Jak prosil zakrslý pudlíček Assart na policejním ředitelství, aby nebyl zastřelen.

Fejeton

Na balkóně objevil se náhle černý pudlíček malého druhu Assart, již patnáct let starý kmet, náležející panu Rehnemu, šéfu bezpečnostní stráže. Pudlíček Assart, zestárlý ve službách policejního hodnostáře, díval se udiveně s balkónu do dvora na podivné pomocníky policie, na psa Petara a fenu Vlčku.

Po celý svůj patnáctiletý, slastiplný život neslyšel udivený Assart nikdy, že by někdo z jeho druhů nebo družek z psího pokolení dovedl vyváděti takové krkolomné kousky ve vyhledávání, pronásledování a dopravování zlosyna, jak se činili před slavnostním auditoriem psi Petar a Vlčka z Klamovky.

Jako pravý, vznešený psí aristokrat díval se ze svého povýšeného místa dolů na pracující četnické psy a s velkým zájmem sledoval každý zdařilý trik.

Tu pojednou stalo se něco, co starý mozeček pudlíčka Assarta nemálo poplašilo. Četnický strážmistr z Kladna chtěl demonstrován neohroženost svého psa a vystřelil ze služebního revolveru, aby ukázal, že cvičení četničtí psi se střelné rány nebojí.

Statečný pes četnický ani sebou nepohnul, za to však ubohý pudlíček Assart na balkóně byl střelnou ránou přímo omráčen. Přiskočil ke dveřím balkónu a když uviděl, že tyto jsou zavřeny, posadil se na zadní nožičky a předními tlapkami počal prositi, aby byl vpuštěn do domu.

Myslil on chuďas, že střelná rána na dvoře policejního ředitelství něco znamená, neboť ponuré zdi této budovy byly již často svědky dramatických výjevů lidského života. Ubohému Assartovi nemohlo být rychle vyhověno, ježto domácí páni jeho neměli ani tušení, že byl pes na balkóně.

Teprve, když hrozná salva smíchu celým dvorem se otřásla nad ustrašeným prosebníčkem, který neustále prosil předními tlapkami o milost a slitování, otevřely se dveře balkónu a na smrt polekaný Assart vklouzl s uleveným srdcem z hrozné situace do hostinného pokoje svých pánů.

Zajisté si při tom ubohý Assart odplivl a vzpomenuv si na četnické psy z Kladna, kvůli nimž bylo vystřelení demonstrováno, zavrčel: „Fuj, vy psí bando z Kladna! To jste mne polekali!“