Jak se ztratilo sádlo v 2. kuchyni košického pluku

Velmi nemilá věc stala se v kuchyni košického pluku. Ztratilo se pět kilogramů sádla patřícího do menážní kuchyně důstojnické.

Pravím ještě jednou, pět kilogramů sádla! Takového množství sádla neviděla plukovní kuchyně po celou dobu, kdy existuje, a to od časů císaře Josefa II.

Pět kilogramů sádla není taková maličkost. S těmi lze omastit všechnu polévku pluku po celý týden. Pět kilogramů sádla znamená při úsporném systému tolik, že celá košická posádka má po takových omaštěných polévkách dojem, že kdysi viděli při cvičení běhat po polích jedno hubené prase.

Případ byl velice nemilý. Když kuchař menážní důstojnické kuchyně šel si uříznout kus masa z kotle pro mužstvo, odložil pět kilogramů sádla na koblihy pro pány důstojníky na kotel s polévkou pro mužstvo na prkno, kde se řezalo maso.

A když pak za chvíli přišel si pro sádlo, bylo toto pryč.

Předně to šel ohlásit důstojníkovi konajícímu stráž. Ten ho hned dal zavřít.

Pak zavřeli jednoho pomocníka kuchaře, na němž bylo podezření, že je velice mlsný. Náhodou byl též přítomen v té době v kuchyni kaprál Klučka.

Ten byl zavřen také. A pátralo se dál. Pět kilogramů sádla určeného pro důstojnickou menáž nesmí se ztratit beze vší stopy.

„Pšakrew!“ křičel důstojník konající službu - „dám zavřít celý regiment a vypumpovat mu žaludek!“

Stopa šla dál. Jeden zupák si vzpomněl, že kdysi Rusín Omagulko stěžoval si u raportu na špatnou polévku.

V ten den viděli též Omagulku, že nějak podezřele potloukal se kolem kuchyně, kde se to sádlo ztratilo.

„Chytili jsme holoubka, který chlemtá erární sádlo, řekl k sobě a hlásil důstojníkovi: „Omagulko, poslušně hlásím, dle všeho snědl sádlo, poněvadž je rebelant."

„Pšakrew!“ pravil důstojník, když mu stráž předvedla Omagulku, „přiznej se, že jsi sežral to sádlo!“

* * *

Omagulko dovolával se svědectví božího, že sádlo ani neviděl, o něm neslyšel, sádla necítil, v kuchyni nebyl a že jen ze zvědavosti chtěl ucítit z kuchyně, jak to tam voní.

„Mám, pane oficíre,“ pravil Omagulko, „takovou povahu, že jdu-li kolem kuchyně, doma i na vojně, čichám a hádám, co se vaří, to je vůně z toho, tu z onoho, ale toho božího sádla oko mé nevidělo.“

„Pšakrew!“ zvolal důstojník, „my ti vypumpujeme žaludek, a zavřen budeš a přijdeš na pevnost!“

Pak přišel štábní lékař a vypumpoval mu žaludek.

Žaludeční obsah neukazoval na sádlo. Vypumpovali mu jen knedlíky od včerejška a jiného nic.

„Pšakrew! Simuluje!“ řekl štábní lékař, „jen s ním do basy.“ Odvedli tedy Omagulku do basy a pokračovalo se ve vyšetřování.

Všichni mužové, kteří tu dobu byli viděni kolem kuchyně, byli předvedeni štábnímu lékaři, který třiceti mužům dal vypláchnout žaludek.

Sádlo však se nenašlo. Simulanty odvedli do basy.

„Pšakrew! Vypumpujeme celé setnině žaludky,“ láteřil štábní lékař a byl by to také provedl, kdyby byla nepřišla náhlá inspekce z vrchní vojenské intendantury, aby prozkoumala stížnosti týkající se stran špatné polévky pro mužstvo v košických kasárnách.

Přijel též generál Stambiňski, pán, který byl velice spravedlivý a hnal se s takovou láskou do všeho, že si při ochutnávání stravy pro mužstvo v různých kasárnách zkazil již po pětkrát žaludek. Nicméně jel i sem s přesvědčením, že se mu zde udělá špatně a že přísně bude trestat.

Již dal si udělat seznam všech osob, které zavře kvůli špatné polévce, a jako trestající moc objevil se náhle v kuchyni, provázen celým štábem důstojníků košické posádky s panem komandantem v čele, kteří všichni očekávali v ustrnutí hromobití generálovo.

„Voní to zde,“ řekl proti všemu očekávání vlídně pan jenerál, přistoupil ke kotlu s polévkou v kuchyni číslo 2, kde se ztratilo to sádlo, a ochutnal lžicí polévku z plechového koflíku.

„Výborná, ale příliš mastná,“ pravil vlídně k důstojnickému sboru, „všechna čest této kuchyni. Které setnině patří? Třetí? Myslím, že není nikoho, kdo by si z mužstva stěžoval. Jsem hotov s inspekcí.“
A dodal: „Jsem spokojen, pánové!“ A dále již nešel a odejel na druhé sborové velitelství.

Pak byl dán třetí setnině oběd.

Po obědě vypumpoval neúnavný štábní lékař Modrzyňski celé třetí setnině žaludky a našel ve všech obsazích žaludečních sádlo.

Celá setnina dostala proto jako spoluvinnice na krádeži kasárníka a nikomu nenapadlo, že to sádlo spadlo s prkna do kotle v kuchyni číslo 2 pro třetí potrestanou setninu.