Duševní napětí Vendelína Pelikána, katolického zemědělce

 

Na okrese dostal se do užší volby agrárník Rozmara se sociálním demokratem Volejníkem. Bylo jen přirozeno tedy, že Pelikán usjednotil se, že jako řádný katolický křesťan a organizovaný křesťansko-sociální zemědělec k volbě jíti nesmí.

Věděl dobře z letáků, které jeho strana rozhazovala po okrese ve prospěch svého kandidáta dr. Nášlapka, že agrárníci jsou banda zlodějů a rouhačů. Věděl z letáků, že agrárníci (a Rozmara prý jim byl v čele!) vykradli poklady na Strahově a zašantročili korunovační klenoty svatováclavské, aby měli peníze do voleb. Kromě toho je všeobecně známo, že jen vinou agrárníků, kteří jsou až chorobně zaujati proti cizímu dobytku, nedošlo k blahořečení za svatého onoho vola a onoho osla, kteří dýchali na Ježíška v Betlémě ve chlévě.

Sociální demokraty nemůže katolík teprve voliti. I kdybychom zapomenuli celou jejich protikřesťanskou minulost, nemožno zapomenouti, že ve volebním svém provolání ujišťují, že dobudou toho, že nebude ani králů, ani papežů… Kriste na nebi! co jen jim ten nevinný Svatý otec udělal, že i jeho chtějí odstranit ze světa?! A oni, ti pumaři a petrolejníci (to o nich věděl Pelikán ze schůzí, kde mluvíval tak pan farář!), mají už zcela určitě vypracovaný plán na jeho odstranění. Jsou už jistě připraveni na to, jak rozeženou koncil kardinálů, který se potom sejde, aby volil novou viditelnou hlavu církve…

Ne, sociální demokraty Pelikán volit nebude, radš by si pravou ruku uťal, než by psal jméno Volejníkovo na hlasovací lístek! Nejde konečně o žití vezdejší. O život věčný běží! A Pelikán dobře si pamatuje, jak důstojný pán oznamoval z kazatelny, že všichni ti, kteří budou volit Volejníka, po smrti v pekle jazykem olizovat budou rozžhavené železné pánve, zatímco ďáblové budou jim vypalovati na záda velkými písmenami: „To máš za to, žes nevolil katolicky!“ a jen časem zanechají této práce z trestu a to jen aby zasedli k obědu, kde podáván jim bude guláš z vlastních jejich vnitřností.

Br, tohle všecko nechce jednou mít Vendelín Pelikán a proto nebude volit sociálního demokrata Volejníka.

V tu dobu, kdy Pelikán ujasňoval svůj poměr k užším volbám, mezi výkonnými výbory obou internacionál konaly se porady, jejichž výsledkem byla vzájemná dohoda proti nenasytným argárníkům a nemravnému (to se ví) kompromisu stran národních.

Hned druhý den potom, kdy Soukup přísahal si pobratimství s Myslivcem a Junger jako biblický marnotratný syn objímal kolena Němcova, mruče přitom neustále, že stará láska nerezaví, tiskárna Veritas expedovala letáky, které zapřísahaly voliče křesťansko-sociální do jednoho odevzdati hlasy kandidátu sociálně demokratickému…

Když leták tento obdržel Vendelín Pelikán, vyvalil oči v sloup. Nevěřil svému zraku. Zavolal ženu a ta mu jej musela znovu přeslabikovat. Ani tu nevěřil. Bylo by možno, aby vůdcové strany prodali život svatého Otce? Je možno, aby dopustili, že 1128 voličů, kteří volili v první volbě se stranou křesťansko-sociální, dostane se do pekla, kde budou muset olizovat žhavé pánve, jíst guláš z vlastních vnitřností a nechat si bez odmluvy líbit špásovité nápady ďáblů?!

Sebral se a šel k panu faráři.

Leč i tam nenaleznul uklidnění pro sebe, neboť pan farář, poukázav na příbuznost programu obou stran, dokazoval, že nic lepšího strana učinit nemůže, než spojit se se sociální demokracií.

Na víc se Pelikán už neptal.

Tak tedy obě strany jsou programem příbuzný. To tedy naše strana také vyhází náboženství ze škol, faráře z far a svatého Otce z Vatikánu!… Bože, bože, cos to na mne poslal?! Každý rok posílám svatému Otci korunu petrského halíře, aby se jednou za mne přimluvil, každý den se za něj modlím, když musí žít v tý talijánský zemi a nemůže se hnout, - a teď mi strana snad rozkáže, abych se sociálními demokraty šel do Říma mordovat papeže, svatej Otec mne uvidí a zapamatuje si mne a jednou na věčnosti - místo aby se přimluvil - řekne: „Tomuhle darebákovi nesmíš, panebože, odpustit pranic. Ten lump byl taky mezi tou čeládkou, co mi přišla dělat kravál pod okna!“ A já budu musit mlčet, protože to bude pravda.

Tak filosofuje došel domů a klekl před ženou: „Ženo, prosím tě, zab mne. Já jsem prase. My jsme prasata! Já jsem dobytek. V naší straně je samej dobytek. Lumpové a darebáci jsme tam. My půjdeme na papeže. Nebude králů, ani papežů, my budeme jíst guláš ze svých vlastních vnitřností a čerti nám budou vypalovat písmena na zádech. Z kasáren chrámy vzdělanosti a z far porodnice. Nebude válek, ani vraždění - ženo, zab mě, prosím tě, zab mě, my jsme dobytek…“

Žena nechápala. Nevěděla, zda se muž zbláznil či zda je napilý. Bylo to těžko rozeznat. Velmi těžko.

Za dva dny nato přijel do vesnice sociálně demokratický kandidát, aby uspořádal voličskou schůzi pro křesťanské sociály, kteří mu dle usnesení pražského výkonného výboru měli odevzdat hlasy. Pan farář byl zvolen za předsedu schůze. Pelikánovi dostalo se cti místopředsednické. Zapisovatelem byl nějaký soudruh.

Kandidát Volejník mluvil:

„Strana vaše a naše jsou si velmi podobny. Už svým založením: Vaše církev založena byla Kristem, naše Marxem. Oba byli původně židi. Věci, které nás až dosud dělily, nutno si vysvětliti. Bylo to nedorozumění. V principu chcete vy, co chceme my. Chceme mandáty. A to nás sbližuje. Vy nám na tomto okrese dáte hlasy. My vám dáme zase na jiném. Ruka ruku myje! Společné práci proti agrárním chrapounům a dohodovým nemravům, soudruzi a přátelé drazí, mé upřímné Zdař bůh!“

„Pánbůh rač nám to dáti!“ zbožně odpovídali řečníkovi posluchači. Byli tak zvyklí ze své organizace…

Pelikán dopil pivo, nedal sbohem ani panu faráři a šel domů. Žena už spala. Vzbudil ji tedy a měl k ní řeč. Stručně řečeno pravil, že jsou tu hrozné historické omyly. Církev svatou nezaložil Ježíš Kristus, nýbrž Karel Marx. A sociální demokracie, ta je dítětem Ježíše Krista. Svatý Petr napsal Kapitál. Lassalle byl rybář, chytal okouny a bělice a prodával dva kusy za krejcar. Svatý Jan Křtitel žil ve Francii a připravoval cesty Páně.

Žena pohlížela na Vendelína strnule jako před dvěma dny. Pak bez rozmýšlení vzala koště a bila hlava nehlava: „Ano, já tě zabím. Ty jsi prase? Ty jsi dobytek!“

Tento rozvrat v manželství zodpoví si strana křesťansko-sociální.

Den nato už bylo jisto, že se Pelikán zbláznil. Když jej odváželi do Kateřinek, volal: „Křesťani, já vás napomínám, modlete se k Marxovi. A o svatýho Otce se nebojte, my mu neuděláme nic! Ale Marx, ten Marx, co založil naši svatou církev…“

Volejník to vyhrál!