|
Kdyby někdo řekl, že zdražením vuřtů a párků v
Praze je vinen sokolský slet, nikdo by tomu
neuvěřil. Ale je to tak. Předseda společenstva
pražských uzenářů, p. Matěj Rypáček, má, kromě
zavedeného krámu, několika filiálních prodejen,
chladíren a čtyř pětipatrových baráků na
Vinohradech pět dcer a jednoho syna. Poněvadž je
dobrým otcem a seznal, že jeho potomstvo nemá
talent k uzenařině, složil v ruce své milostivé
choti slavnostní slib, že se neuchýlí do
soukromí do té doby, dokud svůj majetek
nerozmnoží o další dva domy, aby svému potomstvu
po meči i přeslici mohl odkázat po jednom. Proto
také vede velmi pořádný život, nosí pravidelně
každý týden tisícovku do spořitelny a blažen
počítá, že kvapem blíží se chvíle, která ho
zbaví výparů bůčků, šunek a krkoviček, krámského
ruchu a hádání s chasníky.
Z božské této pravidelnosti vyrušil však pana
Rypáčka sokolský slet. Slečnám zmokly toalety a
bylo potřeba nových, milostpaní mimo to
přetrhala dva tucty jemných rukavic - zvlášť pro
ni šitých, neboť žádný sklad v Praze neměl
dámské rukavice číslo osm a půl - poněvadž se jí
potily ruce, synáček chodil ráno domů, neboť
prováděl celé dny i noci bratry sokoly a
ukazoval jim památnosti Prahy, nu a pan Rypáček
senior nechal si to vlastenecké nadšení také
nějaký groš stát, aby ho lidé nepomluvili.
A tak, když po sletě s paní chotí srovnával
běžná aktiva s pasivy, shledal, že několik týdnů
nebude moci podniknout svou oblíbenou procházku
do Pražské městské spořitelny.
Jsme lidé smrtelní a žádný z nás neví dne ani
hodiny.
A proto si každý z nás dovede představit, jak
působilo na pana Rypáčka, když se namáhavě
dopočítal, že skorém o čtvrt roku je oddálen
okamžik jeho odchodu na „zasloužený odpočinek“,
ergo, že o třináct týdnů déle bude musit čichat
vůni svých výrobků a hádat se s chasou. Byla to
hrozná rána.
A kdo ví, zda by byla pana Rypáčka neranila
mrtvice ze žalosti, kdyby jeho lepší polovice
nebyla si pospíšila s radou, aby nelkal a
náhradu za sletová vydání hleděl někde
uškubnout. Pan Rypáček sice lamentoval, že to
nejde, ale byl brzy svou chotí přesvědčen o
opaku. Uznala sice, že nejde dávat menší váhu
masa, poněvadž beztoho za šesták nese si
zákazník z krámu pana Rypáčka jen zamaštěný
papír, souhlasila také, že nelze do vuřtů a
párků sekat méně a horšího masa a přidávat pro
lepší trávení více pilin, přesvědčila však
nakonec pana manžela, že je možno párky a vuřty
zdražit o dva haléře na kousku.
Nu, a protože je pan Rypáček předsedou
společenstva uzenářů a poněvadž každý z jeho
kolegů rád nosí tisícovky do spořitelny a rád by
svému potomstvu po meči i přeslici zanechal po
jednom čistém baráčku na Král. Vinohradech,
nedalo mu mnoho práce pány ve společenstvu
přesvědčit, že se všecko zdražilo, že na výrobě
vuřtů a párků každý prodělává, a že je proto
nutno, aby rukou společnou a nerozdílnou tento
výrobek zdražili.
Tím je nad slunce jasně dokázáno, že zdražení
párků a vuřtů přivodil sokolský slet. Je jenom
otázkou, jak to se zdražením dopadne. Pan
Rypáček sice ve schůzi společenstva prohlásil:
„Jen se, pánové, nic nebojte. Ta chudá pakáž
bude sice dělat rámus, ale bude za nějaký den
zase kupovat vuřty a párky, i kdybychom se do
střívka vy ... a chtěli za to šesták!“ Ale tak
nějak se ukazuje, že věc nebude tak jednoduchá,
a jsou obavy, aby si pan Rypáček a jeho ubozí
kolegové nemusili pěkně vycpaná střívka párků a
vuřtů spapat sami. |
