I.
Nevím, jest-li co toto budete číst, u vás
prší. U nás vůbec už neprší asi dva roky. Celé
městečko nalézá se totiž na skalách i s okolními
polmi, a má tu ohromnou nevýhodu, že se všech
stran je obklopeno vrchy, které je převyšují,
takže by se zdálo, že se všechny mraky o ně
rozbijí, což též velice houževnatě udržuje se v
pověsti místního obyvatelstva.
Podle fysikálních zákonů, mělo by vlastně každé
rozbití mraků nepopiratelně míti za následek
vodní srážky. Ale právě ta zvláštnost záleží v
tom, že i když mraky narazí na sousední vrcholky
skal a hor, přece neprší. Nacházíme se ve výši
pole fysikálního zeměpisu 600—700 metrů, kde
ještě v okolí jsou hromady, komplexy lesů, takže
dle všech pravidel, přípustných i nepřípustných,
vodní srážky musely by dosahovati alespoň 92 cm.
Přes to ale přes dva roky neprší.
Zdá se, že jest to hříčka přírodní. Před třemi
lety, pršelo zde od měsíce května do listopadu
dvakrát, a to ještě ve velice krátkých
intervalech.
Povážíme-li, že místní prameny dodávají denně 6
litrů vody ku spotřebě domácího obyvatelstva,
situace jest velmi nepříjemnou.
Toto neštěstí jest ovšem zaviněno dešťoměrem
pana Stříhala, který nedával po několik let
zprávy o vodních srážkách.
Výsledek toho byl, že během několika let zmizely
v okolí rybníky, poněvadž obyvatelstvo Lipnice,
všechnu vodu z rybníků vyvezlo ku své domácí
spotřebě. Také nepomohlo procesí, úpěnlivě
žádající o sprchu na nešťastné městečko.
Poslední případ mluví o tom velice znamenitě.
Šly mraky a dělaly se hory od západu, na které
čekalo již obyvatelstvo přes patnáct let.
Procesí přišlo právě v čas, aby svou modlitbou
rozehnalo mraky.
Vším tím je podle mého názoru jenom vinen
nešťastný dešťoměr pana Stříhala, kterýžto pán
nedával vůbec zprávy o vodních srážkách.
Co měl také pan Stříhal o vodních srážkách psát,
když žádných nebylo…
II.
V dešťoměrném ústavu v Praze bylo však
vypočítáno, vzhledem k projektované přehradě na
Želivce, že toto okolí musí vydat ohromné
množství kubických metrů vody, při čemž bylo
bráno v úvahu, že jest třeba konstatovati, jaký
vliv mají deště na tomto nejvyšším bodu v
dešťoměrném trojúhelníku: Ledeč — Německý Brod —
Humpolec, na celkový obsah srážek přehrady
Želivského údolí. Při tom ovšem nebylo bráno v
úvahu rozvodí. To jest celkem trapná věc,
poněvadž kdyby zde v místě byly srážky vodní,
odtéká voda do Sázavy a ne do Želivky, od které
dělí místo vodních srážek celá skupina pohoří,
takže by místní voda z místních srážek musela
téci k údolí 326 metrů nahoru proti všem
fysikálním zákonům přes horu Melechov.
III.
Vstupuje na scénu inspektor dešťoměrného
ústavu z Pardubic.
Jest-li jsme již trochu vědecky odbyli první
otázku, týkající se přehrady v údolí Želivky,
musíme se vrátit k suchu, panujícímu na Lipnici
a k návštěvě dešťoměrného ústavu z Pardubic.
Může být, že bude se opět jednat o velkých
vodních srážkách a o nové přehradě na Sázavě.
Neboť je to velice podezřelá okolnost, když
inspektor dešťoměrného ústavu z Pardubic přijede
do krajin, kde vůbec neprší. Že se to neštěstí s
nepršením tak vrazilo o mysli všeho
obyvatelstva, svědčí o tom výrok místního občana
pana Průši, který prohlásil: „Já mám nekřtěný
dítě, ale že neprší, to je trest boží!“
První cesta pana inspektora dešťoměrného ústavu
byla přirozeně k panu Stříhalovi, který má
státem propůjčený dešťoměr.
V těchto velkých výšinách, domníval se přirozeně
pan inspektor, bera v úvahu ohromné komplexy
lesů na německo-brodsku, že srážky vodní
převyšují snad ony srážky v Deltě Gangu v Indii.
Stříhal přijal inspektora dešťoměrného ústavu
velice srdečně.
„Uděláme ještě jedno procesí k vůli dešti,“ řekl
pohnutě pan Stříhal, „to víte, že já s těma
bezvěrcema nedržím. Jednou bylo na Třeboňsku
takové sucho, že lidi vypili Třeboňský rybník,
takže ti poslední museli polýkat s vodou i kapří
násadu. Udělali tam potom velké procesí k sv.
Melicharovi a strhla se taková bouřka, že
zaplavila celou krajinu — od té doby věřím v
pánaboha.“
„Může být,“ řekl inspektor dešťoměrného ústavu,
„ale mě hlavně jde o to, abych si zjistil stav
vašeho dešťoměru, o kerém jste nám dosud nedával
žádných zpráv…“
IV.
Dešťoměr pana Stříhala nalézal se ve zvláštní
situaci. Páry z kuchyně, propouštěné oknem,
působily na něho zvláštně. Potom když byl
přenesen, aby nezmrzl venku, nalézal se u
umývadla, při čemž byl častěji postříkán. Proto
se také stalo, že inspektor dešťoměrného ústavu
nalezl na teploměru vodních srážek 230 cm, což
vlastně representuje vodní srážky v
nejdeštivější krajině, Quatemale.
Jest úplně přirozené že se zděsil a nemohl nic
jiného vypravit ze sebe než tuto větu: „Lipnice
musí se vracet v meteorologických zprávách jako
krajina deštivá, což vždy znamená zhoršení
počasí. — Vzhledem k projektované přehradě na
Sázavě, která bude jistě dělat konkurenci
přehradě na Želivce, zdá se, že nemůže být
přijato schema vašich vodních srážek, neboť by
to znamenalo katastrofu pro celou přehradu. Vaše
mohutné proudy vody, splývající do údolí Sázavy,
znamenaly by při bídné regulaci místních potoků
pravou katastrofu pro naši vodní přehradu na
Sázavě. S vámi jsme vůbec nepočítali, mně se
objevují nové světy.“
V.
Na základě dobrozdání inspektora dešťoměrného
ústavu, zařizuje u nás stát pokusnou stanici na
střílení proti mrakům, aby u nás na Lipnici
tolik nepršelo a nebyla projektovaná přehrada na
Sázavě uvedena těmi spoustami vody, řinoucími se
od nás dolů do údolí Sázavy, v nebezpečí.
VI.
Tak se mně zdá, že nám na Lipnici pomůže
jenom pořádné zemětřesení, které nám pomůže k
revoluční nivellaci pod hladinu moře.
|
