Credo

Že nevěřím prý... Píši toto Credo.
Proč nevěřil bych v naší krásnou víru,
když věřím, že by nakonec
kdes v koutě pekla lili na mne síru,
proč vůbec bych byl nevěrec,
když pekelná jsou muka hrozná,
již slyšet o nich vstává vlas,
když do nebe již mám já pas.
Toť testimonium jest baptismale,
že v mládí se mnou prováděl
kněz cosi, tu třel mne, kropil a tak dále,
já tenkrát při tom nekřičel.
Toť důkazem je, že již tehdá správně
jsem křesťanem byl, když mne pět,
jen pět dní bylo, když mne slaně
kaplánek pokřtil...mlčí svět.

Proč nevěřil bych, když se nám tak káže
a kázání si platíme,
vždyť říká se: ten jede kdo jen maže,
nuž, jízdou cestu zkrátíme.
Proč nevěřil bych, když ti naši kněží
jsou páni dobří, ctihodní,
za nás modlí se, když prší, sněží,
i v době ohňů, povodní.

Proč nevěřil bych, když mě imponují
zástupci Boha na zemi,
ať kaplan, vikář, farář, biskup slují,
jen božské řeší problémy.
A bůh jim přeje, dobře se jim vede
a každý z nich je lilie
a se stádem svým na poutě on jede,
nábožně zpívá arie.


Proč nevěřil bych, když jsem občan státu
a máme na to zákony,
když pán bůh stojí ve stříbře a zlatu
a za ním - stojí kanony.