Elektrická tramvaj

Co jest elektrická tramvaj? Dle rakouského zákoníka a jeho českého úředního překladu zněla by definice takto: Elektrická tramvaj jest podnik, mající za účel opakující se pohybování osob v nepatrných prostorách, kterýžto pohyb spojen by byl s jich dopravou, a prostory ty sestrojené z částek železných a dřevěných, kteréž svou konstrukcí a pevností odpovídati mají dopravě předmětů větší tíže, potažmo lidí, ku kterémužto pohybu z místa na místo upotřebeno síly přírodní (elektrického proudu), a prostředek sám, dopravující po koleji břemena lidská, potažmo větší tíže, tak seřízen, aby vzniklo nejen užitečné činění, nýbrž i život lidský ohrožující a lidské zdraví ničící, čehož podnik ten dopravní, s neurčitou rychlostí se pohybující, schopen jest. -

Možná že by to vypadalo ještě hůř s překladem zákoníka, kdyby některému právníku ve Vídni napadlo definovat Elektrické podniky.

Ve skutečnosti však jest to s elektrickou tramvají ještě horší než sebemizernější právnická definice. Optimista sice řekne, že fyzik Gilbert, který byl z prvních průkopníků nauky o elektřině roku 1660, nejezdil ještě po tramvaji, kterou kupředu žene elektrický proud, a může jmenovat celou řadu učenců, kteří znali elektřinu, ale neznali Elektrické podniky královského města Prahy.

Byl to vynálezce vývěvy Otto z Guericku, Grey roku 1727, Du Fay r. 1773, Kleist roku 1745, dále Cunaeus, vynálezce leidenské lahve, Benjamin Franklin a konečně dobrák Galvani a Volta, kteří pozorovali účinek elektrického proudu na žabí stehýnka.

Tenkrát se žabí stehýnka účinkem jejich elektrického proudu pohybovala, ale co by řekli tito učenci, kdyby viděli, že často se hnedle po třech stoletích stane, že Elektrické podniky královského města Prahy pohybují se menší rychlostí než ona žabí stehýnka, sebou cukající, zavěšená na dvou drátech z různého kovu?

Co by řekli fyzikové a učenci Oersted, Ampère, Ohm, Faraday, Gauβ, Weber, W. Siemens, Bell a jiní?

Chcete, abych jmenoval 825 učenců pracujících v oboru elektromagnetismu, kteří by si zoufali, kdyby měli jeti od Anděla na Smíchově celou hodinu elektrickou tramvají na Staroměstské náměstí?

Co by řekl Maxwell, Mascart a Joubert, Poincaré, Nollet, Siemens, Haiske a jiní, všech 430 vynálezců elektromotorů, kdyby od vodárny na Vinohradech jeli k vinohradskému Národnímu domu půl hodiny?

A co by udělal americký kovboj, řítící se na koni pustinami Colorada rychlostí 60 kilometrů za hodinu, kdyby urazil elektrickou tramvají 730 metrů, jak je dlouhý Palackého most v Praze, za čtvrt hodiny a pět minut, za kterouž dobu je jednonohý člověk o berli už na Schwarzenberské třídě, kam by přijela tramvaj po něm o čtvrt hodiny později, zatímco by on byl již u nádraží, kam by táž tramvaj stihla za půl hodiny po něm, za kterouž dobu by byl již na Zlíchově?

Ubohý kovboj by buď pobil své spolucestující, nebo by se zbláznil. Spíše by učinil to první.

A co by v tom případě učinila správa Elektrických podniků královského hlavního města Prahy?

Předně by podrobila přísnému disciplinárnímu vyšetřování ubohé zřízence Elektrických podniků, nejen řidiče, nýbrž i konduktéra, a pak by je přeložila na nějakou vzdálenou trať.

Mohli by za to? Nemohli, ale právě proto, že za nic nemohou, je vidět, že nejsou k ničemu, a tak nehodí se, aby jezdili po trati číslo 6.

A nyní si představte, že by přijel slavný vynálezce Edison do Prahy a chtěl by jeti elektrickou tramvají. Napřed by byl banket a v přípitku by zdravili Edisona jako muže století rychlosti. Jistěže by právě kladli důraz na to, že dnes rychlost jest základním požadavkem dnešního života, rychlost v dopravnictví pak tím, čím velké město vychází vstříc svým spoluobčanům.

Po banketu byl by před radnicí připraven salónní vůz Elektrických podniků, a tam by si sedl starosta, jeho náměstek, několik obecních starších, celá správa Elektrických podniků a jelo by se po trati číslo 2. Jelo by se hodně pomalu, aby Edison, muž století rychlosti, jízdy příjemně užil. V deset hodin ráno by vyjeli, v půl dvanácté by byli na Vinohradech u Národního domu. Než by přijeli k vodárně, omdlel by jim Edison rozčilením na půl hodiny. To by ho vzkřísili právě u vinohradského pivovaru. Pak za malou půlhodinku by jim omdlel podruhé. To by už byli pod Olšany na začátku Žižkova, a než by nato dojeli k radnici za další půl hodiny, skonal by Edison v náručí pana starosty Groše.

Nevím, jaká je předepsaná rychlost na elektrické trati. Myslím, že není žádná. Ve voze se nacházejí sice tabulky, které udávají, že délka trati obnáší tolik a tolik a doba jízdy řekněme 30,56 minuty.

Správa Elektrických podniků počítá totiž se zlomky minuty, jako u startu na automobilových závodech, že ten a ten dojel k cíli za hodinu a 75 setin vteřiny, uraziv 120 km. Zlomky vteřiny uspokojují svědomí správy Elektrických podniků.

Správní rada elektrických tratí zapomněla na jednu důležitou věc. Na zastávky, stanice a křižování. Křižování na trati s jednou kolejí je něčím velmi spleteným a důmyslným.

Když se jede po trati číslo 12, tu křižuje se k Andělu třikrát. Mezitímco někde dole čekáte, křižují tramvaje. Zatím se někde vůz na trati poškodí a je vlečen do košířské remízy.

Čekáte tedy dál, poněvadž seshora žádná tramvaj doposud nejede, poněvadž je o jeden vůz míň a nastalo zdržení, takže nelze zatím, než se vůz objeví, strkaný zezadu, zdravým vozem křižovat. Poněvadž pak když i ten vůz křižuje, snaží se dohonit ostatní vozy zpožděné, vy tam musíte dále čekat na váš vůz, poněvadž zatím musí ten vůz čekat na druhý vůz zpožděný. Teď projedou tři vozy za sebou, ale tím je přerušena doprava, poněvadž na kolejích tramvaje číslo 12 jezdí také vozy tratě číslo 9 a tratě číslo 5. Tam jest sice trať dvoukolejná, ale všechno je popleteno tak, že se v tom ani „páni“ nevyznají.

„Páni,“ to jsou traťmistři, jak jim říkají zřízenci Elektrických podniků. Ti stojí tam, kde se vozy křižují, zlobí se a rozkládají rukama.

K „pánům“ se druží kontroloři. Ti přijdou znenadání jako duchové, vše pokládají za podezřelé a ve všem vidí špatnost. Prohlédnou vám lístky, vyčiní průvodčímu, někdy i řidiči, mají všude oči jako kočka. Někdy se na vás i osopí. Těm se spropitné nedává. Kontrolorům se vůbec nedává spropitné.

Pokud se týče platu zřízencům, budiž to řečeno ku chvále Elektrických podniků, jest jich správa důslednou. Se stejnou rychlostí, jakou se vlekou vozy elektrické pouliční dráhy, zlepšuje také svým zřízencům platy. Protivy mezi skutečnou a domnělou rychlostí tramvaje vyrovnává rychlým strhováním pokut svým zřízencům z jich hubeného platu.

A pokud se týče propouštění zřízenců ze služby pro nepatrné přestupky, děje se tak rychlostí 20 kilometrů za hodinu, což je ideální rychlost pro elektrickou tramvaj.