|
Rakousko má tři řiditelné vzducholodě, osmnáct vzducholodí, které se řídit
nedají a pět aeroplánů. To jest moc Rakouska ve vzduchu. Dobrého vojáka Švejka
dali k oddělení aeroplánů, aby sloužil ku cti a ozdobě tohoto nového oddílu
vojenského. Zprvu vytahoval na vojenském letišti aeroplány z hangáru a čistil
kovové součástky terpentýnem a vídeňským vápnem.
Sloužil tedy u aeroplánu od piky. A jako důstojnému kurátovi v Tridentu čistil
pečlivě koně, tak zde pracoval s chutí na aeroplánech, kartáčoval plochy, jako
by hřebelcoval koně, a v hodnosti desátníka vodil hlídky hlídat hangáry, které
poučoval: "Lítat se musí, a proto, kdo by chtěl ukrást aeroplán, každého
zastřelte."
Asi za čtrnáct dní dělal cestujícího. To jest asi velmi nebezpečné povýšení.
Zatěžoval aeroplán a lítal s důstojníky. Dobrý voják Švejk se však nebál. S
úsměvem vyletěl do vzduchu a pokorně a uctivě díval se na důstojníka řídícího
letadlo a salutoval, když viděl před sebou vyšší šarže, pohybující se pomalu po
letišti.
A když někde spadli a rozbili aeroplán, tu prvni vždy z trosek vylezl dobrý
voják Švejk, a pomáhaje důstojníkovi na nohy, hlásil: "Poslušně hlásím, že jsme
spadli a že jsme živi a zdrávi."
Byl to příjemný společník. Jednoho dne vyletěl s důstojníkem Herzigem, a když se
octli ve výšce 826 metrů, přestal motor fungovat.
"Poslušně hlásím, že nám došel benzín," ozval se vzadu za důstojníkem příjemný
hlas Švejkův, "já, poslušně prosím, zapomněl dolejt nádržku." A za chvíli nato:
"Poslušně hlásím, že padáme do Dunaje."
A když vynořily se za chvíli jejich hlavy z rozčeřených, zelenavých vod Dunaje,
řekl dobrý voják Švejk, plavaje za důstojníkem ke břehu: "Poslušně hlásím, že
jsme dnes udělali výškový rekord."
Bylo před velkými slavnostními vzlety vojenskými na letišti u Vídeňského Nového
Města.
Prohlíželi aeroplány, zkoušeli motory a konali poslední přípravné práce ku
vzletu.
Poručík Herzig hodlal vzlétnout se Švejkem na Wrightově dvojplošníku, ku kterému
byl přimontován přístroj Morrissonův, pomocí kterého lze vzletět bez rozjezdu.
Byli zde vojenští zástupci cizích mocností.
O Herzigův aeroplán velice se zajímal rumunský major Gregorescu, který posadil
se dovnitř a prohlížel páky a kormidla.
Dobrý voják Švejk na rozkaz poručíkův spustil motor, vrtule se otáčela, Švejk s
velikým zájmem upravoval, sedě vedle zvědavého rumunského majora, drátěné lano
spojující výškové zadní kormidlo a počínal si tak rozšafně, že shodil majorovi z
hlavy čepici.
Poručík Herzig se dopálil. "Švejku, vy osle jeden, leťte ke všem čertům."
"Zum Befehl, Herr Leutnant," zvolal Švejk, chopil se výškového kormidla a páky
přístroje Morrissonova a aeroplán vznesl se od země s daleko slyšitelnými,
pravidelnými výbuchy výborného motoru.
20, 100, 300, 450 metrů ve výšce směrem k jihozápadu, k bílým Alpám, rychlostí
150 km za hodinu.
Ubohý rumunský major vzpamatoval se nad nějakým ledovcem, nad kterým letěli ve
výšce takové, že mohl jasně pod sebou rozeznávat přírodní krásy, sněžná pole,
propasti zírající přísně a hrozivě na něho.
"Co se to děje?" pravil, koktaje strachy.
"Letime dle rozkazu, poslušně prosim," odpověděl uctivě dobrý voják Švejk, "pan
poručík rozkázal:
Leťte ke všem čertům; tak letíme, poslušně prosím."
"A kde, kde se spustíme?" tázal se drkotaje zuy zvědavý rumunský major
Gregorescu.
"Poslušně prosím, že nevím, kde spadnem. Letím podle rozkazu a dovedu jen
nahoru, dolů neumím" my jsme to nikdy nepotřebovali s panem poručíkem. Když jsme
byli ve výšce, tak jsme spadli sami od sebe."
Přístroj ukazující výšku udával 1860 metrů.
Major křečovítě se držel tyčí a křičel rumunsky:
"Deu, deu, bože, bože,"· a dobrý voják Švejk, pracuje obratně s kormidlem,
zpíval nad Alpami, přes které letěli: "Ten prstýnek, cos mi dala, ten já nosit
nebudu, prachsakra, pročpak ne, až já přijdu k svému regimentu, do kvéru ho
nabiju."
Major se hlasitě modlil rumunsky a klel strašlivě, kdežto čistým mrazivým
vzduchem ozýval se dále jasný hlas dobrého vojáka Švejka: "Ten šáteček, cos mi
dala, ten já nosit nebudu, prachsakra, pročpak ne, až já přijdu k svému
regimentu, kvér s ním pucovat budu, prachsakra, pročpak ne."
Pod nimi se křižovaly blesky a zuřila bouře.
S vytřeštěnýma očima díval se major před sebe a sípavým hlasem se tázal: "Kdypak
to skončí?"
"Rozhodopádně," odpověděl usměvavě dobrý voják Švejk, "alespoň my jsme vždycky s
panem poručíkem někam spadli."
Byli někde nad Švýcary a letěli k jihu. "Jen strpení, poslušně prosím," pronesl
dobrý voják Švejk, "až nám dojde benzín, tak musíme spadnout."
"Kde to jsme?"
"N ad nějakou vodou, poslušně prosím, moc vody je to, asi spadnem do moře."
Major Gregorescu omdlel a zaklínoval své tlusté břicho do tyčí, takže pevně
vězel v kovové konstrukci.
A nad Středozemním mořem zpíval si dobrý voják Švejk: "Kdo chce býti veliký,
musí jísti knedlíky, ajn, cvaj, na vojně ho nezabijou, ajn, cvaj, poněvadž jed
knedlíky, ty vojanský knedlíky jako hlavy veliký, ajn, cvaj."
A dál si zpíval dobrý voják Švejk nad těmi obrovskými plochami moře ve výši
jednoho tisíce metrů: "Mašíruje Grenewil Prašnou bránou na špacír ... "
Mořský vzduch probudil majora ze mdloby. Podíval se do té příšerné hloubky, a
zpozorovav moře, zvolal: "Diu, diu," a omdlel poznovu.
Letěli nocí a letěli pořád. Najednou dobrý voják Švejk zatřásl majorem a řekl
dobrácky: "Poslušně hlásím, že letíme dolů, ale nějak volně."
Klouzavým letem snesl se aeroplán, kterému došel benzín, do palmového háje u
Tripolisu v Africe.
A dobrý voják Švejk, pomáhaje majorovi z aeroplánu, zasalutoval a řekl:
"Poslušně hlásím, že je vše v pořádku."
Byl to světový rekord, jenž dokázal dobrý voják Švejk, který přeletěl Alpy,
jižní Evropu, Středozemní moře a snesl se v Africe.
Major, vida kolem sebe palmy, dal Švejkovi dva pohlavky, které přijal dobrý
voják Švejk s úsměvem, neboť konal jen svou povinnost, když mu řekl poručík
Herzig: "Leťte ke všem čertům."
Co se stalo dál, o tom těžko povídat, poněvadž bylo by snad velice nepříjemné
pro ministerstvo vojenství, které jistě zapře, že by nyní u Tripolisu spadl
rakouský aeroplán, neboť tím octli bychom se před velkou mezinárodní zápletkou. |
