Delegační hostina

 

 

I

Moudrý vladař Nasr el Mulk řekl ku vládci Peršanů mladému Ahmedu Mirzovi: „Vaše Veličenstvo, Peršané nebudou dříve uspokojeni, dokud nezavedeme delegace.“
Syn slunce a růže šírázská Ahmed Mirza utřel si nos do rukávu královského kabátu a dal si vyložiti moudrým Nasr el Mulkem, co je to delegace. Je to snad nějaká nová legrace pro obyvatelstvo Iránu?
Nasr el Mulk svým ctihodným hlasem pravil:
„Račte vědět, Vaše Veličenstvo, co jest Evropa?“
„Vím, jest v Rusku, Nasr el Mulku.“
„Zajisté, Vaše Veličenstvo, Evropa jest v Rusku, a dovolí-li Vaše Veličenstvo, řekneme to i obráceně. Rusko jest v Evropě.
„Allah jest mocný,“ pravil mladý šach odevzdaně.
„Ano, Allah dobře ví, co dělá,“ mluvil dále Nasr el Mulk, „když položil Rusko do Evropy, nepřestal na tomto díle své moudrosti. On i jiné
franské říše kromě Ruska položil do té země, které říkají na západě Evropa. V zemi té se persky nemluví, Vaše Veličenstvo, ačkoliv předkové Vašeho Veličenstva panovali nad tou zemí za doby Zaraostry. Národ v Evropě mluví několikerou řečí, z nichž jedna pitomější druhé, tak spletenou a nesmyslnou, že by Vaše Veličenstvo nerozumělo ani slova. Všem těm nevěřícím psům říká se Frankové a podle nich pojmenovány jsou i peníze franky. Všichni ti národové bledí a churaví, že jejich tváře podobají se ledovcům z Araratu, mají i u nás své posly, které jsem představoval Vašemu Veličenstvu v den jasného nastoupení na trůn. - Vaše Veličenstvo až do dnešního dne myslelo, že jsou to kupci, což jest výborný žert, poněvadž jsou to velevyslanci těch nevěřících psů, kteří bojí se hněvu syna slunce, že posílají k nám své syny, aby projevili svou oddanost a strach před hněvem šach el šacha, krále králů. Oni mají též své krále, kteří nemohli strachem ani sedět a padali se svých trůnů, když přišel jsem se na svých cestách po Evropě na ně podívat. Oni se domnívali, že šach el šach posílá jim zelenou šňůru, neb mají divná ponětí o našich mravech. Leč říká se, že i mezi velbloudy, kteří žerou svá vlastní lejna, jeden se mezi stem vydaří a ztuční a že mezi tisíci kleštěnci jeden stane se otcem, tak i mezi zvyky těch nevěřících psů nalezne mudřec zrnko správného mozku. A tomuto zrníčku říkají delegace čili bachr el mizrim, Vaše Veličenstvo, to jest radost lidu, ačkoliv má se říci bachr el šach, radost králů. Lid mezi Franky žádal fejsal ben chulalo, všeobecnou svobodu, a dostal bachr el mizrim pro zákonodárné vyřizování společných záležitostí, kteráž zasedá při delegační hostině, kde pak osud říše leží v rukou nejvyššího kuchmistra, podplukovníka v. v., který má pod sebou 2 dvorní dohlížitele stolní, 4 dohlížitele na stravné věci, 12 kuchařů a 8 dvorních cukrářů s tituly rytmistrů. Pak přijde ještě dvorní pradlena, majitelka 24 řádů, a ochutnavač vína, taktéž podplukovník ve výslužbě. A ti všichni pečují, aby členové bachr el mizrim, delegací, schválili státní rozpočet. To děje se právě na té delegační hostině na velkých hodech bachr el mizrim, Vaše Veličenstvo. Nechť syn slunce a růže šírázská, šach el šach, král králů, uváží dobře slova svého věrného vladaře Nasr el Mulka a nechť dá perskému lidu velké hody
bachr el mizrim, nechť založí delegace a rozkáže připraviti delegační hostinu.“
„Allah je mocný,“ pravil mladý šach el šach, „je všemohoucí a osvětlil mne chápavostí, abych seznal, moudrý Nasr el Mulku, všechno krásné a ušlechtilé. Tvá slova chápu tak jasně, jako cítím dech růžového oleje, ale vysvětli mně, prosím, ještě jednou, moudrý Nasr el Mulku, co jsou vlastně ty delegace ve své prvotní podstatě?“
Povzdechl Nasr el Mulk a řekl: „Jsou tajemství, jichž nevypátrají ani mágové, i kdyby dostali baštonádu, jsou tajemství nesrozumitelná i prorokům, tajemství nedosažitelná a jen tolik vím, že hody bachr el mizrim, francké hostiny delegační, jsou jedním z oněch tajemství, kterými srdce franckého lidu jsou uspokojována a zadržena na cestě po fejsal ben chulalo, po všeobecné svobodě.“
I políbil vladaře Nasr el Mulka vděčně na obě tváře mladý šach a dal povolati k sobě předsedu perské sněmovny.
„Zakládám delegační hostinu,“ řekl k tomuto poctivému muži. Hostina ta jest stupněm k fejsal ben chulalo, ku všeobecné svobodě. A vy tlumočte zástupcům sněmovny, že prosím, aby laskavě vybrali si sami jídla, která budou na jídelním lístku.“
Potom povolal k sobě jenerála dělostřelectva a řekl k němu: „Nová Persie potřebuje nových lidí. Jmenuji vás vrchním správcem dvorní kuchyně. Jídelní lístek vám předloží předseda sněmovny. Nebude-li se vám zamlouvat, rozpusťte parlament!“
Po jenerálu dělostřelectva propůjčil ministrovi vnitra titul dvorní pradleny a ministra vyučování jmenoval vrchním ochutnavačem vína a ulehl na lože, dav k sobě před spaním zavolati moudrého vladaře Nasr el Mulka, jemuž řekl s vážností franckých vladařů: „Milý Nasr el Mulku! Pověřuji vás, jako nejstaršího rádce naší dynastie, úkolem, abyste vypátral, s jakou omáčkou chutnají nejlépe žraloci ploutve. Jsem vskutku dnes neobyčejně šťasten, ba šťastnější než moji předkové, když vlastnoručně propíchali kopím 800 Kurdů a říkali ku svým poddaným: ,To je málo, to nic není!’ Vidím nejlépe, čeho je třeba vladaři Nové Persie: získati si lásku
lidu! Proto prosím vás ještě jednou, Nasr el Mulku, vypátrejte mi onu omáčku na žraloci ploutve, a lid jistě uvidí, že jsem dobrým otcem svých poddaných.
Král králů utřel si pohnutím nos do prostěradla svého královského lože a poručil, aby hudba zahrála přede dveřmi paláce říšskou perskou hymnu „Zachovej nám šach el šacha“.

II

Druhého dne přinesl vládní list, vycházející v Teheránu, „Teheránské noviny“, velký úvodní článek pod názvem „Nová ústavní éra v Persii“. V článku tom byla velebena prozíravost nového předsedy ministerstva, který včera tlumočil šachoví přání celého perského národa, aby byly konečně svolány dle západního vzoru delegace. Bylo vysvětleno, že delegace jsou vyvrcholením ústavní myšlénky mladého panovníka a zahájeny budou velkými delegačními hody, hostinou bachr el mizrim, při které promluví sám šach el šach s jednotlivými členy delegace několik významných slov o ústavním životě.
Článek ten vzbudil velký ruch v královském paláci a moudrý vladař Nasr el Mulk přiběhl s novinami k mladému šachoví volaje: „Vaše Veličenstvo musí na hostině mluvit! Neprodleně svoláme ministerskou radu, kde by byl sestaven celý program řeči a současně utvořen pečlivý seznam všech členů delegace, kteří zúčastní se delegační hostiny, s přesným popisem jich života, se jmény okresů, jež zastupují, aby snad Vaše Veličenstvo netázalo se některého člena: ,Vy jste z Erzerumu, není-liž pravda?’ a ten člověk byl z Tebrinu.“

III

V ministeriální radě, konané za předsednictví syna slunce, krále králů, který mlčel, bylo usneseno, aby šach el šach kladl jen povšechné všeobecné otázky, a to:
Máte se dobře?
Byly žně slabé?
Padaly u vás kroupy?
Jak se daří vašim slepicím?
Máte mnoho dětí?
To mne těší, že vás vidím!
Jste spokojen?
Dále byly stanoveny odpovědi neméně povšechné a všeobecné, a to:
Doufáme, že to půjde dobře.
Nikdy nebylo tak zle, aby nebylo ještě hůře.
Jen klid, klid, vše se vyjasní.
Za rok to půjde lépe.

IV

A ubohý mladý šach el šach na první delegační hostině Nové Persie popletl si všechno, co měl napsáno na papírku, a v nesmírných rozpacích řekl prvnímu delegátu, kterého oslovil: „Milý příteli, záchod je na dvoře.“
Od té doby je Ahmed Mirza nejpopulárnějším panovníkem v Persii.