské chudiny proti
boháčům skončilo neúspěšně.
Vůdce revolucionářů, Kristus, byl zajat
jeruzalémskými vládci a odsouzen na smrt.
Rozsudek byl vykonán ukřižováním filosofa
komunisty.
Kristovy ideje přinesli jeho žáci do Říma. Jeho
slova o rovnosti všech našla úrodnou půdu mezi
chudinou starého Říma, mezi těmi trpícími,
hladovějícími lidmi, mezi otroky římské
buržoazie.
Řím usiloval o nadvládu nad celým světem, a
chudina, vychovaná Kristovými revolučními
idejemi, stála římským césarům v cestě.
Všichni, kdo chtěli podle Kristova učení
skoncovat s válkami a žít v duchu evangelia,
byli předhozeni do arény šelmám.
Slovo křesťan znamenalo tehdy revolucionář. Víra
v bratrství a rovnost se šířila a našla tisíce
mučedníků.
Křesťanství nebylo církví, byla to komuna
věřících v revoluční ideály Krista-člověka.
Z Krista-boha a z křesťanství vytvořili kněží
vládnoucí církev a ze všech sil se snažili, aby
revoluční tendence evangelia ztratila svou moc.
Z evangelia revoluce udělali evangelium
otroctví. Z Krista revolucionáře dokázali udělat
ubohého, pokorného boha, jeho revoluční odkaz
změnili v odkaz pasivity a podřízenosti
vládnoucím třídám.
Zatemnili vědomí těch, kdo věřili v Kristovy
ideály, a nakonec namluvili křesťanstvu, že
pravá je pouze ta víra, kterou hlásají oni, a že
ve věcech víry se má člověk řídit nikoli slovy
Kristovými, ale pokyny jeho zástupců a kněží.
Z toho vysvítá, proč komunistické tendence
Kristova evangelia nezvítězily v životě
křesťanské společnosti a proč ve všech
křesťanských vyznáních víry, která nám předkládá
pravoslavná církev, spatřujeme pouze podvod,
těžké tmářství, klamání, lež a přetvářku.
Popi byli vždy osobami spjatými se státem,
nejvěrnějšími poddanými všech carů, svatou
policií, jak je nazval Voltaire.
Z Kristovy komuny udělali hloupé stádo - stádo
dojných krav.
Popi vždy hlásali, že ke spáse je zapotřebí
peněžitých prostředků, a to nemalých.
Vykládali o dvou šartách, které chudá vdova
vložila do pokladnice (Marek, 12, 42 - 44).
Rozdíl byl pouze v tom, že vdova dala poslední
peníz, zatímco oni brali od chudých vdov za
pohřbení muže poslední slepici.
Z evangelia si vzali to, co mohlo přinášet
prospěch jejich kapse.
Slova „Neboť jsem lačněl, a dali jste mi jisti;
žíznil jsem, a dali jste mi piti; nah jsem byl,
a přioděli jste mne“ (Matouš, 25, 35 - 36) si
vyložili tak, že je lid musí dobře krmit za
jejich čáry a klamání.
Vyžadovali od každého, aby je ctil jako svaté, a
sami žili bez sebemenších mravních zásad,
požadovali od druhých lásku, avšak ty, kdož jim
nevěřili, pálili na hranici nebo zavírali do
klášterů a žalářů.
Kněží vždycky podporovali vládu mocných a
bohatých, v zájmu svých kapes byli vždy a všude
proti revoluci.
Slova evangelia „Neboť kdežkoli shromáždí se dva
nebo tři ve jménu Kristově, tuť on bude
uprostřed,nich“ chápou tak, že při takové
schůzce je nezbytně nutné vést agitaci proti
sovětské vládě a revoluci.
Kristova slova „Pojďtež ke mně všickni, kteříž
pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí
dám“ chápali tak, že je třeba ozbrojit kulaky,
postavit na zvonici kulomet a střílet po výboru
chudiny.
Kněží namlouvali lidem, aby hledali útěchu pouze
v utrpení, pokoře, hladu a ve vidině nebeské
odměny.
Duchovní odváděli lid od starostí o pozemský
blahobyt, bránili mu poznat, že má právo bojovat
za lepší život na zemi.
Kněží nemohou Kristovi nikdy zapomenout, že je
vyhnal z chrámu, a proto vše dobré v evangeliu
překroutili.
Kristus usvědčoval boháče z nečitelnosti, kněží
s nimi všude drží. Kristus usvědčoval vládce z
páchání bezpráví a křivd, kněží se za ně vždy
staví. Kristus hovořil o utlačování chudáků,
vdov a sirotků, popi se modlili za vítězství ve
válce, která v Rusku nadělala milióny vdov a
sirotků.
Kněží hlásali, že vláda je ustanovení boží,
které má správný cíl - bojovat proti zlu a
podporovat v lidském životě dobro a pravdu, jak
je psáno v evangeliu.
Vládou, která podporuje dobro a pravdu, je teď
také vláda sovětů. Povězte mi, popi a kněží,
proč teď nehlásáte: „Musejíť vrchnostem všickni
poddáni býti, netoliko pro hněv, ale i pro
svědomí“? (Epišt. sv. Petra 2, 13-18, Epišt. sv.
Pavla k Římanům, 13.)
Řekněte mi, vy bando kořistnických podvodníků,
proč teď všude podporujete kontrarevoluci a
nepodřizujete se vládě sovětů?
Váš svět je světem otroctví.
Vaše náboženství - náboženství kapsy a
kontrarevoluce - dožívá své poslední dny.
S vámi je třeba jednat nemilosrdně. Budete muset
poctivě pracovat jako apoštolově rybáři ve staré
Palestině, a lidu řekneme: „Nikdy nevěřte popům
a nic jim nedávejte.“
Sundejte své kříže, kněží, Kristus byl
revolucionář a vy jste kontrarevolucionáři! |
