|
Apoštolský polní vikář dr. Koloman Belopotoczky, biskup tricalský, jmenoval
vojenským knězem posádky v Tridentě Augustina Kleinschrodta. Mezi obyčejným
duchovním, knězem civilistou a duchovním vojenským jest velký rozdíl. V
posledním spojeno jest dokonale náboženství s vojákem, dvě naprosto odlišné
kasty sestaveny dohromady a rozdíly mezi oběma druhy duchovenstva jsou takové
jako mezi nadporučíkem dragounským, který vyučuje ve vojenské akademii jizdě, a
mezi majitelem hipodromu.
Vojenský duchovní jest placen státem, jest to vojenský úředník v určité
hodnostní třídě, má právo nosit šavli a právo souboje. Duchovní civilista
dostává sice též odměnu od státu, ale musí se snažit i z věřících získat nějaké
peníze, aby mohl být pohodlně živ.
Voják nemusí pozdravit obyčejného kněze, ale musí vzdát vojenskému knězi
patřičnou úctu, jinak je zavřen. Bůh má tedy zde dvojí zástupce, civilní a
vojenské.
Civilní musí se starat o politickou agitaci, vojenští pak zpovídají vojáky a
zavírají je, což zajisté vše měl Hospodin již tenkrát v úmyslu, když stvořil
tuto hříšnou zemi a když později stvořil i Augustina Kleinschrodta.
Když se tento důstojný pán valil ulicemi Tridentu, vypadal z dálky jako kometa,
kterou chce rozhněvaný bůh trestat toto nešťastné město.
Byl strašný ve své velebnosti a šla o něm pověst, že již měl v Uhrách tři
souboje, v nichž usekal nosy svým protivníkům z důstojnického kasina, kteří byli
příliš vIažni ve víře.
Zmenšiv tak objemově nevěru, byl přesazen do Tridentu v té době, kdy dobrý voják
Švejk opustil garnizónní vězení a vrátil se ku své kumpanii, aby pokračoval v
hájení vlasti.
Duchovní otec vojenské posádky v Tridentu hledal té doby nového sluhu a šel si
jej osobně vybrat mezi mužstvem posádky.
Ký div, že když procházel světnicemi, padl jeho zrak na dobromyslnou tvář vojáka
Švejka a že poklepal mu na rameno a řekl: "Půjdeš se mnou!" Dobrý voják Švejk
počal se omlouvat, že nic nevyvedl, ale kaprál jej strčil a vedl do kanceláře.
V kanceláři po dlouhém omlouvání vyjádřil se poddůstojník k vojenskému knězi, že
dobrý voják Švejk "ist ein Mistvieh", ale důstojný Kleinschrodt ho přerušil: "Ein
Mistvieh kann doch gutes Herzhaben," k čemuž dobrý voják Švejk pokorně kýval
hlavou. Jeho usměvavá tvář s upřímnýma očima kulatila se v koutku a duchovní
vojenský pastýř při pohledu na tu dobráckou hlavu nechtěl vidět ani rejstřík
trestů dobrého vojáka Švejka.
Od té chvíle nastal pro Švejka blažený život. Pil tajně mešní víno a svému
představenému čistil tak hezky koně, že kdysi pochválil ho důstojný kněz
Kleinschrodt.
"Poslušně hlásím", ozval se dobrý voják Švejk, "že dělám vše možné, aby byl tak
pěknej jako voni."
Pak přišly velké dny vojenského polního tábora u Castel-Nuovo, kdy měla být
sloužena polní mše.
Augustin Kleinschrodt užíval k církevním účelům jen mešního vína dolnorakouského
z Vöslavy. Italského vína nemohl ani cítit, a tak se stalo, když zásoba
docházela, že zavolal k sobě dobrého vojáka Švejka a jemu řekl: "Zítra ráno
půjdeš do města pro víno z Dolních Rakous z Vöslavy. V kanceláři dostaneš peníze
a přineseš osmilitrový soudek. Vrátit se hned! Tedy pamatuj, z Vöslavy v Dolních
Rakousích. Abtreten!"
Dostal druhého dne dvacet korun, aby pak při návratu hlídka nebránila mu vstup
do tábora, byl mu vyhotoven průkaz: "V úřední povinnosti pro víno."
Dobrý voják Švejk odešel do města, svědomitě opakoval si přes celé město "Vöslau
- Nieder Osterreich" a totéž hlásil i na stanici a za tři čtvrti hodiny nato jel
spokojeně vlakem do Dolních Rakous.
Toho dne důstojný průběh polní mše rušilo jen trpké italské víno v konvici.
Kvečeru nabýval Augustin Kleinschrodt přesvědčení, že dobrý voják Švejk je
holomek, který asi někde pije a zapomíná na své vojenské povinnosti.
Láteření Augustina Kleinschrodta bylo slyšet v celém táboře a neslo se až k
alpským velikánům, splývalo do údolí Adiže k Meranu, kudy před několika hodinami
s úsměvem spokojenosti a s blahým vědomím řádného plnění povinnosti ujížděl
dobrý voják Švejk.
Jel údolím, projížděl tunely a na každé stanici ptal se suše: "Vöslau, Nieder
Osterreich?"
Konečně dobromyslnou tvář vojáka Švejka uvidělo nádraží ve Vöslavě a dobrý voják
Švejk ukázal nějakému muži v úřední čepici vojenský úřední průkaz: "V úřední
povinnosti pro víno."
Líbezně se usmívaje tázal se, kde jsou zde kasárna.
Muž s čepicí ptal se ho po maršrútě. Dobrý voják Švejk prohlásil, že neví, co je
to maršrúta.
Pak přišli ještě dva mužové s čepicemi a jali se Švejkovi vykládat, že nejbližší
kasárna jsou v Korneuburgu.
Dobrý voják Švejk koupil si tedy lístek do Korneuburgu a jel dál.
V Korneuburgu je železniční pluk a v kasárnách se velice divili, když v noci
objevil se dobrý voják Švejk ve vratech kasáren a ukazoval vrátní hlídce svůj
průkaz: "V úřední povinnosti pro víno."
"Necháme to až na ráno," řekla hlídka, "pan inspekční důstojník právě usnul."
Dobrý voják Švejk lehl si na kavalec s blahým vědomím, že dělá pro stát, co
může, a usnul spokojeně.
Ráno vedli ho do kanceláře skladišť. Tam účetnímu poddůstojníkovi ukázal svůj
průvodní list:
"V úřední povinnosti pro víno", průkaz s razítkem Feldlager - Castel-Nuovo-RGT
102 Bat 3. a podpisem důstojníka ode dne.
Vyjevený poddůstojník vedl ho do plukovní kanceláře, kde byl podroben
plukovníkem výslechu.
"Poslušně hlásím," řekl dobrý voják Švejk, "přijel jsem z nařízení důstojného
kuráta Augustina Kleinschrodta z Tridentu. Mám přivézt osmilitrový soudek
mešního vína z Vöslavy."
Nastala velká porada. Jeho dobromyslná prostá tvář, upřímné vojenské chování a
jeho průvodní list:
"V úřední povinnosti pro víno" s řádně ověřeným razítkem a podpisem, to vše
činilo co nepříznivější dojem a celou záležitost ještě spletitější.
Konala se velká debata a byl vysloven názor, že se asi důstojný kurát Augustin
Kleinschrodt zbláznil a že nezbývá nic jiného než poslat dobrého vojáka Švejka
maršrútou nazpátek.
Poddůstojník hotovil tedy pro Švejka maršrútu.
Byl to hodný člověk a nezáleželo mu na nějakém kilometru. I vypsal mu cestu přes
Vídeň, Štýrský Hradec, Záhřeb, Terst, Trident. Cestu mu vypočítal na dva dny.
Dali mu do kapsy 1,60 K, poddůstojník mu koupil lístek a kuchař dal mu ze
soucitu do náručí tři bochníčky komisárku.
Zatím chodil po ležení u Castel-Nuovo polní kurát Augustin Kleinschrodt, skřípal
zuby a neříkal nic než: "Chytit, svázat, zastřelit!"
Dobrého vojáka Švejka vedli v patrnosti jako dezertéra, a jaké bylo překvapení,
když čtvrtého dne v noci objevil se u vchodu do polního ležení dobrý voják Švejk
a s úsměvem podával hlídce svou maršrútu z Korneuburgu a svůj průkaz z tábora:
"V úřední povinnosti pro vino".
Hned se ho chopili a k jeho úžasu dali mu řetízky a vedli do baráku, kde ho
zavřeli.
Ráno vedli ho do města do kasáren.
Současně přišel přípis od železničního pluku z Korneuburgu, ve kterém se
dotazuje plukovník, proč důstojný kurát Augustin Kleinschrodt poslal do
Korneuburgu vojáka Švejka pro mešní víno z Vöslavy.
Konána byla po výslechu vojáka Švejka, který pověděl upřímně s blaženým úsměvem,
jak se vše stalo, velká porada a důstojný kurát Augustin Kleinschrodt šel
navštívit dobrého vojáka Švejka do vězení.
"Uděláš nejlépe, ty dobytku Švejku, když se dáš superarbitrovat, abychom měli od
tebe pokoj."
A tu dobrý voják Švejk řekl, dívaje se upřímně na polního kuráta: "Poslušně
hlásím, že budu sloužit císaři pánu až do posledního vzdechu!" |
