|
Prosím čtenáře za prominutí, že se musím zabývat
v těchto řádcích takovým druhem lidí, jako jsou
bordeláři. A pak zvláště se musím omluvit
veledůstojnému duchovenstvu a členům tiskové
ligy katolické, kterým tyto mé řádky připraví
veliké a bolestné zklamání. Tito páni se totiž
vrhnou na „Kopřivy“, jakmile vyjdou, jako
posedlí a říkají, že prý hledají, co je tam
bezbožného a nemravného psáno. Možná, že to je
pravda, ale jisto je, že věci bezbožné nečtou s
takovou rozkoší jako nemravné. A jakmile si
přečtou titul této povídky, zalusknou vesele
prsty a řeknou: ,,No, tohle bude něco.“
A budou se těšit, jak se budou moci mravně
rozhořčovat nad popisem nejhrůznějších orgií.
Jak mi je líto, že mé vypravování je zklame!
Neboť: upozorňuji předem, že mé vypravování bude
příkladně mravné.
Tedy ve městě Cikánově byly bordely dva,
konkurenční. Na pohled kavárny a vinárny, ve
skutečnosti... nu, vždyť mi již čtenář rozumí.
Obchod obou kvetl; každý z nich si kupoval jeden
dům za druhým. Ale oběma se přece jen zdálo, že
by to mohlo jít rychleji.
A když majitel kavárny a vinárny pan Faterhous
četl v novinách zprávy a články o drahotě masa,
vždycky zvážněl a řekl sám k sobě:
„Jenom lidské maso se nezdražuje. Jaké by to
byly obchody. A člověk by mohl, kdyby nebylo té
proklaté konkurence. Zatracený Čočovička!“
Čočovička byl totiž majitelem druhé „kavárny a
vinárny“ a Faterhous ho měl v podezření, že by
se ke zvýšení cen nedal pohnout.
Tak se stalo, že oba majitele vinárny a kavárny
se počali nenávidět, poněvadž se navzájem měli v
podezření, že si kazí obchody.
Jednoho dne vyšel Faterhous ráno ze svého domu
na procházku a několik domů dále spatřil na zdi
nový štít. To ho ihned zaujalo. Přečetl si ho.
Zněl:
SEKRETARIÁT ODBOČKY STRANY KRESŤANSKOSOCIÁLNÍ V
CIKÁNOVĚ
Úřední hodiny 9-12, 3-5
Jsou okamžiky, kdy v každém člověku se náhle
zjeví něco jako záblesk genia. Není jich mnoho,
ale jsou to chvíle pamětihodné. Tvrdí se, že v
takových okamžicích i národní sociál může mít
rozumný nápad. Jisto to není, ale kdo ví ?...
Takový okamžik měl nyní Faterhous. Najednou mu
napadlo, že zde konečně nalezne, co tak dlouho
hledal. Příčinu nebo záminku ku zvýšení cen.
Jak? To mu prozatím nebylo jasno. Ale řekl si,
že nějak to půjde.
Odpoledne vzal na sebe černý šat a ubíral se do
sekretariátu odbočky křesťanskosociální strany.
Měl trochu strachu, že ho nepřijmou, poněvadž
asi budou na mravnost jako posedlí. Ale pro ten
případ již si rozvrhl celý plán.
Zaklepal na dveře, a když se zevnitř ozvalo
dále, vstoupil.
U stolu sedělo jakési ošumělé individuum, které
Faterhous podle zvyku ze své „vinárny a kavárny“
ihned odhadl, zasyknuv mezi zuby krátké, ale
významné slůvko:
„Švec!“
Pak se hluboce poklonil, sklopil oči a řekl
pomalu: „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!“ „Až
na věky,“ odpověděl tajemník důstojně a šel mu
vstříc. „Račte si přát?“-
„Rád bych vstoupil do organisace naší strany
křesťanskosociální.“
„Gratuluji vám k tomuto rozhodnutí. Nahlíží se
již, že jedině u nás je pravá záruka úspěchů
národních i hospodářských. Prosím, posaďte se,
vysoce ctěný pane!“
Faterhous se posadil, tajemník vzal kus papíru a
ptal se:
„Jak se ráčíte jmenovat?“
„Vilém Faterhous.“
„A vaše povolání, prosím?“
„Myslím, že mi nebude překážkou při vstupu do
strany: jsem majitelem kavárny a vinárny.“
V očích tajemníkových se chtivě zablesklo.
„Takové... noční?“
Faterhous přikývl hlavou.
„A se ženskou obsluhou? Fešnou?“
„Doufám, že budete spokojen, pane tajemníku,“
řekl Faterhous.
„Podívám se tam, podívám. Ale víte, tohle
povolání... Nechtěl byste se ho vzdát? Víte,
aspoň tak na veřejnost. Je pravda, že za světské
vlády papežů nejeden z nich sám byl majitelem...
Ale to nepatří k věci. Ostatně vzdát se toho ani
by nebylo třeba. Ale musil byste něco vykonat, z
čeho by bylo vidět eminentně umravňující vliv
naší křesťanskosociální strany, přinést našemu
hnutí nějakou oběť.“
„Pomýšlel jsem již na to, pane tajemníku,“ zněla
odpověď, „a doufám, že budete se mnou spokojen.
Živnosti se vzdát nemohu, ale zato chci
podniknout něco jiného. Víte sám, že člověka
zkaženého napraviti je skoro nemožno, zato však
že má nesmírnou cenu zachraňovat před pohromou
mládež. Jak? To je těžko pouze pro toho, kdo
nezná poměry. Mládež nemá nikdy příliš mnoho
peněz na rozhazování. A podržím-li jí žlab lásky
trochu výš, je všecko v pořádku. Jinými slovy v
zájmu veřejné mravnosti a ve prospěch naší
křesťanskosociální strany byl bych ochoten ve
svém podniku - zdvojnásobit ceny.“
„Výborně,“ zvolal tajemník. „Pak bude nezkažený
lid místo k vám chodit na kázání a do kostela.
Zdvojnásobit ceny! Výborně! Ale,“ dodal šeptem,
„pro příslušníky strany...“
„Zůstanou ceny dosavadní v platnosti,“ řekl
rovněž šeptem Faterhous. „Ale musím vám říci, že
to všecko mohu provést pouze pod jednou
podmínkou.“
„A taje?“ tázal se tajemník bez dechu.
„Že k organisaci a zvýšení cen přistoupí také
můj konkurent pan Čočovička.“
„Myslím, že to učiní, jakmile pozná, jak strana
křesťanskosociální svou umravňovací akcí
povznese výnos jeho obchodu.“
Nepotřebuji říkat, že Čočovička přistoupil ke
straně i k ostatnímu. Ale když se sešli, řekl
Faterhousovi: „Kdybychom se byli dorozuměli,
mohli jsme ušetřit organisační příspěvky.“
„Pah,“ řekl Faterhous, „zato nám již faráři a
kaplani z okolí nebudou jezdit do Prahy.“ |
