|
Čertví, jak se to stalo, že jsem šlápl
černochovi Zippsovi na kuří oko. Kdo by nevěděl,
kdo je to černoch Zipps, ten by patřil mezi
úplné ignoranty, nevzdělané hlupáky. V dějinách
lidstva staví se Zipps po bok nejslavnějším
mužům, ba předčí je svou slávou tak dalece, že
jména jejich ztrácejí se úplně tam, kde mluví se
o Zippsovi, a jest to svatá pravda, neboť
podařilo se snad Juliu Caesarovi položití Arména
Madraliho ve volném stylu catch as catch can za
20 minut na lopatky? Praštil Dante o zem s
nejslavnějším belgickým zápasníkem Omerem de
Doullion již za 24 minut 8 vteřin?
Docílil snad vynálezce rádia Curie tak krásného
výsledku, že německý zápasník Urbach položil se
na lopatky za 5 minut? A dovolte ještě jednu
otázku. Dostal někdy Svatopluk Čech do takového
krásného mostu Skota Rankina, aby z toho mostu
přehodil si onoho siláka přes rameno na zem,
jako to udělal Zipps, ten šampión Severní
Ameriky, o kterém mluvila celá Praha, když
vystupoval v řeckořímských zápasech ve Varieté?
Machar si to velmi popletl s tou antickou
kulturou. Nejsou to nějaké staré hrníčky,
vykopané v Aténách a v Římě, ani básně starých
Řeků a Římanů, synové Hélioví zanechali nám
jiný, nehynoucí pomník, řeckořímské zápasy ve
Varieté, kde z chumelenice hladkých těl vztyčuje
se postava slavného zápasníka černocha Zippse,
kterému jsem šlápl na kuří oko v Brejškově
plzeňské restauraci.
Nevím věru dobře, jak jsem to mohl spáchat.
Strašný černoch, severoamerický šampión Zipps,
spolykal u Brejšky čtyři „zápasnické obědy“, což
jest pouhá přeměna jména „obědů porotních“. Pak
se zvedl a vyšel ven na dvorek v tu nešťastnou
chvíli, když jsem si z věšáku sundával Le Temps.
Je to můj zvyk, že všude beru do ruky
cizojazyčné žurnály a dívám se do nich, jako
bych tomu rozuměl, a to jedině proto, abych dal
najevo, že jsem vzdělaný člověk. Tento můj zvyk
se mně nevyplatil, neboť jak jsem nesl velký
žurnál Le Temps, srazil jsem se s černochem
Zippsem, a nežli jsem se mohl vzpamatovat, už to
měl. -
Za svého života jsem už mnoha lidem skočil na
kuří oko, ale tak hrozně krásně se mi to
nepodařilo nikdy, jako v tomto případě. Obr
Zipps strašlivě zaklel, jak jen černoši dovedou
klít, a počal mluvit něco anglicky, přičemž
vyrážel pořád „fút, fút“, což znamená česky
noha. Tvářil jsem se, jako bych se omlouval, a
řekl jsem: „Ty chlape jeden, jestli řekneš ještě
slovo, tak s tebou praštím.“ Černoch se
zachmuřil, já jsem pokýval hlavou jako na
pozdrav a zvolal jsem: „Ty máš štěstí, že už
jdeš pryč. Kdybys se chtěl ještě chvilku se mnou
bavit, tak nevím, jak by to s tebou dopadlo.“
Černoch sedl si zase ku svému stolu, kde seděl s
nějakým pánem, který se zájmem pozoroval naše
utkání. To byl jeho průvodce po Praze Čech
Truneček, a jak jsem se později dozvěděl, pěkně
mu to všechno přeložil do angličtiny, co jsem
říkal. Černoch Zipps díval se také od té chvíle
na mne strašlivě, takže ve mně byla malá duše,
neboť jsem každou chvíli čekal, že vyskočí a
udělá ze mne ricatto. - Šampión Severní Ameriky
Zipps domníval se, že když on jako zápasník
chodí k Brejškům, že každý, kdo tam chodí, musí
být také nějaký zápasník, v čemž ho utvrzovalo
to, že abych nedal na sobě znát strach, zkřížil
jsem ruce a celý se nafoukl. Dobrák pan Brejška,
když mě tak viděl sedět, ohmatal mně svaly na
rukou a zakýval hlavou, což černocha Zippse,
který se stále na mne hrozně díval, utvrzovalo v
domněnce, že mu šlápl na nohu nějaký dosud
neznámý zápasník, který si to troufal, aby ho
vyprovokoval.
Pak jal se černoch Zipps sdělovat své obavy
svému průvodčímu, který zavolal si pana Brejšku
a tázal se ho, co je to za pána, který tak
troufale a vyzývavě tam sedí na židli.
Dobrák pan Brejška má rád nevinné žertíčky, tak
mu řekl, že jsem se právě vrátil z Indie, kde
jsem zlámal vaz indickému obru Fašah Chánovi, a
že vždy zápasím jen inkognito, nikdo že neví,
odkud jsem, že vždycky přijdu v poslední chvíli
a pak to všechno položím.
To bylo přetlumočeno do angličtiny. Třásl jsem
se jako osika, když po krátké rozmluvě černocha
s jeho průvodčím oba přistoupili k mému stolu.
Chtěl jsem již zvolat na číšníky, aby rychle
běželi pro strážníky a pro ochrannou stanici,
když vtom počal se černoch příjemně usmívat a
něco anglicky brebentit, což mně přetlumočil
jeho průvodčí, že pan Zipps prosí mne za
odpuštění, jestli mne urazil, že opravdu nerad
se se mnou srazil a že to nic neznamená, že jsem
mu šlápl na kuří oko, to že je maličkost, to že
nic není. Pak mně černoch podal ruku a řekl: „Jú
ár čárment (vy jste roztomilý),“ načež já jsem
odpověděl s úsměvem: „Jen pomalu, pomalu, aby to
s vámi špatně nedopadlo!“
Tím se také vysvětluje, proč mě známí potkali
týž den na Ferdinandově třídě kráčet kolem
Unionky zavěšeného pod paždí s obrem šampiónem
Severní Ameriky Zippsem. - -
Prosba k lidumilům:
Prosím tímto snažně laskavé čtenáře, aby nikdo z
nich černochu Zippsovi tuto pravdivou událost
nepřekládal do angličtiny ani jiného jazyka jemu
srozumitelného. |
