Dopisy, které obdržel chrabrý junák černohorský Jovan Plamenac od dam z takzvaných »lepších kruhů« pražských

Podáváme zde některé ukázky z dopisů, které byly u známého „černohorského přítele“ dr. Groše nalezeny, a uveřejňujeme je s tím dodatkem, že většinu z těchto dopisů nelze otisknout, poněvadž jsou příliš pikantního charakteru:

Dopis číslo 1

(Psán jemným, drobným písmem, a papír napuštěn velice jemnou voňavkou Pour d'amour.) Psala ho paní K. X., choť ředitele. Z celého obsahu dopisu pak sluší mít za to, že tato dáma - alespoň prozatím - trpěla pro Jovana Plamenace záchvatem lásky čistě platonické, do čehož nemile se nám vtírá na první pohled zmínka o 200 korunách. Tedy:

„Velevážený vejvodo země Čenohorské!
Jest právě půlnoc. Dívám se z okna na ulici, kde jasno a živo stále v tyto nezapomenutelné dny velkého všeslovanského svátku. Přivírám oči a před mým zrakem vystupuje víc a více Vaše ztělesněná podoba, velevážený pane vejvodo!

Vidím Vás stále před sebou, právě tak jako tehdy, když jménem vlády kladl jste věnec na pomník Palackého při jeho odhalení. Zlato se třpytí ve Vašem národním kroji, Váš pás svítí miliony paprsků, a vztyčeného s hrdým čelem vidíme ve Vás tak statečného zástupce onoho chrabrého národa, který tak skvěle obhájil svoji neodvislost proti sveřepým Turkům.

Když octnete se na dvoře svého Cara osvoboditele Nikoly, zda vzpomenete si uprostřed Vašich nebetyčných slovanských hor, že zde, ve zlaté slovanské matičce Praze, stále na Vás někdo myslí a vzpomíná? Jsou okamžiky v životě, kdy ráda bych opět se vrátila do oněch dívčích let, kdy každý pohled milujícího muže - ideálu - nese takové hřejivé teplo v nitro čisté dívčí duše. -

Pokud se týče, Vážený pane vejvodo, oněch dvou set korun, o kterých jste se mně zmínil na banketu pořádaném na počest slovanských hostů dr. Grošem na pražské radnici, buďte ubezpečen, že při zítřejším našem shledání ve Stromovce uvedu věc do pořádku, aby Vaše chudičká země nemusela stále nést náklady spojené s Vaším vysláním do naší slovanské Prahy. Slovanským pozdravem Vaše Karla X., choť ředitele.“

Dopis číslo 2

(Tento je psán velkým kostrbatým písmem, což dokazuje, že jest psán ve spěchu. Není také napuštěn žádnou voňavkou a jest neobyčejně stručný.)

„Drahý Jovane!

Okamžitě přijď k mé sestře do Mánesovy ulice, kde jsme byli posledně spolu. Celý byt jest nám úplně k dispozici, poněvadž sestra odjela do Českého Brodu. Dle Tvého přání zaopatřila jsem si podvazky ve slovanských barvách. Líbá vřele Tvoje věrná Joža M., choť továrníka "

Dopis číslo 3

(Navoněn voňavkou Jockey Club. Jest od choti jednoho majitele domu a stavitele X. Y. Jest to táž dáma, která si vydržovala jednoho černocha z jisté pražské kavárny. Ubohý černoch v poslední chvíli však musel ustoupit do pozadí před všeslovanskou myšlenkou. Dopis ten je spíše informační, ze kterého však čtenář uhodne vše.)

„Milý Jovane Jovanoviči!

Můj manžel chová jisté podezření, poněvadž jsi v našem bytě zapomněl handžár na nočním stolku při té panice, kterou on způsobil náhlým svým příchodem. Rozmluvila jsem mu všechno, nezapírala jsem, že jsi byl u nás návštěvou, a řekla jsem, že přinesl jsi handžár darem pro mého manžela pro zásluhy, které si získal o rozvoj města, a kteréž i u Vás, na Černé Hoře, našly náležitého ohlasu. Zařídila jsem věc tak, že příští naše schůzka bude se konat v domě č. 1512 v pokojíku, který jsem najala na čtrnáct dní. Pokoj jest elegantně zařízen a ozdoben obrazy našich buditelů a obrazem Raněný Černohorec. Snad se Ti zavděčím. Tedy na shledanou! Ladislava.“

Dopis číslo 4

(Z tohoto opět dýše panenské zanícení pro Černou Horu. Psán jest dceruškou pana dvorního rady H. Je příliš naivní. Z celého dopisu je vidět, že junák černohorský Jovan Jovanovič byl její první láskou.)

„Vaše Excelence! Probírám se stále našimi českými ilustrovanými časopisy a všude vidím fotografii Vaší Excelence zvěčněnou. Přiznávám se Vám upřímně a doufám, že mně to odpustíte, když dovolím si Vás obtěžovati prosbou, byste laskavě do památníku, který Vám posílám, jen několika řádky napsal, jak se Vám líbí Praha. Po celý svůj život budu Vám neskonale vděčna a stále budu na Vás vzpomínat s věrnou oddaností. Vaše Věra.“

Dopis číslo 5

(Psán německy hraběnkou Martou z Hohenheimu, proslulou svým poměrem s indiánským sluhou dr. Friče.)
„Hochgeehrter Herzog Jovan Jovanovič Plamenac! Heute auf Wiedersehen im Hotel, wie Gestern. Dann fahren wir mit Automobil nach Dobrisch. Im Walde schmeckt die Liebe wunderschön.
Mit besten Grüssen Marta, Gräfin von Hohenheim.“ (Česky: Vážený vejvodo Jovane Jovanoviči z Plamenáčů. Dnes na shledanou v hotelu jako včera. Pak jedeme automobilem do Dobříše. V lese chutná láska nádherně. S pozdravem Marta, hraběnka von Hohenheim.)

Dopis číslo 6

(Stručný; voňavka, pižmo.)

„Můj nejdražší miláčku! Přál jsi si, abych Ti napsala, jaký dojem učinila na mne naše včerejší schůzka.
Ještě teď cítím pár Tvých polibků a píši stručně dle Vaší národní písně: ‚Rodila majka junáka.‘ Peníze přikládám. Poslala bych víc, ale můj manžel vzal s sebou klíče od kasy. Těším se na zítřejší odpoledne. Vlasta P., choť...“

Dopis číslo 7

(Psán trochu rozzlobeným tónem, neparfumován.)

„Vážený pane! Velice se divím, že jste nedodržel svého slibu a mne nenavštívil. Vy jste trochu nevděčný vůči té, která Vám obětovala vše. Co se již nepamatujete na to, kdy ponejprv naše zraky se setkaly na banketu pořádaném drem Kramářem na Vaši počest? Je to možné? Nepamatujete se, jak jsem Vám po Vaší krásné řeči, ve které jste tak mohutně zdůrazňoval nutnost solidarity všeho Slovanstva, za pás vetkla bílou a červenou růži? Zda nevzpomínáte již víc na náš výlet do V., do naší vily? Nepřísahala jsem Vám věčnou lásku? Víte dobře, že s Vaším chrabrým lidem cítím, a víte také že jsem mezi svými přítelkyněmi učinila sbírku na stavbu elegantního mřížoví kol Vašeho královského hrad v Cetyni, která vynesla více jak 500 korun a byla Vám také mnou ve vile osobně odevzdána?
Máte-li mne ještě aspoň trochu rád, nečiňte mne nešťastnou, neb víte, jak lpím na každém Vašem projevu. Jsem již celá zoufalá z tak dlouhého čekání. A tak samotinká, neb můj manžel odjel. Netrpělivě naslouchám, zda neozve se zvonek který by hlásil Váš příchod. Přijďte, nenechávejte mne tak, zapřísahám Vás jménem Vaší vlasti!? Vás milující Katy W.“

Ostatní dopisy neotiskujeme, poněvadž, ačkoliv mluví se v nich též o slovanské vzájemnosti, propadly by konfiskaci pro přečin proti mravopočestnosti.

Poznámka vydavatele:
Úředník černohorské finanční stráže Jovan Plamenac přijel v roce 1912 na všesokolský slet do Prahy v národním kroji (s furažkou, modrým kabátem a bílými důstojnickými kalhotami) a byl proto přivítán primátorem dr. Grošem jako člen oficiální černohorské vládní delegace. Ještě vřelejší byl však obdiv dam z předních pražských rodin černohorskému junáku.