Emigranti

Referát o provedení hry Aloise Jiráska

„Emigranti“. Drama о 4 jednáních. Napsal Alois Jirásek. Repertoirní hra královského zemského divadla v Praze. Sehráno v neděli dne 22. ledna 1917 v Národním Auditoriu divadelním odborem spolku „Jan Amos Komenský“ v Kijevě. V Jiráskových „Emigrantech“ cítí dnešní český člověk všechna ta pronásledování milené vlasti. Nám dnes jsou sice cizí náboženské boje, přišel útisk horší nad pronásledování českých bratrů, ale ta snaha vyhubit celý národ jeví se dnes stejně tak pomocí německé soldatesky jako před 200 lety. V druhém jednání „Emigrantů" uvádí Jirásek slova, v nichž pro dnešní poměry leží vlastní síla dramatu. Jest to ono místo, kde vlastenecký kněz Benediktin Bonaventura Petr čte ze staré knížky bratrské v Komenského Kšaftu umírající matky Jednoty Bratrské větu: „Věřím i já Bohu, že po přejití všech hněvů pokoj k tobě se zase navrátí, lide český. Ujmeš se, vlasti milá, zase práva svého jako majetku svého. Tobě také, národe český, na rozžehnanou požehnání vyhlašuji od Hospodina Boha Tvého, abys Ty přece byl a zůstal ratolestí rostoucí, ratolestí rostoucí podle studnic, ratolestí rostoucí nad zeď; ačkoliv hořkostí naplnili Tebe a stříleli na Tebe, v tajné nenávisti měvše Tě střelci: Zůstaniž však v síle lučiště Tvé, v síle ramena rukou Tvých“.

— Obsah Emigrantů je prostý. V Polici nad Metují r. 1741 panuje poplach, neboť Prušáci táhnou do Čech od Broumova. S nimi vrací se do vlasti polický emigrant Pešek, který nechtěje se zříci před čtrnácti lety víry svých otců, odešel z vlasti a po dlouhém utrpení nalezl v Prusku ochranu, jako sta jiných českých evangelíků exulantů. Pešek vidí v pruském vpádu do Čech vítězství evangelia a staré víry. Doma shledává svou ženu, stejně jako před lety, fanaticky zaujatou proti „beranům“. Lenorka, jeho dcera, zasnoubena zatím Jiříkovi, synu konšela Březiny, dobrému příteli Peškovu. Pešek vidí všude chlad, shledává, že je cizím, připadá si jako vetřelec, ale prohlašuje, že má v pruském králi ochránce víry. Svolává evangelíky z okolí, přemlouvá je k útoku na nenáviděný klášter, kde žije vlastenecký kněz řádu Benediktinů páter Bonaventura Petr, který domlouvá Peškovi, aby se nezastával Prusů a cituje mu věty Komenského. Pešek vidí kolem sebe, jak trpí Čechy vpádem Prušáku, ale vše, co se děje, považuje jen za řízení boží a ochranu pravé víry. Brandeburáci berou z okolí i z města muže na vojnu, týrají obyvatelstvo a když při scéně u Kláštera chce se starý vysloužilec Kudrna rozloučiti se svým vnukem Václavem, kterého svázaného a zraněného ženou do vojska, jest probodnut pruským desátníkem. Vše se obrací proti Peškovi, který vidí, že ničí i štěstí své dcery Lenorky a Pešek zachraňuje Jiříka před Prušáky i odchází opět do ciziny, aby nebyl nikomu na obtíž. Jeho naděje ztroskotaly. On, který pracoval pro krále pruského, vidí na konec, že Prušáci jen znásilňovat umějí a jde do dobrovolného vyhnanství, nechtěje se zříci víry.

— Okrouhlá souhra a úprava celku svědčí o přičinlivosti režie p. Novákovy. Poctivé umělecké snažení všech spoluůčinkujících vyzvedlo i slabší stránky „Emigrantů“. Nejsilnější postavu dramatu, emigranta Peška, velmi charakteristicky, jak autor chtěl ji vykresliti, podal р. Novák. S příslušným ohněm sehrál p. Štěpánek úlohu vysloužilce Kudrny s uměleckou individuálností. Velmi mile zhostila
se své úlohy Lenorky sl. Kondrlová s dávno již uznanou uměleckou schopností. Pí. Fialová náležitě propracovala roli ženy Peškovy Apoliny; p. Sehnal v úloze konšela Březiny potvrdil náš úsudek o jeho nadání; p. Gagalík s obvyklou svědomitostí sehrál myslivce Kořínka. „Emigranti“ podali důkaz, že v dramatickém odboru spolku „Komenský“ je sestaven uznání hodný enseble, neboť i v menších úlohách všichni páni i dámy vynasnažili se přispěti k bezvadnému provedení hry. To platí zejména o sl. Krupkové a p. Moravcovi. Době odpovídající dekorace malovány akad. malířem Frantou Ziege1heimem.

— Divadlo bylo, jako vždy vyprodáno. V zájmu hry upozorňujeme obecenstvo, aby opožďováním se hru nerušilo.

J. H.