Jak jsem přemohl černošského obra Zippse ze Severní Ameriky
 

Čertví, jak se to stalo, že jsem šlápl černochovi Zippsovi na kuří oko. Kdo by nevěděl, kdo je to černoch Zipps, ten by patřil mezi úplné ignoranty, nevzdělané hlupáky. V dějinách lidstva staví se Zipps po bok nejslavnějším mužům, ba předčí je svou slávou tak dalece, že jména jejich ztrácejí se úplně tam, kde mluví se o Zippsovi, a jest to svatá pravda, neboť podařilo se snad Juliu Caesarovi položití Arména Madraliho ve volném stylu catch as catch can za 20 minut na lopatky? Praštil Dante o zem s nejslavnějším belgickým zápasníkem Omerem de Doullion již za 24 minut 8 vteřin?

Docílil snad vynálezce rádia Curie tak krásného výsledku, že německý zápasník Urbach položil se na lopatky za 5 minut? A dovolte ještě jednu otázku. Dostal někdy Svatopluk Čech do takového krásného mostu Skota Rankina, aby z toho mostu přehodil si onoho siláka přes rameno na zem, jako to udělal Zipps, ten šampión Severní Ameriky, o kterém mluvila celá Praha, když vystupoval v řeckořímských zápasech ve Varieté?

Machar si to velmi popletl s tou antickou kulturou. Nejsou to nějaké staré hrníčky, vykopané v Aténách a v Římě, ani básně starých Řeků a Římanů, synové Hélioví zanechali nám jiný, nehynoucí pomník, řeckořímské zápasy ve Varieté, kde z chumelenice hladkých těl vztyčuje se postava slavného zápasníka černocha Zippse, kterému jsem šlápl na kuří oko v Brejškově plzeňské restauraci.

Nevím věru dobře, jak jsem to mohl spáchat. Strašný černoch, severoamerický šampión Zipps, spolykal u Brejšky čtyři „zápasnické obědy“, což jest pouhá přeměna jména „obědů porotních“. Pak se zvedl a vyšel ven na dvorek v tu nešťastnou chvíli, když jsem si z věšáku sundával Le Temps. Je to můj zvyk, že všude beru do ruky cizojazyčné žurnály a dívám se do nich, jako bych tomu rozuměl, a to jedině proto, abych dal najevo, že jsem vzdělaný člověk. Tento můj zvyk se mně nevyplatil, neboť jak jsem nesl velký žurnál Le Temps, srazil jsem se s černochem Zippsem, a nežli jsem se mohl vzpamatovat, už to měl. -

Za svého života jsem už mnoha lidem skočil na kuří oko, ale tak hrozně krásně se mi to nepodařilo nikdy, jako v tomto případě. Obr Zipps strašlivě zaklel, jak jen černoši dovedou klít, a počal mluvit něco anglicky, přičemž vyrážel pořád „fút, fút“, což znamená česky noha. Tvářil jsem se, jako bych se omlouval, a řekl jsem: „Ty chlape jeden, jestli řekneš ještě slovo, tak s tebou praštím.“ Černoch se zachmuřil, já jsem pokýval hlavou jako na pozdrav a zvolal jsem: „Ty máš štěstí, že už jdeš pryč. Kdybys se chtěl ještě chvilku se mnou bavit, tak nevím, jak by to s tebou dopadlo.“

Černoch sedl si zase ku svému stolu, kde seděl s nějakým pánem, který se zájmem pozoroval naše utkání. To byl jeho průvodce po Praze Čech Truneček, a jak jsem se později dozvěděl, pěkně mu to všechno přeložil do angličtiny, co jsem říkal. Černoch Zipps díval se také od té chvíle na mne strašlivě, takže ve mně byla malá duše, neboť jsem každou chvíli čekal, že vyskočí a udělá ze mne ricatto. - Šampión Severní Ameriky Zipps domníval se, že když on jako zápasník chodí k Brejškům, že každý, kdo tam chodí, musí být také nějaký zápasník, v čemž ho utvrzovalo to, že abych nedal na sobě znát strach, zkřížil jsem ruce a celý se nafoukl. Dobrák pan Brejška, když mě tak viděl sedět, ohmatal mně svaly na rukou a zakýval hlavou, což černocha Zippse, který se stále na mne hrozně díval, utvrzovalo v domněnce, že mu šlápl na nohu nějaký dosud neznámý zápasník, který si to troufal, aby ho vyprovokoval.

Pak jal se černoch Zipps sdělovat své obavy svému průvodčímu, který zavolal si pana Brejšku a tázal se ho, co je to za pána, který tak troufale a vyzývavě tam sedí na židli.

Dobrák pan Brejška má rád nevinné žertíčky, tak mu řekl, že jsem se právě vrátil z Indie, kde jsem zlámal vaz indickému obru Fašah Chánovi, a že vždy zápasím jen inkognito, nikdo že neví, odkud jsem, že vždycky přijdu v poslední chvíli a pak to všechno položím.

To bylo přetlumočeno do angličtiny. Třásl jsem se jako osika, když po krátké rozmluvě černocha s jeho průvodčím oba přistoupili k mému stolu. Chtěl jsem již zvolat na číšníky, aby rychle běželi pro strážníky a pro ochrannou stanici, když vtom počal se černoch příjemně usmívat a něco anglicky brebentit, což mně přetlumočil jeho průvodčí, že pan Zipps prosí mne za odpuštění, jestli mne urazil, že opravdu nerad se se mnou srazil a že to nic neznamená, že jsem mu šlápl na kuří oko, to že je maličkost, to že nic není. Pak mně černoch podal ruku a řekl: „Jú ár čárment (vy jste roztomilý),“ načež já jsem odpověděl s úsměvem: „Jen pomalu, pomalu, aby to s vámi špatně nedopadlo!“

Tím se také vysvětluje, proč mě známí potkali týž den na Ferdinandově třídě kráčet kolem Unionky zavěšeného pod paždí s obrem šampiónem Severní Ameriky Zippsem. - -

Prosba k lidumilům:

Prosím tímto snažně laskavé čtenáře, aby nikdo z nich černochu Zippsovi tuto pravdivou událost nepřekládal do angličtiny ani jiného jazyka jemu srozumitelného.