Katolický tisk

Filip Bedřich Vilém Ortel, německý katolický spisovatel, zvaný po své smrti († 1867) bláznivým vikářem, založil první v Německu katolický tisk v nynějším slova smyslu a možno říci, že jeho příkladem řídily se i ostatní země. Od té doby vznikaly velebné časopisy bojovného směru, a chce-li některá zbožná duše po celém světě někomu hodně vynadat, obrátí se vždy na katolický tisk. Pravá zbožnost předpokládá také silný sloh, jistou ortelovštinu, která, vynalezena bláznivým vikářem, plní sloupce katolického tisku. V tomto smyslu nemůžeme mluviti o tisku evangelickém, židovském, mohamedánském, buddhistickém a brahmánském. Tento sloh silný, šťavnatý a nelekající se nižádných výrazů, jest jedině možný v tisku katolickém. Tisk katolický neleká se žádných překážek: když řezat, tedy řezat! Redaktoři těchto listů nechodí daleko pro výrazy. Přírodopis jim stačí úplně. A nestačí-li, tu výrazy užívané ve stájích a jinde, vhodně doplní celek. Nadávka za nadávkou stmelí obranu církve. „Církev je jako skála,“ tvrdí tito mužové, ale proč přitom užívají nadávek ku podpoře této skály?

Pravil jezovita Calvanio di Rotta, že tisk katolický jest vonná květina, vykvétající nad bahnem nevěry. Bohužel ji hnojí katoličtí redaktoři. Obrana mravnosti, dobrých zvyků jest vždy podporována v katolickém tisku slovy: „pacholci“ a podobně.

Vonná květinka katolického tisku potřebuje ku svému vzrůstu častého opakování slova „zhovadilci“. Ach bože, co zhovadilců se toulá světem dle katolického tisku! Kdo věří v Darwinovu theorii, je zhovadilec. - Redaktoři Čecha, Vlasti, Selských hlasů, Našince, Venkovana a j. za živého boha nepřipustí, že povstali z gorily. Museli by uznat, že všichni ti jejich protektoři ve fialových pláštích, že to vlastně vše jedna opice orangutan nebo šimpanz, zkrátka nevzdělaná lidoopice.

A proti takové teorii brání se velebné časopisy. Protestují i proti jiným vyloženým věcem. Neuznávají ani mikroskopických method ku zjišťování bakterií, poněvadž v bibli není řeč o mikroskopu. V bibli není sice také řeč o katolickém tisku, ale to nevadí ani Čechu, ani Vlasti a jiným podařeným časopisům.

Katolický tisk obhajuje veřejnou mravnost tím, že nemravovi vynadá, katolický tisk obhajuje víru tím, že vynadá nevěřícím, katolický tisk hájí úřady v mocnářství tím, že každému, kdo jim co vytýká, vynadá a to, pokud zásoba stačí, hodně ostře a silně.

Výše zmíněný jezovita také řekl, že ona vonná květina, katolický tisk, šíří kolem sebe vůni nebeskou.

Nevím. Cítím z toho sám kravský hnůj a připadá mi, že čtu po záchodech nápisy, když prolétnu sloupce katolického tisku. - Mám rozhodně v podezření ty poctivé katolické redaktory, že se ku své žurnalistické činnosti připravovali studiem nápisů na veřejných i soukromých záchodcích.