Co jest elektrická tramvaj? Dle rakouského
zákoníka a jeho českého úředního překladu zněla
by definice takto: Elektrická tramvaj jest
podnik, mající za účel opakující se pohybování
osob v nepatrných prostorách, kterýžto pohyb
spojen by byl s jich dopravou, a prostory ty
sestrojené z částek železných a dřevěných,
kteréž svou konstrukcí a pevností odpovídati
mají dopravě předmětů větší tíže, potažmo lidí,
ku kterémužto pohybu z místa na místo upotřebeno
síly přírodní (elektrického proudu), a
prostředek sám, dopravující po koleji břemena
lidská, potažmo větší tíže, tak seřízen, aby
vzniklo nejen užitečné činění, nýbrž i život
lidský ohrožující a lidské zdraví ničící, čehož
podnik ten dopravní, s neurčitou rychlostí se
pohybující, schopen jest. -
Možná že by to vypadalo ještě hůř s překladem
zákoníka, kdyby některému právníku ve Vídni
napadlo definovat Elektrické podniky.
Ve skutečnosti však jest to s elektrickou
tramvají ještě horší než sebemizernější
právnická definice. Optimista sice řekne, že
fyzik Gilbert, který byl z prvních průkopníků
nauky o elektřině roku 1660, nejezdil ještě po
tramvaji, kterou kupředu žene elektrický proud,
a může jmenovat celou řadu učenců, kteří znali
elektřinu, ale neznali Elektrické podniky
královského města Prahy.
Byl to vynálezce vývěvy Otto z Guericku, Grey
roku 1727, Du Fay r. 1773, Kleist roku 1745,
dále Cunaeus, vynálezce leidenské lahve,
Benjamin Franklin a konečně dobrák Galvani a
Volta, kteří pozorovali účinek elektrického
proudu na žabí stehýnka.
Tenkrát se žabí stehýnka účinkem jejich
elektrického proudu pohybovala, ale co by řekli
tito učenci, kdyby viděli, že často se hnedle po
třech stoletích stane, že Elektrické podniky
královského města Prahy pohybují se menší
rychlostí než ona žabí stehýnka, sebou cukající,
zavěšená na dvou drátech z různého kovu?
Co by řekli fyzikové a učenci Oersted, Ampère,
Ohm, Faraday, Gauβ, Weber, W. Siemens, Bell a
jiní?
Chcete, abych jmenoval 825 učenců pracujících v
oboru elektromagnetismu, kteří by si zoufali,
kdyby měli jeti od Anděla na Smíchově celou
hodinu elektrickou tramvají na Staroměstské
náměstí?
Co by řekl Maxwell, Mascart a Joubert, Poincaré,
Nollet, Siemens, Haiske a jiní, všech 430
vynálezců elektromotorů, kdyby od vodárny na
Vinohradech jeli k vinohradskému Národnímu domu
půl hodiny?
A co by udělal americký kovboj, řítící se na
koni pustinami Colorada rychlostí 60 kilometrů
za hodinu, kdyby urazil elektrickou tramvají 730
metrů, jak je dlouhý Palackého most v Praze, za
čtvrt hodiny a pět minut, za kterouž dobu je
jednonohý člověk o berli už na Schwarzenberské
třídě, kam by přijela tramvaj po něm o čtvrt
hodiny později, zatímco by on byl již u nádraží,
kam by táž tramvaj stihla za půl hodiny po něm,
za kterouž dobu by byl již na Zlíchově?
Ubohý kovboj by buď pobil své spolucestující,
nebo by se zbláznil. Spíše by učinil to první.
A co by v tom případě učinila správa
Elektrických podniků královského hlavního města
Prahy?
Předně by podrobila přísnému disciplinárnímu
vyšetřování ubohé zřízence Elektrických podniků,
nejen řidiče, nýbrž i konduktéra, a pak by je
přeložila na nějakou vzdálenou trať.
Mohli by za to? Nemohli, ale právě proto, že za
nic nemohou, je vidět, že nejsou k ničemu, a tak
nehodí se, aby jezdili po trati číslo 6.
A nyní si představte, že by přijel slavný
vynálezce Edison do Prahy a chtěl by jeti
elektrickou tramvají. Napřed by byl banket a v
přípitku by zdravili Edisona jako muže století
rychlosti. Jistěže by právě kladli důraz na to,
že dnes rychlost jest základním požadavkem
dnešního života, rychlost v dopravnictví pak
tím, čím velké město vychází vstříc svým
spoluobčanům.
Po banketu byl by před radnicí připraven salónní
vůz Elektrických podniků, a tam by si sedl
starosta, jeho náměstek, několik obecních
starších, celá správa Elektrických podniků a
jelo by se po trati číslo 2. Jelo by se hodně
pomalu, aby Edison, muž století rychlosti, jízdy
příjemně užil. V deset hodin ráno by vyjeli, v
půl dvanácté by byli na Vinohradech u Národního
domu. Než by přijeli k vodárně, omdlel by jim
Edison rozčilením na půl hodiny. To by ho
vzkřísili právě u vinohradského pivovaru. Pak za
malou půlhodinku by jim omdlel podruhé. To by už
byli pod Olšany na začátku Žižkova, a než by
nato dojeli k radnici za další půl hodiny,
skonal by Edison v náručí pana starosty Groše.
Nevím, jaká je předepsaná rychlost na elektrické
trati. Myslím, že není žádná. Ve voze se
nacházejí sice tabulky, které udávají, že délka
trati obnáší tolik a tolik a doba jízdy řekněme
30,56 minuty.
Správa Elektrických podniků počítá totiž se
zlomky minuty, jako u startu na automobilových
závodech, že ten a ten dojel k cíli za hodinu a
75 setin vteřiny, uraziv 120 km. Zlomky vteřiny
uspokojují svědomí správy Elektrických podniků.
Správní rada elektrických tratí zapomněla na
jednu důležitou věc. Na zastávky, stanice a
křižování. Křižování na trati s jednou kolejí je
něčím velmi spleteným a důmyslným.
Když se jede po trati číslo 12, tu křižuje se k
Andělu třikrát. Mezitímco někde dole čekáte,
křižují tramvaje. Zatím se někde vůz na trati
poškodí a je vlečen do košířské remízy.
Čekáte tedy dál, poněvadž seshora žádná tramvaj
doposud nejede, poněvadž je o jeden vůz míň a
nastalo zdržení, takže nelze zatím, než se vůz
objeví, strkaný zezadu, zdravým vozem křižovat.
Poněvadž pak když i ten vůz křižuje, snaží se
dohonit ostatní vozy zpožděné, vy tam musíte
dále čekat na váš vůz, poněvadž zatím musí ten
vůz čekat na druhý vůz zpožděný. Teď projedou
tři vozy za sebou, ale tím je přerušena doprava,
poněvadž na kolejích tramvaje číslo 12 jezdí
také vozy tratě číslo 9 a tratě číslo 5. Tam
jest sice trať dvoukolejná, ale všechno je
popleteno tak, že se v tom ani „páni“ nevyznají.
„Páni,“ to jsou traťmistři, jak jim říkají
zřízenci Elektrických podniků. Ti stojí tam, kde
se vozy křižují, zlobí se a rozkládají rukama.
K „pánům“ se druží kontroloři. Ti přijdou
znenadání jako duchové, vše pokládají za
podezřelé a ve všem vidí špatnost. Prohlédnou
vám lístky, vyčiní průvodčímu, někdy i řidiči,
mají všude oči jako kočka. Někdy se na vás i
osopí. Těm se spropitné nedává. Kontrolorům se
vůbec nedává spropitné.
Pokud se týče platu zřízencům, budiž to řečeno
ku chvále Elektrických podniků, jest jich správa
důslednou. Se stejnou rychlostí, jakou se vlekou
vozy elektrické pouliční dráhy, zlepšuje také
svým zřízencům platy. Protivy mezi skutečnou a
domnělou rychlostí tramvaje vyrovnává rychlým
strhováním pokut svým zřízencům z jich hubeného
platu.
A pokud se týče propouštění zřízenců ze služby
pro nepatrné přestupky, děje se tak rychlostí 20
kilometrů za hodinu, což je ideální rychlost pro
elektrickou tramvaj. |