|
Tak vám měl Marjemko svatbu. Na svatbu přišel
také Dzuro a pil a jedl, až si musel opasek
popouštět co chvíli.
Když se dobře napil a najedl, pomyslil si, že
jest se třeba odvděčit Marjenkovi za jeho
pohoštění, proto vzal stranou Marjenkova otce a
řekl: „Ty starý brachu, vyřiď Marjenkovi, že je
jeho nevěsta-žena hrubá (to jest v jiném stavu).
Mám ho velmi rád, tak jestli to neví, ať na mne
vděčně vzpomíná.“
Z opatrnosti odešel však domů. Jde otec k
Marjenkovi a povídá mu: „Čuješ, povídá Dzuro, že
je tvoja nevěsta hrubá!“ „Párom do jeho maceri,“
vykřikl Marjenko, chytí nůž a vyběhne za Dzurou.
Dzuro zatím byl v chalupě a díval se k
Marjenkovům. I vidí Marjenka s nožem v zubech
běžet k jeho chalupě, i pomyslil: „Nedobré sa ma
odvďačí,“ i vzal závoru a dal ji na dveře.
Marjenko zatím již doběhl ke Dzurově chalupě a
počal bouchat na dvéře: „Otevři, Dzuro, ať ťa
rozpárem za takú pohanu.“
Dzura toho lákavého vybídnutí neuposlechl a
pěkně v koutečku byl tichý jako ryba.
Marjenko hromoval, mlátil a sakroval a pak
odběhl.
Za dvě hodiny se vrátil a polekaný Dzuro slyšel,
jak se poznovu na něho dobývá, a slyšel jeho
křik: „Čuješ, Dzuro, otevři, otevři!“
Dzuro však „čušal“ v koutečku a modlil se
Otčenáš za Otčenášem domnívaje se, že nyní
přijde jeho poslední hodina, jestli se Marjenko
vláme do chalupy.
„Marjenko, čo budeš se mnou robiť?“ plačtivým
hlasem tázal se za dveřmi.
Ale k jeho radosti odpověděl Marjenko: „Čuješ,
Dzuro, neboj sa, otevři, ona už zatím slehla!“ |
